Amélie z Montmartru

Inteligentní minimalistická romance o tichém proplouvání vlastním, pěknými barvičkami přikresleným iluzorním světem, odhalování malých tajemství všedního života a hledání skromné lásky. Amélie je obsahem vcelku jednoduchá a plytká, ale hutné průpovídky vypravěče (často vzhledem k ději nepodstatné) a spousta vizuálních hrátek s obrazem (přikrášlování, zhmotnění představ, symbolika) dává filmu iluzi složitosti, či chytrosti. Ne, samozřejmě jej nechci bagatelizovat, je příjemný, milý a s kouzelným artovým nádechem, tedy přesně takový kousek, který uspokojí většinu normálního i intelektuálního obecenstva, ale pokud už někoho neomámí svým iracionálním kouzlem, dojdou mu argumenty. 6/10 (19.03.2009)

Oscar 5 nominací: Cizojazyčný film, Kamera, Výprava, Zvuk, Scénář ........Křišťálový glóbus Po zhlédnutí tohoto filmu máte nutkavý pocit šířit dobro nebo alespoň poslat trpaslíka na cestu kolem světa. Mimochodem, tímto filmem jsem bez problémů doporučoval animovaného Shrecka, neboť zvítězil nad Amélií u diváků v Karlových Varech. (31.03.2003)

Povznášajúci kúsok polahody, ktorý zároveň nie je stupídnou moralitou, ako je to bohužiaľ u podobných typov filmov dnes temer pravidlom. Hudba, obraz a jeho variácie, okatá Amélia, - to všetko spojené do výsledku pohladiaceho stresujúce, zrýchlené duše dneška. Len sa zamýšľam na tým, či si zeleninár zaslúžil tak krutú pomstu od dievčaťa programovo konajúcej dobro. (28.10.2004)

S dovolením pominu nesporné filmové kvality a zaměřím se na osobnější dojem. Amélie z Montmartru mě nadchla výstředností postav, protože to by klidně mohli být moji příbuzní (co bych za to dal...!) - těší je úplně bizarní věci, jejich podivný humor nikdo nechápe a navzájem o svých zvláštnostech nevědí. To je právě to. Kdyby to o sobě všechno věděli, víc by si porozuměli a já mám tenhle pocit často. Nechci se tady nějak nostalgicky rozkecávat, ale stalo se mi už mockrát, že o někom, kdo se mi vysmíval třeba kvůli mé posedlosti přesazováním kytek nebo chorobnému strachu z veřejných záchodků pak vyšlo najevo, že třeba sbírá tkaničky od bot nebo k smrti rád počítá trojčlenkou. Prostě - jak říkala moje babička - všichni jsme střelení, jenom jsme každej jinam trefenej. ;-) 100% (19.01.2004)

V ten den, v tu hodinu, tu vteřinu se stalo mnoho událostí. Ale nejdůležitější bylo, že se spermie s chromozomem X patřící R. Poulainovi vydala k vajíčku paní A.Poulainové, rozené Fouetové. Po 9ti měsících se narodila Amélie…. PŘÍBĚH:*****vypravěčská poetika. Od počátku je jasné, že se jedná o NEOBYČEJNÉ představení. Tady prostě není nikdo normální! Přesto všichni vypadají spokojeně. Jako by si dali oplatky s džemem. Atmosféra tvořená barevností a jemnou citlivostí mne pohltila. Byl to OPRAVDU nevšední zážitek, který mne na chvíli vytrhl z reality./ HUMOR:****absurdní lidé (a neurotická rybka) mívají divné nápady a stávají se jim zvláštní věci. Smutné, ale tady je to VESELÉ. Vždyť i umřít se dá zajímavě./ NAPĚTÍ:**** ne!! Ale je KRÁSNÉ, až snad napínavé sledovat pocity štěstí, při vzpomínkách, při hrách. Třeba hra na anděla. Ona by mohla být anděl!! Nebo Zorro mstitel./ Amélie je každou minutu krásnější a mě se nechtělo rozloučit. A nedivím se. Když se tak rozhlížím, tak málokomu z Vás. P.S. Myslíte si, že nemáte s Amelií nic společnýho? To Vás fakt nezajímá, kolik párů v tuto chvíli dosahuje orgasmu? Život je ale krásný, viďte? (26.05.2008)