Mistr

21. 03. 2013 (80.); sice 1. jarní den, ale pouze dobré herecké výkony (21.03.2013)

tento film stojí na třech pilířích: 33,3% PTA | 33,3% Joaquin Phoenix | 33,3% Jonny Greeenwood. o kvalitách prvních dvou není třeba více mluvit, snad jen dodám, že Phoenix se v tomto filmu vyšvihnul k mojí absolutní špičce hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděl. ale to, co si z Mistra nejvíc pamatuju a co mě nejvíc dostalo, je Greenwoodův hudební doprovod, který balancuje na hranici geniality a naprostého šílenství. celá ta dusná a nepříjemná atmosféra tohoto filmu by bez něj vyšla naprázdno. nechci tvrdit, že je ho pro Radiohead škoda, ale člověk s tak obrovským přesahem by neměl být opomenut. a podle nejnovějších zpráv bude tato fůze pokračovat i u Inherent Vice (2014). ať už z toho vyjde cokoliv, už teď se nesmírně těším. (18.01.2014)

Námořník Freddie Quell si přivezl z války těžké šrámy na duši. Frustrace přerůstá v agresivní výstřelky a pomalu se stává mistrem ve výrobě domácí samohonky. Cesta jak proniknout mezi ostatní lidi do “normálního“ všedního života je pro něj zdá se ztracena. Pod vlivem démona jménem alkohol se mu podaří sejít z pravé cesty, ale pak narazí na muže mnoha nadání. Samozvaný apoštola sekty Zdroje Lancaster Dodd ho chce léčit a ukázat mu smysl života. Herecký koncert Joaquina Phoenixe a Philipa Seymoura Hoffmana, které z druhé vlny zdařile doplňuje ledově chladná Amy Adams. Psychologické drama o komplikovaném vztahu dvou naprosto odlišných osobností, které je však bez emocí a klouže po povrchu. Film, který se může pochlubit dobrým technickým zpracováním a skvělými hereckými výkony, ale bez hloubky. (03.03.2015)

Je to neskutečně smutnej film o chlapíkovi, kterej se vrátil z války a neuměl to zvládnout, tak si míchal šílený alkoholový koktejly, po kterých by naprosto mimo. J. Phoenix svou roli zvládá excelentně, vlastně musím říct, že on se mně na tom filmu líbil nejvíc. Jeho změny nálad, ztrhanej vzhled a chování, to bylo něco. Ale jinak teda si úplně nejsem jistej tím zbytkem. Zaprvé je to moc dlouhý a naprosto zbytečně natahovaný, zvlášť když se jedná o konverzační drama. Zadruhé si nejsem úplně jistej, co tím chtěl básník říct. Nějak to plyne, občas se něco málo stane, ale jak to tak plyne, tak to pak i skončí a nějaký zvlášní vyústění to vlastně ani nemá (z mýho pohledu). (06.07.2016)

O fous lepší než Strom života, ale furt sračka. (30.11.2018)

Jednoznačně nejsilnější složkou snímku je excelentní Phoenix. Mnohovrstevnatá a nesmírně komplikovaná osobnost zahraná s obdivuhodnou přesvědčivostí a přesností. Silný zážitek, výkon podobný tomu Natalie Portman z Černé labutě, ovšem zde se jedná o úplně jiný film. Phoenix je tím pomyslným základním pilířem, na němž celý film stojí, ovšem pevně podepřený P.S. Hoffmanem. Mistr je volně plynujícím výňatkem ze života válečného veterána, jenž bojuje se svými démony a který není schopen opět normálně fungovat a začlenit se do společnosti, zažívá nervově vypjaté stavy, které řeší démonem největším, alkoholem. Anderson nejede podle zažitého mustru, zbytečně snímek netlačí určitým směrem, ale citlivě nechává příběh plynout a nutně se nesnaží hledat rozřešení. I když se objevuje jistá epizodičnost, tak snímek se ani náhodou nedrolí, zdá se, že přeskakuje zdánlivě důležité pasáže, ale přesto je plný až po okraj. Využívá jen a pouze naivity a zranitelnosti jedince. Divácky těžko přístupný film, na každého působí zcela jinak. [viděl v kině] [80%] (01.02.2013)

"Man is not an animal. We are not a part of the animal kingdom. We sit far above that crown, perched as spirits, not beasts. I have unlocked and discovered a secret to living in these bodies that we hold." (12.02.2013)

Tak The Master/Mistr mě velmi mile překvapil a balancuju u hodnocení mezi 4* a 5*. Velmi promyšleně vystavěný děj, nedořešenost, náznaky, podivné postavy a ještě podivnější slova, která vypouštejí z úst. Skvělý výkon Joaquina Phoenixe, u kterého vlastně stále váhám, jestli postavu hochštaplera utápějícího se v alkoholovém dryáku podle vlastní receptury musel vlastně hrát, nebo si stoupl jen tak před kameru a byl přirozeně "svůj". Ačkoli ve filmu jméno Ron L. Hubbard nezazní, stejně člověk pochopí, že film popisuje počátky vzniku scientologické církve, kdy ještě "otec zakladatel" neměl ještě dokonale promyšlené techniky, jak člověku vymýt mozek... a následně mu vybrakovat účet. (13.02.2013)

Další z 2,5-hodinových dramat o hovně, ve kterých "vyvolení" vidí zážitek roku (klidně ať si tuhle mistrovskou intelektuální podívánou dopřávají každý večer). Za zmínku stojí Phoenixův herecký comeback, který je v téhle roli hodně přesvědčivý (otázka je, jestli ji vůbec hraje). 4/10 (31.03.2013)

Kdyby se dal Andersonův Mistr brát jako Rorschachův test, dopadl bych v něm jako Phoenix hrdina Freddie na začátku filmu: rozpoznal bych čůráka. Nebo dva. Tak jednoduché to ale s filmem TP Andersona není. Uvedením komplikovaných charakterů všechno jen začíná. I když Hoffman s Phoenixem strhávají monstrózními výkony pozornost hlavně na své rozporuplné postavy a jejich patologický, těžko pochopitelný, nicméně důsledně logický vztah, Anderson soukromými dramaty směřuje k obecnější zprávě o americké minulosti i pohnuté současnosti. Příběh přitažlivosti manipulativního blázna, který má dojem, že všechno ví [ale není si vůbec jistý; na to jsou okolo něho jiní...], s manipulovatelnou, zakomplexovanou neřízenou střelou, dává už jen z kusých zpráv o dění nejen v zámoří, zamořeném nekompetentními cvoky a cvoky kompetentními, v řadě okamžiků jakýs takýs nevábný smysl, jehož pachuti se budete muset nějakou dobu zbavovat. Pokud jde o formu, Anderson neservíruje nic míň než * jak se na obsah sluší * novou americkou klasiku. Kamera a střih umocňují herecké excesy; zejména Phoenixovy, snímaném většinou z úhlů důsledně popírajících jeho vrozenou fotogeničnost. Atmosféru nerozpoznaného šílenství podtrhuje klasik nejen rockový Johnny Greenwood. Zbývá doufat, že Anderson nerozvaří v budoucnosti charakterovou dialektiku filmů Až na krev a Mistr na mannovskou manýru. Byla by to škoda. Moc amerických tvůrců s ním ligu nesdílí. (10.11.2013)

Brilantní studie vztahu dvou vzdálených, a přesto velice blízkých duší. A zároveň jeden z nejzvláštnějších filmových zážitků loňského roku. Anderson nezklamal a potvrzuje si u mě pozici jednoho z nejlepších současných režisérů (ne-li toho úplně nejlepšího). I bez Elswita se mu daří výborně navodit přesně takovou atmosféru, jakou snímek potřebuje (nutno tedy dodat, že velkou zásluhu na tom nese taky Greenwood, jehož dílo mě tentokrát sice nedostalo do kolen tak, jako u There Will Be Blood, i tak ale ční vysoko nad dalšími... o absenci v nominacích na Oskary se ani nemá cenu zmiňovat) a herecky mu k tomu maximální možnou měrou pomáhá dvojice Hoffman / Phoenix. Především Joaquin tu pak předvádí pravděpodobně svůj prozatímní nejlepší výkon. Není to tak stylové jako Boogie Nights, osudové jako Magnolia, ani rozsáhlé jako There Will Be Blood, po psychologické stránce to ale těžce vládne a Anderson uhodil hřebíček znovu přesně na hlavičku! (10.01.2013)

Ekvivalent nalezení režijního perfekcionismu. Ve filmovém roce 2012 jsem jiný film nevyhlížel netrpělivěji a po sálové projekci, s proleželým odstupem nejsem zklamán ani v nejmenším. Další zhlédnutní nutností. Zásadně se vyhrazuji k názorům o excelentní filmařsky zvládnuté nudě, to je pro mě čirá omezenost. Kamera zadává v mnohých momentech příležitost k hand(self)jobu, který přesvědčivě zvládá královna letošní vedlejší role, Amy Adams, a její(kamerová) absence v akademických nominacích je ostudná, stejně jako mnoho dalších. Hudební složka jen podtrává ony mimořádně vzrušující vizuální hrátky. Čistá radost. O obecné úrovni hereckých kreací se zde dá hovořit jen o tom nejlepším, co jsme za poslední roky mohli vidět. Soška pro stěžejní role nutností, nepředání ostudou. Cítím frustraci, náznak, lingvistickou tvořivost, celistvě a myšlenkově pevně uchopené dílo nejtvůrčejšího režiséra moderní doby. A pokud bych se mohl pod něco podepsat, pak, že je to divný film v mnoha ohledech, nevyčerpatelně matoucí, a o ještě divnějších lidech. A mimochodem, Phoenix je top alkoholik. To už chce kumšt. (13.01.2013)

Jsem ráda, že nejsem sama, kdo není z filmu na větvi. Phoenix je ve své postavě opravdu jedinečný. Neměla jsem moc problémů s pochopením postavy Freddieho, zato postava mistra mi dost unikala. Velmi ineteligentní člověk na to, aby kolem sebe splétal síť podivných učení. Vůbec celá myšlenková stavba jeho díla byla nahozena tak slabě, že jsem nedokázala pochopit, proč by se toho měl kdokoli chtít účastnit. Myslela jsem, že trochu nahlédnu do úvah jedince, kterého zamnipulovala sekta, a pochopím, jak k tomu, sakra, mohlo dojít. Nestalo se tak a já zůstávám hloupým samotářem, který ovšem už ví, že jeho přesvědčení, že je svobodný, je mylné. (14.01.2013)

Extrémne podmanivý, vizuálne prekrásny, soundtrackovo brilantný, herecky dokonale zahraný film od jedného z najlepších režisérov v dnešnej kinematografii. Viac ako jedno zhliadnutie nutné. (03.02.2013)

"The source of all creation...good and evil...the source of all is you." Každý si je šťastia svojho strojcom, tvorcom, sám sebe pánom - masterom. Otázne je ako sa s tým vyrovná človek zasiahnutý hlbokým traumatickým zážitkom, ktorý nevidí cestu vpred a jeho jedinými spoločníkmi sú dezilúzia, márnosť a prázdnota. Vtedy mu môže byť útočiskom imaginárny "master" - drogy, alkohol, sex. Je to len únik alebo hľadanie nádeje a smerovania? Existuje vôbec nejaká nádej? S tým všetkým nás konfrontuje P.T. Anderson vo svojom naturalistickom snímku s komornou atmosférou skrz postavu Freddieho. Ten sa nachádza v pozícii, ktorá by sa dala prirovnať autorom stratenej generácie - postihnutý hrôzami vojny sa snaží zaradiť do bežného stereotypu každodenného života, no nedarí sa mu to, neustále podlieha alkoholickým excesom, erotickým predstavám a návalom agresie. Pomocnú ruku mu podáva až vodca "sekty", charizmatický Lancaster Dodd, a prostredníctvom regresnej terapie mu poodhalí, že zatiaľ nie je nič stratené. Pomedzi to je dej pretkaný opakujúcim sa motívom rozbrázdeného mora symbolizujúceho cestu vpred, snahu o nájdenie správneho kurzu ale aj cestu životom, cestu medzi životmi a v neposlednom rade aj nepokoj, zmätenosť a chaos. Snímok sa hodnotí pomerne náročne, pretože neposkytuje žiaden pevný záchytný bod. Postráda klasickú štrukturalizáciu na úvod, jadro a záver, miesto toho je to len akýsi vhľad do života, in medias res, ktorý nedáva odpovede, nevysvetľuje, nehodnotí, len ukazuje a reflektuje jednu životnú etapu hlavného hrdinu. Dej plynie ťažkopádne, cítiť z neho existenciálny podtón a jeho punc podtrhuje veľmi distingvovaný a konzervatívny soundtrack. Najsvetlejším prvkom diela je určite herecká virtuozita Joaquina Phoenixa a schopnosť vyvolať rozporuplné pocity. Naopak mínusom je zbytočne natiahnutá stopáž, nezaujímavosť niektorých scén a "načretie povrchu" - divák tuší, že za všetkým tým obrazovým nánosom sa skrýva niečo hlbšie a tajomnejšie, no tento filozofický presah zostáva zahalený, katarzný účinok sa nedostaví. Je to škoda, pretože námet má dobrý potenciál a režisér aj vo svojom predchádzajúcom snímku (There will be blood) potvrdil, že si vie so zapeklitým príbehom poradiť na jednotku. Verdikt - Film, po zhladnutí ktorého si pomyslíte, že sa jedná buď o masterpiece a režisér je génius, alebo blázon a radšej sa filmu otočíte chrbtom. Nie je to šálka kávy pre každého. Hodnotenie - v rámci žánru 5* , celkovo 3* (16.02.2013)

Pro mě má tenhle film význam asi jen v tom, že jsem konečně ocenil a uznal herecký talent J. Pheonixe (kterej hraje magora skutečně brilantně) a začal nenávidět P. S. Hoffmana, kterýho jsem doposud měl rád. Myslím si, že tenhle film je ve svý nekonečný stopáži v podstatě jen sledem nekonečných a prázdných blábolů, kterými zakladatel sekty vymývá mozky namátkou sehnaný skupině různých neurotiků a pošuků. Vážně, když se skutečně koncetrujete na to, co tam Hoffman dvě a půl hodiny žvaní, poznáte, že tenhle film je jedno velký hovno. (22.05.2013)

Těžko zlomit do sekty někoho, komu je v podstatě všechno fuk :-) (09.06.2014)

Herecky je to hodně na výši, nicméně téma filmu mě moc nechytlo. e to trochu od ničeho k ničemu. V podstatě se jedná o vztah šarlatána/léčitele, který si buduje nějaký vztah k předmětu svého bádání na kterém chce demonstrovat svou metodu, ktrá by měla být převratná, Film se trochu rozpliznul na vztahu těch dvou. No čekal jsem více. (14.08.2015)

Mistrovské dílo. Anderson tímto dokázal, že je nejosobitější, ale hlavně nejodvážnější hollywoodský tvůrce současnosti. Vypracoval svůj styl do dokonalosti. Dvě a půl hodiny převážně statických, nervy drásajících záběrů, fotek, ve kterých není nic jisté. Každou chvíli čekáte, kdy se děj zvrhne. A ono pořád nic zásadního, ale přece jen se něco děje. V tom je neoddiskutovatelná síla tohoto snímku. Geniálně vrstvené a servírované napětí v podání Phoenixe a Hoffmana, kteří by si oba dva zasloužili bez debat Oscara. Phoenix je hodně podceňovaný herec a zde jasně dokazuje, že je schopný s přehledem strčit do kapsy i takový formát, jako je Hoffman. Detailní psychologie postav je pak už jen třešnička na dortu. Za zmínku také určitě stojí perfektní práce Andersena s klasickou hudbou, která přesně vystihuje schizofrenní náladu jeho snímků. Další, pro mě dosti zásadně osobitý prvek, kterým se nebojí jít proti proudu, a toho si vážím. Náznaky a otázky, které tento film, byť i hodně chytře skrytě pokládá, jsou zásadní a mají přesah i do současnosti. Ono balancování na hraně zdravého argumentování, přejímání o životě a naopak čistou demagogií a vymýváním mozků je něco, co oceňuji nejvíce. Upřímné hledání otazníků a teček, vykreslování pokřivených, reálných charakterů bez jakýchkoliv alibistických a naivních berliček, které z postav udělají něco víc, než ve skutečnosti jsou, zobrazování života ve své nejčistší podobě se všemi nespravedlnostmi a bolestmi, to je přesně ono, o čem by měl být film. A každý filmař by se měl tomuto ideálu snažit alespoň přibližovat. Forma je potom až druhotná. A vše ostatní jenom laciná, prvoplánová zábava, která zde následujícím generacím nic nepřenechá. Když někdo vstupuje do konverzace s tím, že již dopředu má na druhého člověka či skupinu lidí udělaný názor bez předchozí diskuze a vyslechnutí jeho/jejich argumentů a pohledů na tento svět, ve kterém žijeme, jak se můžeme vůbec snažit najít co nejobjektivnější a nejupřímnější pravdu? Na jakých základech chceme tento dialog stavět? A jak můžeme v takovém případě vůbec někdy najít vzájemné pochopení sami mezi sebou? O snaze předat svým potomkům alespoň částečný návod jak žít v tomto světě plném paradoxů a lží, nemá smysl ani hovořit. (29.01.2013)

Studie sblížení dvou postav v prostředí velmi nezvyklém, v začínající sektě. Psychicky narušený voják Phoenix, který mimochodem naprosto exceluje, se potkává s vymývačem mozků Hoffmanem a vzniká neobyčejné pouto. To se vyvíjí s tím jaké problémy život v takové sekt přináší. Je to znepokojující, sektáře to nepotěší, je to silný příběh, natočený velmi dobře, jde divákovi až pod kůži. PTA mi ale ani po tomto filmu stále moc nesedí. (05.02.2013)