Jiná země

Netradičná a zaujímavá kombinácia psychologickej drámy a sci-fi žánru, ktorý filmu dodal symbolický ale tiež mysteriózny rozmer. Another Earth je ťažko stráviteľný a treba pri sledovaní dávať veľký pozor, ale o to viac ma bavil. Problém som mal skôr so správaním Rhody a Johna, ktorí mi občas prišli málo autentickí. Vývoj ich vzťahu sa mi miestami zdal veľmi nepravdepodobný. (13.02.2022)

Předně je to film fantastický, ne vědecko-fantastický, to jen tak na okraj... A fantastická je i Brit Marling a já jsem opět zamilovaný až po uši; ještě jedna taková role a skončí v mojí top tence. Jistě, mohl bych filmu vyčíst (jak je mým zvykem) příliš nasládlého pathosu a nepříliš kvalitní kameramanský styl. Mohl bych, ale nechce se mi, protože Another Earth mi skvěle sedl do mé melancholické nálady a já u něho nostalgicky vzpomínal na mé návštěvy podobných dušezpytných nekomerčních nízkorozpočťáků v devadesátkách. Vyčítám hlavně sobě - a to, že jsem Another Earth neviděl dřív. Ale aspoň jsem nebyl tolik zklamaný z Cahillovy druhotiny, kterou jsem viděl včera. A taky už mi naštěstí poněkud vybledly vzpomínky na podobného (a extrémně nepovedeného) vrstevníka téhle jeho prvotiny - na von Trierovu Melancholii. (26.12.2014)

Film jsem si rozdělil na dvě půlky. V té první jsem byl nadšen z toho, že nápad dvou Zemí je podporován slušným emocionálním a morálním příběhem, v té druhé mě mrzelo, že "sci-fi rovina" (časté záběry nebe hodně matou) je pořád tolik upozaďována na úkor lidských trablů. Po dlouhé době musím ocenit umění vyprávět především obrazem a hudbou, víc než kdy jindy působí pojetí kamery přirozeně a díky tomu dvě Země zcela přijatelně. Chci ovšem pokračování. (31.10.2011)

Mike Cahill se hned už po dvou filmech zařadil mezi mnou sledované a dá se říct, že i oblíbené režiséry. Již ve svém debutu dokázal jasně vymezit svůj styl, který jej odlišuje od ostatních tvůrců - znepokojivá kamera, podivná, tíživá atmosféra, niterné pocity hlavních postav deroucí se na povrch - působí to osobitě a nefalšovaně. Líbí se mi, že sci-fi motiv, ač v sobě skrývá potenciál, hraje jen druhé housle a slouží jako psychologická metafora vybízející k zamyšlení. Brit Marling je skvělá... 7/10 (21.02.2015)

Another Earth, to je nevlastní sestřička Melancholie se špetkou Kontaktu, která neměla peníze na šaty, a proto byla natočena naprosto ohyzdnou ruční kamerou. Ale i diamant, byť leží na dně popelnice, je krásný... No, dost bylo metafor, nyní k věci - sám se podivuji nad tím, co se mi může zalíbit. Tento film mě zaujal od samého začátku a ačkoliv o nic světoborného rozhodně nejde, dokázal si mě získat. Je to vlastně takové lehce abstraktní malé drama, kde daný sci-fi prvek je pouze jakousi absurdní okolností a zároveň prostředkem k názornému projevu emocí hlavních hrdinů, jejichž životy se značným množstvím smutných náhod propletly. A to je ostatně primárním úkolem dramatu, ne? Brnkat na emoce jako na struny kytary - efektivně a elegantně tak, aby to divák nepoznal a o to víc byl výsledkem učarován. (06.12.2011)