Neobyčejný život Timothyho Greena

The Odd Life of Timothy Green je takové milé rodinné, dalo by se říct, že skoro až pohádkové, fantasy. Jennifer Garner nemusím, ale tady byla překvapivě hodně snesitelná, stejně tak pro mě neznámý Joel Edgerton v roli taťky. Nejlepší výkon ale předvedl CJ Adams, na 12letého prcka opravdu velice slušné herectví. Příběhově je to rodinná slaďárna od začátku do konce, ale velice příjemně se na to dívalo - už jen obrazová kompozice a nekončící záběry na podzimní venkov byly přímo boží. Závěr je sice předvídatelný, ale pointa je taková srdečná - ostatně jako celý film. (31.01.2015)

Drtivá většina filmů vás v úvodu zaujme a následně zklame svou prostoduchostí nebo jen obyčejnou stupidností. A to je i případ Timothyho. Tedy až na jednu diferenci, jež překryje nechutnou stať, ergo Timothy Green reprezentuje dokonalou křivku pana Gausse. Ještě bych upozornil na strašlivý zlozvyk sedmi procent všech filmů vyprávět příběh někomu, jež se obvykle velice diví. 62% (30.12.2012)

Tak nějak cíleně depresivní ... alespoň dle mého ryze soukromého názoru. Ve své podstatě jde o příběh, který by se chtěl koupat v hřejivých paprscích jara a léta a splněného snu a dětské naivity ... a jako bonus do nich vnést cosi pěkného, cosi lidského a osobního, cosi RODINNÉHO. Namísto toho naráží na nepochopení a neodvratně míří k podzimu - k pestrobarevnému a zdánlivě rozvernému, leč v reálu neúprosnému poutníku, který je předzvěstí zimy a smrti a zmaru. A vy to víte od samotného začátku, takže nějaký přehnaný optimismus by byl dost nemístný. Krom toho: Už vidím, jak by je oba zavřeli, až by byli černí !!! Napřed kdoví jak přijdou k dítěti bez "papírů" (jsme přece součástí vyspělé západní civilizace, a ta si na patřičných úředních "papírech" zakládá, ba co víc - je na nich vystavěná), poté ho zase někde ztratí - a vymyslí si o tom všem naprosto neuvěřitelnou, fantasmagorickou historku. Mrtvolku by sice nikdo, nikdy a nikde nenašel, ale že by nějaké vyšetřování běželo, na to můžete vzít jed. V tom úplně nejlepším případě by skončili v ústavu pro choromyslné ... i se svou pohádkou. A žádné dítě by jim nikdo, nikdy a nikde nesvěřil. (10.05.2021)

Stejně jako předešlý Hedgesův film "Život podle Dana" i tento se vyznačuje laskavou atmosférou, neobvykle hezkými mezilidskými vztahy atd. Možná až moc, i poselství nebo ponaučení filmu mi přehlušil ten celkový příjemný feeling filmu. A ikdyž chování postav moc realitě neodpovídá a film hodně zjenodušuje, vůbec mi to nevadilo. Podobnou shovívavost totiž například zapojuji při sledování prvorepublikových filmů s Burianem nebo Oldřichem Novým. Ještě na závěr připomenu skvělou hereckou dvojici a fantasticky čestně-upřímného Timothyho. (31.12.2013)

Často tuze kýčovité, až to zavánělo trapností, jindy docela vtipné a osvěžující. Celé to stojí (a zároveň padá) na sice originálním, ale jinak nijak zvlášť chytrém nápadu, který postupem času dostává stále větší trhliny. Chtěl jsem Timothymu dát šanci a hrát s herci hodinu a půl tohle divadlo, ale v mých očích se to sesypalo v momentu, kdy z nepochopitelného důvodu pokračuje vyprávění příběhu i „přes limit“. Ten nenadálý zájem chladné sociální pracovnice o vyvrcholení příběhu jsem už nesdílel. (02.07.2014)