Pacific Rim - Útok na Zemi

Historický okamžik -- první velkofilm, který byl vykalkulován čistě pro to, aby vydělal balík na doprovodných prodejích figurek a modelů. (Jasně, to je tradicí už dlouho, a třeba Trasformeři jsou z podobného ranku, ale ti existovali před filmem.) Odpovídá tomu i styl pouštění teaserů a "bonusových wallpaperů" rok před filmem atd. /// Což o to, Guillermo del Toro se zhostil role utráceče pořádného rozpočtu velmi sebevědomě a film je opravdu nadupaný efekty, také je v něm podle mě asi první opravdu funkční 3D co jsem viděl. Nicméně, jakmile se začne řešit naprosto cokoli na rovině vztahové a postav vůbec, je to průšvih a velké utrpení. Jediná věrohodná role je Idrise Elby, ostatní hoši, kteří mají napsané role drsoňů, jsou k smíchu i pláči, o roli (ale uznávám, fešné) Rinko Kikuči nemluvě. Hřebíky do rakve jsou totálně vykalkulované povinné prvky z každého blockbusteru -- věrný pejsek, projev před akcí, obětování se jednoho z hrdinů doprovázené nechutným patosem, "vtipné" postavičky vědců, přepísklé polocameo Rona Perlmana. /// Ohromné machrovací a stupidní divadýlko pro ještě mnohem mladší publikum než Transformers. Malé dítě ve mně jásalo, ale bylo to trošku málo. Btw. viděl jsem mnoho desítek kaiju filmů a mám tento žánr velmi rád (naopak nemám rád žánr mecha). Zjevně jsem tím ovlivněn a dávám proto absurdně vysoké hodnocení. Dedikace Harryhausenovi a Hondovi na konci potěšila. (10.07.2013)

Godzilla meets Transformers. Prozatím nejupřímnější z letošních letních blockbusterů, který si na nic nehraje a přímočaře, bez narativních kliček a významových přesahů, dává velmi zřetelný obsah pojmu „high concept“ (Monstra! Roboti! Velcí!). (S ohledem na předpokládanou merchandisingovou smršť by zvláštní rozbor zasloužila ve filmu přítomná fetišizace techniky - postavy opakovaně žasnou nad sílou a velikostí robotů, jejichž designem se kamera v dlouhých záběrech opájí... v něčem to připomíná prezentaci dinosaurů v Jurském parku.) Zápletka poskládaná z oblíbených scifistických a militantních motivů (Země v ohrožení, sdílení myšlenek, klony, mužská rivalita, nejlepší obrana je útok) nás usazuje do již známých diváckých pozic. Nechce se po nás více, než abychom trochu tupě a zcela pohodlně sledovali modifikované verze Top Gunu, Monstra, Dne nezávislosti nebo Hellboye (pro fajnšmekry je tady pak bonus v podobě bladerunnerovsky neo-noirového vizuálu Hong-Kongu a dost nepatřičného odkazu ke slavné „nosní“ scéně z Čínské čtvrti). Zrovna u filmu, který dává již svou marketingovou kampaní velmi jasně najevo, oč v něm půjde (a že v něm o moc víc nepůjde), mi absence originality nepřišla jako překážka ve vychutnání si čiré zábavy. Předvídatelnost dějových zákrut a omezení lidského elementu (zpřítomněného vyjma Elby zaměnitelnými a necharismatickými hezouny) na nezbytné minimum – jaegerovský koncept ostatně stojí na „transformaci“ lidí v mnohatunovou ocelovou příšeru (čili obdoba kooperativního hraní akčních her) – vyklízejí prostor vizuálně-viscerální akční jízdě. Zápasy těžké váhy jsou v rámci možností přehledné a různorodé, hlavně ale obrovské. Zhmotněný sen hráče videoher a čtenáře komiksů. Guillermo del Toro si ve velkém měřítku hraje jako malý kluk. Zejména díky jeho obrazotvornosti a smyslovému prožitku, který souhra neskutečného vizuálu a rockového soundtracku dokázala vyvolat, mne film bavil. Neintelektuálně, ale intenzivně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, xxmartinxx, Macejko (12.07.2013)

Krásně hloupý film. Je z mé strany trochu pokrytectví, že mi tentokrát vůbec nevadí i věci, které jindy vytýkám. Jenže Pacific Rim, to jsou Transformeři se srdcem, Muž z oceli bez nabubřelosti a Strážci vesmíru s luxusním rozpočtem. Málokdy ze mě film dělá nadšené malé dítě, ale Del Toro to dokázal. Hezké čtyři hvězdičky. Už to nikdy neuvidím a vzpomínky zmizí jako slzy v dešti, ale bylo to fajn, jen co je pravda. Jinak myslím, že jsem odhalil velkou hollywoodskou konspiraci - Idris Elba neexistuje, to je jen druhá identita The Rocka, když si napatlá obličej na černo! PS: Srovnání s Mužem z oceli není nemístné vzhledem k podobným lákadlům. V tom případě docházím k názoru, že zatímco Superman potěší (věkově či mentálně, to není podstatné) patnáctileté kluky, co se chtějí cítit dospěle, Pacific Rim naopak dospělé, kteří se chtějí cítit jako patnáctiletí kluci. Ve skutečnosti myslím, že věkem malé děti budou z toho filmu dost otrávené. (09.07.2013)

Něco tu skřípe a bohužel ne oním dobrým robotím způsobem. Del Toro si sice hraje s obrovskými figurkami, ale zapomněl jim přimontovat i bušící srdce. Libovolný díl Transformers může mít chyb kolik chce a přitom funguje po vyprávěcí nebo emocionální stránce nesrovnatelně lépe. Tady se překvapivě dlouho vrší všemožná dialogová i vypravěčská klišé, zdaleka ne všichni herci působí sympaticky (Charlie Day v potrefené poloze selhává na celé čáře) a všechna tíha tak leží na akčních scénách. Ty podle očekávání fungují dokonale a taková bitva o Hongkong je se třetím rozměrem v zádech opojná jako už dlouho nic, ale ani to zdaleka nestačí. Za každým přesným úderem se totiž skrývá rozpačitá hláška, za každým zvratem pak vědomí, že tohle je jen a pouze splněný sen malého kluka bez čehokoli, co by uspokojilo i někoho, kdo v pokojíčku neházel o zeď robotem a ještěrem. Vždyť i dějové odbočky s jakousi přidanou hodnotou, tedy černý trh nebo náznaky společenské krize, působí lehce křečovitě. A vzhledem k tomu, že se s nepřítelem potýkají charaktery, které jsou jen přednastavenými žánrovými figurkami (bohužel i očekávaní tahouni Mako a Pentecost), je to i přes opatrná očekávání dost těžké zklamání. Třetí hvězdu zachraňuje sympaťák Charlie Hunnam s vizáží omládlého Daniela Craiga a také Ron Perlman v poloze - Rona Perlmana. Tím spíš mi, jako člověku, který oběma dílům Hellboye pravidelně přiznává status dost možná nejlepších komiksových adaptací, je upřímně líto, že tahle blockbusterová jistota nakonec nevyšla. Dokonalá vizuální atrakce zůstala právě jen onou atrakcí, ne poctivým filmem. (11.07.2013)

Mohl to být ve svém ranku výborný film, ale má dvě zásadní úskalí. Na jedné straně je vědomě slátaný z jiných filmů, což ale činí z postav spíš věšáky na pár vlastností a funkcí než charaktery. Na druhé straně je rozpadený strukturně, takže po devadesáti minutách de facto skončí... a pak zase pokračuje, žel mnohem hůř. Detailněji se tomu věnuji v kritické analýze na Douglasových poznámkách. (12.07.2013)