poster

Stoker

  • Česko

    Tajemství rodiny Stokerů

  • Česko

    Stokerovi

    (festivalový název)
  • USA

    Stoker

  • Velká Británie

    Stoker

  • Slovensko

    Stokerovci

Mysteriózní / Thriller / Drama / Psychologický

USA / Velká Británie, 2013, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • InJo
    ***

    Další případ, kdy se výjimečný režisér pokusil všemi silami vytřískat co nejvíce z mnohokrát omleté a téměř ničím překvapivé zápletky. Jihokorejský ďábel má nepřehlédnutelný cit jak pro detail (ořezávání tužky), nápadité střihové sekvence (sprcha) i pro celkovou (napínavou a znepokojivou) atmosféru. Hlavně díky Parkovi tak máte skoro po celou dobu pocit, že sledujete výtečný mysteriózní psychothriller, ale dříve či později vám zkrátka dojde, že tomu tak kvůli tuctovému scénáři bohužel není... 60 %(5.10.2016)

  • Morien
    ***

    Představuji si, že ten chlap byl imaginární a vše ostatní bylo též imaginární. Rozhodnout se, zda si myslím, že takhle by se to nestalo, nebo si zakrývám pravdu. Když ale musí vynulovat všechno okolí, aby se jí mohl zmocnit, pravděpodobně byl vymyšlený špatně. Tudíž si můžu úlevně říct, že mi to nehrozí. A poslední otázkou je, proč tolik přemítám nad studenou a odtažitou věcí. Na základě předchozích zkušeností se mohu domnívat, že po čase na film absolutně změním názor. A doufat, že to ospravedlní moji existenci, používání vznešených slov, lásku k věcem v lese a obecné nevzrušení.(29.6.2013)

  • Madsbender
    *****

    "Krásná květina si svou barvu nevybírá..." ...a ani svoju vlastnú krv. Veľmi empirický a trochu empiriokriticistický film. Akoby som sledoval rendez-vous Lyncha s Hitchcockom, ku ktorému im menu prichystal Lars von Trier v spolupráci s Ki-duk Kimom s Amerom ako hlavným chodom... Apropo, Park si zobral na mušku úplne obyčajný námet, ktorý spracoval absolútne nekategorickým spôsobom. Alebo inak - povýšil neinvenčnú schému na umenie. Formálne film balansuje na rozmedzí dobrej desiatky žánrov a pre dej zásadných motívov - od fyzickej snímky o dospievaní cez komornú štúdiu rodinnej tragédie, psychologický thriller či dusnú drámu obostrenú mystériom až po antihollywoodsku vyhliadku na nekonvenčný pure-art. Navzdory prvotnému dojmu vo filme nejde o to, či je alebo nie je všetko tak, ako sa zdá - tak, ako to rád robil Hitchcock. Park vnáša do deja otázku nie či, ale prečo tomu tak je. Navyše sa s divákom rafinovane pohráva prostredníctvom početných flashbackov, počas ktorých rád využíva významové a obrazové paralely medzi minulým a súčasným. Docieľuje tak pomocou tých najbanálnejších detailov ako melodickosť, zvuk, pohyb či objekt - nie však ako nepostrehnuteľnú maličkosť, ale stavia ich do popredia a schválne zdôrazňuje tak, aby ich pozorný divák nemal šancu prehliadnuť. Podobné paralely však neraz používa aj v súčasnom deji a musím povedať, že je radosť sledovať, ako sa s každým z nich po významovej, výtvarnej aj hudobnej stránke vyhral. Tým sa dostávam k audiovizuálnej stránke filmu, ktorá je jedným slovom... nadpozemská. Podmanivá, vťahujúca, cielene útočí na vedomie a podvedomie diváka a hypnotizuje prostredníctvom úchvatných obrazov, štylizovaných luxusných interiérov, neopakovateľne vyvedených exteriérov, doplnkov, nábytku, sôch, stromov, trávy, šiat, vlasov, tvárí... A k tomu hrá lahodné, jemne tónované, miestami hravé, miestami temné melódie Clint Mansell. Hra na klavíri, interiéry a kostýmy ako z prvej polovice 20. storočia, dej zasadený do súčasnosti, ktorú zdôrazňujú len automobily či oblečenie hostí na smútočnej hostine. Artové detaily ako šaty, nedbalo povievajúce vo vetre, česanie vlasov, pavúk lezúci po stehne či praskanie koženého opasku a ďalšie, dôkladne servírované zvuky a obrazy, ale aj samotné prostredie a určité motívy (najmä tie späté s Indiou) pripomenú styčné body s Amerom. Skrz-naskrz perverzne prevrátené postavy zasa dajú spomenúť na Americkú krásu. A tak by sa dalo dlho pokračovať. Pomalý, mnohovrstevnatý príbeh idúci proti formálnym hollywoodskym očakávaniam stojí mimo umeleckej roviny na chémii hercov - a tá je bez výnimky brilantná. Mimika tváre, náznaky. Čo všetko sa môže skrývať za nevinným úsmevom? Dospievajúca krásna mladá India, jej atraktívna zmyselná matka Evelyn, a šarmantný, desivo dokonalý strýko Charlie. Postavy s psychologickou hĺbkou sú vizitkou scenáristu (i keď má svoje muchy, Wentworth Miller mi vyrazil dych - na to, že je to scenáristická niekdajšej prvotina hviezdy Prison Break...) a režiséra - a tak sa opäť dostávame k Parkovi. Prvý kontakt s ním som dlho odkladal, ale teraz vidím, že to bola veľká chyba. Možno jedna z najväčších, aké som doteraz v oblasti filmu urobil. Nadišiel preto čas ju napraviť. 100% Záverečný (a pomerne markantný) významový spoiler, dosť možno potrebný pre správne uchopenie deja: výtvarná stránka a sloh spolu s názvom nenápadne odkazujú na Brama Stokera a jeho gotický román Dracula. To v kombinácii s morbídnym nádychom asi nebude náhoda :-) Koniec spoilera.(31.5.2014)

  • M.a.t.t.
    ***

    Najväčší problém u Parkovho amerického debutu mám s Millerovým scenárom, ktorého zaradenie do black listu je pre mňa prekvapením. Nepostráda síce zaujímavú premisu a myšlienka, ktorú sa snaží vyjadriť tam je.... ale na celovečerný film je toho podľa mňa málo a nie je to ani príliš originálne. Jediné čo ho vyťahuje nahor je samotný Park a jeho réžia. Stokerovcov tak hodnotím ako klasické víťazstvo formy nad obsahom, ale to mi aj napriek slušne obsadeným hercom tentokrát nestačí.(9.6.2013)

  • H34D
    **

    Za tento "nejlepší nerealizovaný scénář" bych malého Wenthwortka nejraději zavřel zase na pár sérií do vězení. Zručný a správným způsobem úchylný Chan-wook Park se sice snaží zaujmout drobnými vizuálními finesy a několika osvěžujícími hrátkami, jenže z hovna bič zkrátka neuplete. Již v Bakjwi se režisér potýkal s problémem, kdy se neúspěšně snažil nahradit poctivý děj "podivnou" atmosférou, jenže Bakjwi bylo aspoň odvážné a snad i trochu zajímavější, co se týče vnitřních pocitů postav. Stokerovi jsou prázdní, napětí zde téměř nefunguje, potenciál hororou zůstal hanebně nevyužit... Chan-wook Parku, samozřejmě tě mám rád, jen tě teď musím mít rád o něco míň. 4/10(17.7.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace