Až vyjde měsíc

Na ideové rovině v podstatě hraná verze Fantastického pana Lišáka, pouze s větším zájmem o nedospělého hrdinu, který je ale u Andersona roven hrdinům dospělým (což pěkně ukazuje parťácky vztah kapitána Sharpa a Sama). Svou nechuť opustit krajinu dětství, vzdát se divočiny a vlastní přirozenosti ve prospěch civilizace, tentokrát král filmové indie říše vyjadřuje s velkým nádechem nostalgie (která se trochu bije s několika nečekaně dospělými scénami první mládežnické lásky). Ustoupit před ní občas musí i jeho nenapodobitelná hravost. Banálnost některých dějových zvratů a charakterových proměn, zaviněná nadbytkem postav a snahou každou z nich po zásluze odměnit, kontrastuje s neskutečnou vypiplaností každého záběru. Vtipy nekřičí, aby upoutaly naši pozornost a napoprvé snad ani není možné je všechny pochytit, resp. najít v mizanscéně. Právě s ní Anderson dokáže pracovat s podobnou nápaditostí a smyslem pro poezii prostoru jako třeba Jacques Tati. Na rozdíl od něj ale pracuje s menšími plochami (příbytek Bishopových vytváří díky „rozkouskování“ na jednotlivé místnosti dojem domečku pro panenky) a také rozsáhlejší exteriérové prostory panorámuje tak, že působí velmi ploše (asi jako side-scrooling videohry). Obdiv, s jakým puntičkářstvím a nápaditostí je film udělán (tedy ne vymyšlen) protentokrát převážil nad okouzlením, ale i tak jde o ohromný posun, neboť před pár lety jsem Andersona řadil mezi režiséry, s kterým na dálku nikdy kamarádi nebudeme. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, sinp (19.07.2012)

// Distribútor: Focus Features // Počet premietajúcich kín v USA: 924 // Otvárací Víkend USA: $4,926,837 // Bizarné, to je správne slovo pre tento film. Hlavnou dominantnosťou je určite hudba a nebudem sa diviť, keď mi ešte dlhú dobu ostane v ušiach. Anderson opäť dokázal, že jeho tvorba nebude nikdy prevyšovať priemer. (24.10.2012)

Kdo zná dílo Wese Andresona, tomu není třeba nic vysvětlovat. Pro ty ostatní je třeba snad jen říct, že se jedná o velmi osobitý film řídící se jakousi prazvláštní, vnitřní logikou, kterou v díle běžných hollywoodských tvůrců nenajdete. A je to právě příjemný příběh doplněný o krásně barevnou vizuální stránku a skvělé herecké obsazení, co z Moonrise Kingdom (in my humble opinion) dělá nejen jeden z nejlepších filmů dříve zmíněného režiséra, ale i jeden z nejzajímavějších snímků, které šlo v první polovině roku 2012 vidět v britských kinech. (23.06.2012)

Andersonovo specifická režie plná neobvyklých úhlů pohledu (doslovných i pomyslných) a karikaturních hereckých výkonů (v tomhle směru tentokrát exceluje hlavně Tilda Swinton) vždy pobaví a i v případě Moonrise Kingdom vyniká. Příběh mi přišel o něco zábavnější, než třeba v nevyzrálém Darjeelingu, ale když srovnám s největšími Andersonovskými opusy, Rodinkou a především dokonalým Životem pod vodou (po kterém se mi nechtělo opouštět kino bez další projekce), pak i tenhle letní kousek podstatně zaostává. Co se ale zpracování týče, pořád je to evidentní nadprůměr o několika nepřekonatelných fórech ("Měl jsem v puse písek", zpáteční přeskok s chlápkem na zádech...). 60% (06.08.2013)

Člověk si myslí, že už ho Anderson nemá absolutně čim překvapit a on přijde s tak brilatní dávkou nadhledu, nápadů a toho "svého" humoru, že prostě nelze odolat. I když se vlastně pořád jedná o toho starého dobrého Wese, v tak neodolatelném balení jsme ho tu snad ještě neměli. Tenhle film zkrátka musí zlepšit náladu i tomu největšímu pesimistovi. A kariéru Kary Hayward budu asi pečlivět sledovat. (07.10.2012)