Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kinej
    ****

    S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním.(25.4.2013)

  • Tosim
    ****

    Tak tento Anderson se mi v Hollywoodu líbí nejvíc. Včetně Pamely. Je to veskrze jednoduché. Tohle je snímek o osamění a potřebě sounáležitosti, což je univerzální, naražen na skutečné náboženské hnutí, což je ozvláštňující a nemusíte o něm moc vědět, já jsem si pak o Scientologii něco hledal a stejně nepochopil. Základ stačí i pro tenhle film.(9.6.2014)

  • Eodeon
    *****

    v těch nejhrubších obrysech: přísně intelektuálně vedené a sugestivně umělecky podané téma pocitu duchovního pnutí, pro který člověk nedokáže najít způsob vyjádření, svěřuje proto svůj život do rukou benevolentní autoritě a nastupuje trnitou cestu k radikální proměně, přičemž může být předmětem sporu, zda film demonstruje pozitivní, byť nesnadný a bolestivý příklad cesty k zlepšení lidského života podle žádoucího vzoru, nebo bláhové podlehnutí zlovůli labilního sektáře. samozřejmě tak jen neobratně odkazuji na pečlivě vyvažované napětí mezi neohraničitelnými prostory na interpretační mapě, kde na jedné straně lze vykládat mistrův vliv jako pozitivní, terapeutický vliv osvíceného, ač nepochopeného muže, který se zázrakem naučil ovládnout své démony a s hrdostí čelit protivenství, na straně druhé může být s jistou měrou oprávněnosti líčen coby jedovatá manipulace psychicky narušeného šarlatána, která hlavního "hrdinu" spíše jen dále duševně rozkládá, než aby ho povznášela. poslední záběr filmu mi nedává spát a neustále se mi mimoděk připomíná. rozvíjí mistr duševní schopnosti, nebo znásilňuje posvátnou schopnost člověka snít?(19.4.2013)

  • Djkoma
    ***

    Master má určitě své kouzlo plné hledání dominantně-mystické touhy vést "své lidi" skrze osvícení o "zbytečnosti emoci, které z nás dělají zvířata, která nejsme" až po "podobnost se Scientologií". Herecky pochopitelně vyšší dívčí, ale chladná, příliš chladná. V tomhle mi film připomněl There will be blood, které mě prostě emočně minulo. Je pěkné vidět, jak Master reaguje na otázky, jak reaguje na nejednoznačnost nebo protiřečení vlastního díla, ale když to vše sečtu, nechám výkony a technickou kvalitu stranou, tak ten film prostě není tak velký, jak se snaží tvářit. Zajímavé je sledovat, jak se filmem prolínají snové pasáže, které vlastně člověku docházejí až zpětně. A ano, je tu hromada zajímavých aspektů, kontrastů, ale ty nedělají hluboký film. Jsou tu naťuknutí, možná i otázky, ale není tu vedený dialog/monolog, není tu ten konečný pocit, který by s člověkem pohnul a zanechal v něm víc. Tento obsah cítím jen v závěrečném rozhovoru hlavních postav o tématu "jsi první, kdo nepotřebuje mistra?", ale přes chytrost této věty pro mě představuje ukázku "bezvýchodnosti" tématu, kterou si sám film stanovuje. A to je škoda. PS: perfektní scéna s "...jakou barvu mají mé oči? "(9.2.2013)

  • Vitex
    *****

    Další Andersonův majstrštyk. Smysluplnější komentář napíšu asi, až se mi to víc rozleží. Zatím jen tak přemítám, že je to film prostě o emocích, o psychologii obecně, o člověku jakožto fenoménu.. Vlastně je to strašně jednoduchý film (v tom dobrém slova smyslu), což nevylučuje to, že snese podle mě minimálně deset shlédnutí (jen tuším, samozřejmě). A ta sedmdesátka je nádherná..! PS: Ze současných tvůrců, kteří by se dali stále ještě označit jako "mladíci", je P. T. A. patrně jediný opravdu velký filmař.(15.6.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace