Pacific Rim - Útok na Zemi

Kvalitní film, ovšem ne takový náhul jak slibovaly trailery. O postavy se tu pečuje stejně jako o neuvěřitelně hmatatelné bitky kovových i organických monster. Krásně přehledné a nápadité rvačky jsou třešničkou na dortu, který drží pohromadě dokonale fungující svět jehož pravidla jsou sice zvláštní, ale dávají většinou jakž takž smysl. Umístit většinu děje do Hong Kongu bylo taky moc fajn, protože jako pozadí k těm obrovským rubačkám vypadá dokonale. Lidi, kteří mají rádi monstra a roboty udělali film, pro ty co mají rádi monstra a roboty. (13.08.2013)

Del Toro servíruje čistokrevné mecha anime v hrané podobě s řádně umocněným wow efektem. Nicméně je potřeba si uvědomit, že "Pacific Rim" v prvé řadě má fungovat jako představení mecha žánru pro mainstreamové západní publikum. Proto když budeme hledat v rámci anime adekvátní ekvivalenty k filmu, tak rozhodně nemůžeme brouzdat do extrémních pólů žánru typu psychologicko-existenciálně-teologického unikátu "Neon Genesis Evangelion" ani okázale sebereflexivní a žánrově karikaturní šílenosti "Gurren Lagan". "Pacific Rim" je spíš ekvivalent průkopnických titulů žánru, který si vystačí s poctivě přímočarým příběhem a staví v prvé řadě na novosti (v rámci hollywoodského blockbusteru) svého základního konceptu okázalých soubojů velkých robotů s velkými monstry. Lidé, kteří se otřeli o anime, potažmo japonskou popkulturu a viděli hrstku nejvychvalovanějších, a tudíž taky zcela výjimečných titulů, můžou lkát nad tím, že přece existují co do profilace postav, jejich dramatických oblouků a komplexnosti světa lepší mechárny než první americké blockbusterové osmělení se v rozlehlých vodách žánru. Ale berme to prostě tak, že cílem nebylo udělat ekvivalent "Evangelionu", ale prostě natočit historicky první hraný mecha film, který nebude mít podobu papundeklových tokusacu bijáků a seriálů, nýbrž epického hyperrealistického spektáklu, kde hlavními atrakcemi budou rozměry a proporce mechů. Podobně jako v případě "Hellboye" nepřichází del Toro s osobitým uchopením existující tradice, nýbrž si vystačí s fanouškovským nadšením z faktu, že dostal na hraní své vysněné figurky. Více v recenzi pro Cinepur. _____ Ještě dovětek k tržbám a přijetí filmu: Na základě prvních víkendových tržeb v USA někteří filmu prorokovali smutný osud, ale Pacific Rim se nyní několik týdnů po uvedení i v jiných zemích světa ukazuje jako projekt orientovaný nikoli primárně na americké publikum, ale naopak se silným mezinárodním potenciálem, obzvláště pak v Asii. V Koreji si v premérovém víkendu uzmul 44,3% veškerých diváků (konkrétně 1160636 diváků), ale opravdovým masovým hitem se stal v Číně, kde se po tři týdny drží na špičce žebříčku návštěvnosti a odolává i atakům očekávaných domácích hitů a má našlápnuto, aby překonal i tržby počínšťovaného "Iron Mana 3". Zatímco u jiných hollywoodských sezónních blockbusterů jako např. "Iron Man 3" či "Fast & Furious 6" tvoří domácí tržby polovinu celosvětových, u "Pacific Rimu" momentálně (půlka srpna) je to zatím třetina vůči dvěma třetinám ze zahraničí. (13.07.2013)

Je evidentní, že když i můj milovaný Guilermo dostane do pracek rozpočet velikosti HDP malé, rozvojové země, nesmírně efektně ho promrdá na nový, velkolepý palác jako místní vojenská junta a chudákům negrům zbudou jen oči pro pláč, nafouklá břicha a hnijící banány. Ta tam je jeho poetika, smysl pro temnotu a hravá invence, z moře prostě vyleze panoptikum manga oblud, které dneska vyděsí snad už jen malé, retardované Japončíky, přicupitají Transformeři a dají jim na držku. Tečka. Má antikoncepční selhání kvičela nadšením a já jen otráveně žvýkal brčko z předražené, naředěné Fanty z postmixu a okřikoval je, aby svými hlasitými projevy nerušili ostatním pěti nezletilým divákům hluboký, umělecký zážitek. A tak Hasbro zase prodá pár čínských toxických figurek, mexický tlouštík si koupí novou haciendu hned vedle Baye, budou spolu sedět na verandě, máčet si nohy v příboji a přemýšlet, co za byť megabombastickou, ale pičózu spáchají příště. Taková další Godzila versus pochodující, rozzuřená ropná plošina, co se v afektu mění na bourací kladivo, aby hrdinně zachránila zdegenerovanou civilizaci, by bylo určitě něco, co by Šejlu La Blafa opět přinutilo potrénovat teploušské pitvoření. (16.07.2013)

Godzilla meets Transformers. Prozatím nejupřímnější z letošních letních blockbusterů, který si na nic nehraje a přímočaře, bez narativních kliček a významových přesahů, dává velmi zřetelný obsah pojmu „high concept“ (Monstra! Roboti! Velcí!). (S ohledem na předpokládanou merchandisingovou smršť by zvláštní rozbor zasloužila ve filmu přítomná fetišizace techniky - postavy opakovaně žasnou nad sílou a velikostí robotů, jejichž designem se kamera v dlouhých záběrech opájí... v něčem to připomíná prezentaci dinosaurů v Jurském parku.) Zápletka poskládaná z oblíbených scifistických a militantních motivů (Země v ohrožení, sdílení myšlenek, klony, mužská rivalita, nejlepší obrana je útok) nás usazuje do již známých diváckých pozic. Nechce se po nás více, než abychom trochu tupě a zcela pohodlně sledovali modifikované verze Top Gunu, Monstra, Dne nezávislosti nebo Hellboye (pro fajnšmekry je tady pak bonus v podobě bladerunnerovsky neo-noirového vizuálu Hong-Kongu a dost nepatřičného odkazu ke slavné „nosní“ scéně z Čínské čtvrti). Zrovna u filmu, který dává již svou marketingovou kampaní velmi jasně najevo, oč v něm půjde (a že v něm o moc víc nepůjde), mi absence originality nepřišla jako překážka ve vychutnání si čiré zábavy. Předvídatelnost dějových zákrut a omezení lidského elementu (zpřítomněného vyjma Elby zaměnitelnými a necharismatickými hezouny) na nezbytné minimum – jaegerovský koncept ostatně stojí na „transformaci“ lidí v mnohatunovou ocelovou příšeru (čili obdoba kooperativního hraní akčních her) – vyklízejí prostor vizuálně-viscerální akční jízdě. Zápasy těžké váhy jsou v rámci možností přehledné a různorodé, hlavně ale obrovské. Zhmotněný sen hráče videoher a čtenáře komiksů. Guillermo del Toro si ve velkém měřítku hraje jako malý kluk. Zejména díky jeho obrazotvornosti a smyslovému prožitku, který souhra neskutečného vizuálu a rockového soundtracku dokázala vyvolat, mne film bavil. Neintelektuálně, ale intenzivně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, xxmartinxx, Macejko (12.07.2013)

Historický okamžik -- první velkofilm, který byl vykalkulován čistě pro to, aby vydělal balík na doprovodných prodejích figurek a modelů. (Jasně, to je tradicí už dlouho, a třeba Trasformeři jsou z podobného ranku, ale ti existovali před filmem.) Odpovídá tomu i styl pouštění teaserů a "bonusových wallpaperů" rok před filmem atd. /// Což o to, Guillermo del Toro se zhostil role utráceče pořádného rozpočtu velmi sebevědomě a film je opravdu nadupaný efekty, také je v něm podle mě asi první opravdu funkční 3D co jsem viděl. Nicméně, jakmile se začne řešit naprosto cokoli na rovině vztahové a postav vůbec, je to průšvih a velké utrpení. Jediná věrohodná role je Idrise Elby, ostatní hoši, kteří mají napsané role drsoňů, jsou k smíchu i pláči, o roli (ale uznávám, fešné) Rinko Kikuči nemluvě. Hřebíky do rakve jsou totálně vykalkulované povinné prvky z každého blockbusteru -- věrný pejsek, projev před akcí, obětování se jednoho z hrdinů doprovázené nechutným patosem, "vtipné" postavičky vědců, přepísklé polocameo Rona Perlmana. /// Ohromné machrovací a stupidní divadýlko pro ještě mnohem mladší publikum než Transformers. Malé dítě ve mně jásalo, ale bylo to trošku málo. Btw. viděl jsem mnoho desítek kaiju filmů a mám tento žánr velmi rád (naopak nemám rád žánr mecha). Zjevně jsem tím ovlivněn a dávám proto absurdně vysoké hodnocení. Dedikace Harryhausenovi a Hondovi na konci potěšila. (10.07.2013)