Poupata

Nejlepší český film za tento rok....určitě. Nejlepší český film za posledních pět let...velmi pravděpodobně. Filmem nahozená udice na emoce, nemusela lovit dlouho a po pár minutách už jsem byl zachycen na jejím háčku. Každá postava má svůj vlastní poměrně nekompromisní přběh a jestli tady někdo pochybuje o reálnosti, tak v kontextu s osudem Jardy se mě vybavil kámošův spolupracovník, který díky forbesu postupně přišel, o holku, o svůj !! byt a nakonec i o osobní důstojnost. Poupata smrděj životem ze kterýho kluše deprese na všechny strany. Depinka a "špinavost" příběhu se navíc násobí naprosto vynikajícím výběrem exteriérů a volbou zimního období ve kterým se děj odehrává. A herecké výkony ? Tak to je kapitola sama pro sebe. Nebudu vyzdvihovat jednoho, protože co by byl platný super výkon pana Javorskýho, kdyby ostatní plavali. Tady naprosto všichni odvedli dokonalou práci. Ze všech herců šla přirozenost a právě díky mimořádnýmu hereckým výkonům jsem polykal hořkost života po kilech. Sázka na neznámé herce se vyplatila na stoprocent. Navíc Marika Šoposká a Aneta Krejčíková jsou jak stvoření pro na vizitu v mý postýlce. Tvůrci filmu říkali, že nečekají vysokou návštěvnost, kvůli blbýmu načasování premiéry a asi maj pravdu. Mé dvě projekce v kině a koupě DVD tak vyjadřují jasnou podporu takovýmto filmům a současné fandovství všem lidem co se na Poupatech podíleli. Mrzí mě ten obrovský nezájem diváků, ale hlavně medií, tam je vidět, že kamarodšofty stále fungujou. Kdyby tohle natočil Sedláček, Hřebejk nebo Zelenka, tak se mediálové poserou aby jejich film zviditelnili, ale takhle čeká Poupata stejný osud jako Pusinky, pár ocenění v zahraničí a pak zapomění a nevysílání. Komentář se kterým důrazně nesouhlasím: Matty, zejména z částí, že se ve filmu všichni muži chovají jak kreténí a ženy jak děvky. (21.12.2011)

Debutatnt Zdeněk Jiráský mě vyloženě přijemně překvapil a dávám si jej do hledáčku a těším se na další jeho počin. Nechám si rozležet a pak napíšu koment. 70% + 1* přihazuji za Anetu Krejčíkovou, némůžu si pomoct ale tohle je přesně ten typ ženskejch, který mě berou ''krev a mlíko'' mimo to mě její neustále přežvykující postava vyloženě bavila. (16.12.2011)

Estetika Poupat je možná čímsi atraktivní, jiná. Přesto zde načrtnuté situace o ničem nevypovídají, nikam nesměřují. Konečně i ve filmu o filmu zaznělo, že se jedná o pouhou pohádku pro dospělé a takto bychom k tomu měli přistupovat. Debutující režisér, Javorský a polská herečka Pikus netvoří ovšem tým, ke kterému bych se chtěla vracet. Nicméně určité aspekty lze sledovat i jinde, komunitu Vietnamců v Miss Hanoi, ta hnusná depresivní maloměsta aktuálně ukazuje pomalu každý druhý seriál... čili celkově lze tématicky cosi v určitých celcích vysledovat (kromě načančaných téměř bezčasých filmů o vztazích mezi bohatými máme samozřejmě také neučesané filmy o nemajetných), ale jednotlivě to žádný požitek není. (29.03.2020)

Nekompromisní sonda do naprosto reálného sociálního úpadku, který v Česku začal někdy v polovině 90tých let. Jen k tomu přidáme státem podporovaný, novodobý mor, v podobě blikajících strojů na rychle (ne)vydělané peníze. Opravdu zoufalé osudy rodiny Hrdinových, se zde postupně rozvíjejí. Krásné sny a představy končí dřív než začnou a realita je prostě neúprosná. Dítě se vyvíjí, láska stojí peníze a v ruce zbývá poslední tisícovka. A k tomu všemu vánoce za dveřmi. Těžké drama, které není nijak zkaženo. Žádný primitivní postsynchronní dabing ala Štaindler v Perníkový věži, žádné umělé přitroublé dialogy z prostředí huličů a vůbec celá režisérská práce je vynikající. Po Bohdanu Slámovi tady máme Zděnka Jiráského, který nás tímto snímkem rozhodně láká na svůj další počin. I břitký humor podtrhuje kvalitu snímku. Výborné němé scény s perfektní kamerou. (20.06.2012)

Svou absurdní tragičností je to až k smíchu. Ač nemohu neocenit nepopíratelný filmařský talent Zdeňka Jiráského a invenční kameru, scénář se rozpadá na sled samoúčelně depresivních epizod plných chcípáckých postav, které se nikam nechtějí posunout a jen si čím dál více ku*ví život. Maximálně ubíjející film, který ani tak nemůžeme brát jako realistickou sociální sondu do společnosti (viz Fish Tank, 4 měsíce...), ale spíše jako přehnanou hru na ní dovedenou do extrému. (29.01.2013)