Majster kat

„Pánboh má truhlicu na každú opicu.“ Ono je to vec očakávaní. Čakal som pochmúrny, pesimistický čierno-biely historický príbeh, depresívnu, ťažko psychologickú a realistickú štúdiu kata. Ako sa cíti, keď robí to, čo robí? Ako ho vnímajú dedinčania? A čo jeho rodina?. Čakal som strhujúce sólo monštruózneho Vlada Müllera (Medená veža). Proste som čakal "katovské" Kladivo na čarodejnice. Dočkal som sa (relatívne) bezstarostnej pestrofarebnosti á la Posledná bosorka s nevýrazným výkonom Štefana Kvietika (Medená veža), neveľmi dobre napísaného scenára (prvá polovica je taká turecká, až som myslel, že omylom pozerám Alibabu a štyridsiatich zbojníkov) a montypythonovskými zvratmi (vražda za bozk). Müller sa predstavuje v prekvapivo vedľajšej, miestami až komickej (!) úlohe. Prečo sa film volá podľa neho, keď o ňom vôbec nie je? O kom ale vlastne je? O nikom... a o všetkých. Hereckú česť nakoniec zachránil jeho citlivý syn Emilko v parádnom podaní Petra Debnára, ktorého chcete nenávidieť, ale nemôžete. Paradoxne mi do uší vrážali slová ako loptoš, hovädo sprôstô, takôto, čo je síce krásne slovenské, ale zároveň to pôsobí absurdne. (19.02.2010)

Emocionálne maximálne vyhrotená melodráma, ako v divadle. Bielik vie, ako narabáť s publikom, čo sa týka práce postáv a rovnako aj s exotickými a divácky príťažlivými kulisami a kostýmami. Aj by sme zabudli, že je to celé akosi vypreparované a hĺbka postáv je nahrádzaná práve expresívnym prejavom hercov. Milovníčki kostýmových jednohubiek so Jeanom Maraisom však budú v siedmom nebi. Takže najväčším kladom tejto historickej drámy je okrem hereckých výkonov dojem, že sa pozeráte na zahraničný film so štedrejším rozpočtom. K záporom radím až príliš pasívne ženské postavy, ktoré navyše nedostanú žiaden priestor. Ďalší so slovenských filmov, pri ktorého sledovaní som si začal uvedomovať, že kedysi veľmi dávno som to videl a začal som sa zabávať spomínaním si na riešenia jednotlivých situácií, kde som sa väčšinou nemýlil. Hold čo sa v mladosti naučíš, alebo si pozrieš, ostane v hlave navždy. (01.01.2014)

Nielen Majster kat, ale hlavne Majster Vlado Müller a všetky obrovské herecké osobnosti okolo neho. Je až neuveriteľné, akých velikánov dokázal pán režisér Bielik skĺbiť v jednom a tak úchvatnom snímku. Dráma, z ktorej sa môžu dnešní kvázi umelci len učiť. Surový a poučný film s perfektnou výpravou. (29.12.2016)

Vlado Muller vs. Štefan Kvietik v unikátním filmu z roku 1966, který se dějem odehrává na Slovensku pod nadvládou Turků a vizuálem to je velkovýpravná, barevná kostýmová záležitost s feelingem pohádky, která není pro děti. Fascinuje mne, že se něco takového kdy pokoušeli točit v Československu ikdyž dneska se mi to nezdá moc použitelný film, Jakási snaha o náš malý hollwood, dokonce i s nahými no name slečnami. Zajímavá kuriozita. (14.02.2021)

Vstupní kód k mistrovskému katu je dosti prostý - vnímat film jako dobovou kostýmní pohádku pro dospělé. Nejedná se o historické drama v pravém slova smyslu, které by představilo nějakou konkrétní událost nebo postavu. Jde o vlastní scénář zasazený do konkrétní doby nadvlády Turků. I když jde v zásadě o rozpor mezi dávnými přáteli, jako protipól rybáře vnímám prosťáčka Emilka. Podobně jako v O myších a lidech Johna Steinbecka nebo obr Ursus v Quo Vadis dotváří příběh synek silných paží a mdlého rozumu. V první části snadno zmanipulovaný otcem, v druhé zaslepený láskou k půvabné Agajce. Zlo tu není zosobněno pouze v postavě kata, ale přechází z otce na syna, který je jím od malička sycen a ve své prostotě se mu neumí postavit. Rybář představuje spravedlnost, jeho dcera je obrazem nevinnosti. Zásadní otázka - jestli zlé řemeslo děděné z otce na syna dokáže pokřivit charakter člověka nebo zda by ho mohl vykonávat i člověk pokorný a mírumilovný - zůstává nezopovězena. (24.03.2015)