Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aaron.
    *****

    Dámy a pánové Joaquin Phoenix vstává z popela a předvádí comeback, který se jen ztěží může popsat slovy. Jak je možné, že Joaquin nezískal Oscara, a místo něj ho získal Day-Lewis, kterej sice kvality má, ale zrovna v Lincolnovi se moc nenadřel. Je to opravdový výsměch, protože tohle totálně přesahovalo meze v herectví. Vzal si toho plno ze svého života a převedl to do Freddieho. Dost mi to i připomínalo I'm still here, akorát to bylo zabalené v lepší formě. Do toho si ještě připočtěte vynikající performance Philipa Seymoura Hoffmana a Amy Adams a zkuste dát míň jak 5 hvězd (jde to fakt těžko co?). Další "podivný" film Paula Thomase Andersona, který dokáže z herců dostat to nejlepší, což je až k nevíře. Film skvěle režijně a scénáristicky zvládnutý, probírající psychiku člověka a "novou víru", obsahující dlouhé záběry, vynikající mimiku, zajímavé myšlenky s načnutými otázkami bez odpovědí a dechberoucí atmosféru. Filmem vás navíc provádí zajímavá, jednoduchá, atmosférická hudba a také dobová hudba. Jediná moje výtka by byla na konec, ve kterém jsem nenašel pointu, ale možná to je pouze má chyba nebo tam žádná pointa právě být ani neměla. Jo tak tenhle film plánuju vidět hodněkrát a vlastně budu muset, abych ho nejen lépe pochopil, ale abych si opakovaně dopřál dokonalost. A jelikož jsem nepostřeh některé scény, které byly v traileru, tak si myslím, že by mohla být i prodloužená verze, tak bych si mohl prodloužit tenhle skvost.(11.2.2013)

  • Matty
    *****

    Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen(23.1.2013)

  • Djkoma
    ***

    Master má určitě své kouzlo plné hledání dominantně-mystické touhy vést "své lidi" skrze osvícení o "zbytečnosti emoci, které z nás dělají zvířata, která nejsme" až po "podobnost se Scientologií". Herecky pochopitelně vyšší dívčí, ale chladná, příliš chladná. V tomhle mi film připomněl There will be blood, které mě prostě emočně minulo. Je pěkné vidět, jak Master reaguje na otázky, jak reaguje na nejednoznačnost nebo protiřečení vlastního díla, ale když to vše sečtu, nechám výkony a technickou kvalitu stranou, tak ten film prostě není tak velký, jak se snaží tvářit. Zajímavé je sledovat, jak se filmem prolínají snové pasáže, které vlastně člověku docházejí až zpětně. A ano, je tu hromada zajímavých aspektů, kontrastů, ale ty nedělají hluboký film. Jsou tu naťuknutí, možná i otázky, ale není tu vedený dialog/monolog, není tu ten konečný pocit, který by s člověkem pohnul a zanechal v něm víc. Tento obsah cítím jen v závěrečném rozhovoru hlavních postav o tématu "jsi první, kdo nepotřebuje mistra?", ale přes chytrost této věty pro mě představuje ukázku "bezvýchodnosti" tématu, kterou si sám film stanovuje. A to je škoda. PS: perfektní scéna s "...jakou barvu mají mé oči? "(9.2.2013)

  • misterz
    ****

    To najvhodnejšie slovné spojenie, ktoré ma napadlo pri sledovaní tohto filmu bolo - premárnená príležitosť. A kde je premárnená príležitosť, tak tichým krokom ako duch sa zakráda aj sebaľútosť. Presne taká mi pripadala hlavná postava. Inak nechápem, prečo toľko ľudí tvrdí, že River Phoenix bol lepší herec ako jeho brat Joaquin. Myslím, že ten sa mu minimálne vyrovná a možno aj v niečom prekoná. Tento snímok stiera akékoľvek pochybnosti o jeho hereckom majstrovstve. Krásny príklad toho, kde herec dokáže prispieť k utváraniu atmosféry. Tá bola po celý čas priam až hypnotická a s nádychom ťažko uchopiteľného magického kúzla. V niečom takomto je PTA majster. Nádherná zaležitosť, ktorá ak to dovolíte, tak vás celých pohltí. Silný nadpriemer. 85/100(19.4.2018)

  • J*A*S*M
    ***

    Rezignuju na snahu zaujmout k tomuto filmu po jednom zhlédnutí jasné stanovisko. Phoenix i Hoffman hrají božsky, technicky je film zvládnout špičkově. Je příjemné vidět jednou za čas v kině něco, co se vůbec nepodobá zbytku hollywoodské produkce - a The Master je opravdu hoooodně jiný, až se v tom, řekl bych, trochu otravně vyžívá. Přitom přidat špetku klasické příběhovosti by značně pomohlo divácké přívětivosti a artoví onanisti by byli spokojení tak jako tak. Dva magoři se dvě a půl hodiny chovají jako magoři, dělají magořiny a baví se o magořinách ... a nikdy z toho nic moc zajímavého nevzejde. Chybí katarze. Finále spíš vyvane, než aby potvrdilo statut výjimečného filmového zážitku. Určitě by ale bylo vhodné vidět film ještě jednou. Když mně se tak strašně nechce ...(12.1.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace