Amélie z Montmartru

Výjimečná ukázka dokonalého filmu. Filmová řeč Jeana-Pierre Jeuneta je tak osobitá a úchvatná, že se dá jen stěží přesně verbálně opsat, převládá v ní málokdy vídaná manýra. V jeho dílech je rozhodující především ona zvláštní čarokrásná estetika založená na uchvácení (většinou obskurním) detailem, který se po střípcích, tisíci drobných a roztomilých legrácek a vychytávek, skládá do magického obrazu světa, který plyne před očima fascinovaného diváka ve zvláštních perspektivách a dává na odiv efektní formu, ale i svou pomíjivost tím, že neustále zdůrazňuje svou ohraničenou filmovou existenci. Je to jakási francouzská forma magického realismu, míst, jež jsou obydlena postavami, které mohou žít jen v narativních světech, ale které jsou právě proto pro vnímající subjekt přitažlivé a blízké...tak blízké... Jistě tu hraje roli i čistě postmoderní filmový přístup - Amélie komunikuje často přímo s divákem, dívá se přímo do kamery, tedy na vás, ožívají obrazy , fotografie a věci, některé dokonce i mluví, vypravěč je božsky vševědoucí a dává divákovi takové množství informací, že přesně postihuje fenomén informačního zahlcení, v dynamické dualitě filmu ale proti nim stojí pasáže meditativní a umělecké, postihující ,,skrytý" význam světa (kůň běžící při Tour de France, sbírka fotek z fotoautomatu). Nemalou roli hraje také nadsázka a humor - a to jak jazykový či situační, tak i ten ,,sémantický", je často sám o sobě nositelem významu, posouvá a určuje děj příběhu (roztomilý trpaslík ,,posílající" pohlednice z cest ovlivňuje citové rozpoložení Améliina otce, vůbec Améliino ,,hraní si" na boha ovlivňující život nešťastných lidí kolem je sémantickým nosníkem filmu). Největší devízou tohoto filmu je ale jeho celkové vyznění - čirá směs radosti i smutku, všednosti i romantiky, průzračnosti i tajemna, hledání i ztrácení, osamění i lásky, harmonie i trápení, dualita skutečného života, kde se střídají (interpretačně mnohdy nejednoznačné) veselé a smutné fáze bytí... Oč je tenhle film více stylizovaný, o to je skutečnější a pravdivější a každý si v něm může najít svůj střípek, ve kterém spatří sám sebe... (31.01.2007)

"Amélie zhluboka dýchá. Život se jí zdá tak krásný. Až jí prodchne touha pomáhat celému lidstvu." To je tak hezký. Já chci taky pomáhat. Ovšem nikoli Amélii. Ta je plná náznaků a ty já neumím rozpoznat. Kdyby si mě vybrala za partnera, tak bych si toho ani nevšiml. Stejně jako jsem dosud nezaznamenal, že i artyčok má srdce. Teď už to vím. A taky vím, že když budu chtít pohladit na duši, tak si stačí pustit Amélii a přeskočit úvodní představováni všech obyvatel Francie a přilehlýho okolí. A pokud někdo potřebuje doprovod trpaslíka na cestě kolem světa, tak se mi neváhejte ozvat. Jsem levnej. (05.04.2022)

Konečně jsem viděl onu slavnou a tolik opěvovanou Amélii! Ale musím říct, že po tom všem, co jsem o tomto filmu slyšel, tak jsem čekal filmařský majstrštyk. Ale on se nějak nedostavil. Možná ho režisér poslal na cestu kolem světa :-). Každopádně má to atmosféru, nadsázku, jistý vtip, poslání a Audrey Tautou. Ale aby to bylo plné hodnocení, tak by to ve mně muselo zanechat nějaké větší emoce. Takhle pouze takový lehký nadprůměr. (20.06.2008)

Takový film Amíci natočit neumí. To umí jen Frantíci. Nádherný, poetický, romantický, barevný, vlévající do žil optimismus a dobrou náladu. Přesně takový je. Tento film snad nemá žádnou chybu, má šibalsky promyšlený scénář, výtečné herecké výkony, krásnou Andrey Tatou a brilantní hudbu. Takže bez váhání *****. (08.05.2009)

Je to perfektná umelecká komédia od Jean-Pierre Jeuneta. Má dosť dobrý príbeh o mladej žene, Amélii, ktorá už od malička žije nezvyčajným životom prakticky vo svojom vlastnom svete a to aj po osamostatnení sa, keď sa zamestná v malej kaviarni. Stále cíti, že jej niečo chýba ku šťastiu, ale všetko sa zmení, keď vďaka jednej náhode nájde nový zmysel života, pomáhať ľuďom okolo seba a navyše prvýkrát narazí aj na spriaznenú dušu a tak spozná lásku, lenže na to musí ísť po svojom. Spracovanie je ale skutočne vynikajúce, už od prvého záberu je jasné, že toto bude nezvyčajný a nezabudnuteľný zážitok a to sa aj úplne naplní. V prvom rade tu nejde o príbeh ako celok, ale skôr je to preplnené mnohými maličkosťami a je tu množstvo zaujímavých postáv so svojim vlastným menším príbehom. Celé to pôsobí pomerne originálne a až mimoriadne nápadito, skutočne také množstvo rozličných nápadov sa v jednom filme vidí len veľmi zriedka, tu jedna nezabudnuteľná scéna strieda druhú, pôsobí to tak nádherne hravo a milo, dokáže to navodiť veľmi príjemnú atmosféru a pocity, takže v konečnom dôsledku to vyvoláva mimoriadne optimistické dojmy a ako celok je to prakticky dokonalosť, kde je všetko tak, ako aj má. Takže aj keď je to vlastne romanticky ladená komédia, ani jedno z toho nie je podané bežným spôsobom, romantika je originálna, obe postavy sú k sebe stále tak blízko a kvôli rôznym hrám predsa tak ďaleko a humor sprevádza celý film, pričom sa nejedná o žiadne hlúpe situácie, ale hlavne je nápaditý a príjemný, pričom u mňa vedú hlavne scény s trpaslíkom, no úsmev na tvári som mal neustále. Herecké obsadenie je výborné, celé to stojí na prakticky dokonalej Audrey Tautou, ktorá tu predvádza nezabudnuteľný výkon, užíval som si všetky tie jej pohľady a prístup k životu, ostatní sa jej už nemôžu vyrovnať, ale aj tak ma bavili úplne všetci a hlavne tým spôsobom, že všetci sú ako keby jedna rodina. Réžia a technická stránka sú úžasné, Jean-Pierre Jeunet tu predviedol mimoriadny talent, skvelý umelecký dojem, perfektná vizuálna stránka, zaujímavé farebné ladenie filmu, vynikajúca atmosféra, tu sa nedá absolútne nič skritizovať. A k tomu ešte veľmi dobrý výber hudby. Márne premýšľam, čo by som tomuto filmu mohol vytknúť, ale nič ma nenapadá, dokonalo vybrúsený diamant a jeden z najväčších skvostov svetovej filmovej tvorby. 93% (01.08.2013)