Candyman 2: Sbohem masu

Bohužel to, co první film povyšovalo nad běžný průměr, zde chybí. Sice se film drží zaběhnutých kolejí námětu Barkera, ale zmizel ten vtíravý dotaz, zda hlavní záporák reálně existuje, nebo zda jde jen o utkvělou představu postav filmu. Není to vyložené zklamání, ale děj nemá moc čím zaujmout, strhnout a děsit. Vše hororové se točí okolo nepříliš hororové postavy, která vlastně přišla o své jediné pravé hororové vlastnosti. Candyman 2 je pouze nový o vysvětlení minulosti, pár záběrů z ní a o postavu, která uvěří hlavní hrdince. Trpkých, ale zasloužených 50% = 3-/5 (01.03.2015)

Myslím si, že tento díl není horší než jeho předchůdce. Drží si stále stejnou odpadovou kvalitu. Jediné co by si zde mohlo poslechnout slova chvály je slušný soundtrack. Jinak se film samozřejmě drrží v takové té dimenzi, kde se postavy chovají jako čurá...., příběh nemá potřebný spád, je příšerně natahovaný a nudný. Hororový prvek zde chybí, neboť za něj nelze počítat jednorukého černouška, kterému lezou včely snad ze všech otvorů těla, a který bydlí v zrcadle. Opět Odpad. Tohle nelze hodnotit jinak. (23.09.2011)

Na jednu stranu jde film tak trochu ve šlépějích jedničky, na druhou stranu je dějově barvitější a vizuálně působivější. Rowanová sice postrádá charisma i krásu Madsenové, to je ale vyváženo příjemným gore, kdy hák opravdu nezahálí. Nechybí samozřejmě včely, ale hlavně obrazově ztvárněný počátek legendy vyrostlý ze skutečného příběhu - dojde i na řezání ručičky pilou v přímém přenosu. Pěkné je i finále, které by později jistě zprasily levné pixely. Opět velmi dobrá kamera a skvělá hudba elektronického mága P. Glasse. Hodnocení před lety jsem zvedl o jednu hvězdu. Kromě Todda mě potěšila V. Cartwrightová a hrát v tomhle díle Madsenová, šel bych s ním ještě výše... (12.09.2020)

Jak už název napovídá, vydáme se na cestu vegetariánství, konkrétně včelích produktů, aneb Sweets to the Sweet. Zrcadla slouží jako plátna, které mají přihlížející vylekat, nebo obelhat tím, že nic nepřijde, Glass pokračuje ve znepokojivé stopě, občas se objeví legrační snaha samoúčelně vystrašit a do toho Toddovic Toník jako kapitán Hook s podkožním úlem a zlověstně mléčným bělmem. Pravda, New Orleans při Mardi Gras není posprejovaný beton chicagského Cabrini-Green, ale jako místo Medáčkovi nové štace plní svůj účel. Nechci být hnidopich, ale jakou ohebností loketního kloubu musí Candyman disponovat, aby dostal hák pod tím úhlem, co můžeme vidět, skrz trup těch, co vedli před zrcadlem silácké řeči? (24.07.2023)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candy...no aby som to neprehnal. Pokračovanie kultovky, ktorú doladil hlavne soundtrack od Philipa Glassa, je pitvorčinou chcejúcou ísť rovnakou cestou ( a rovnakými finančnými zárobkami ), ako predchodca, ale snaží sa málo. Už len podnázov dáva tušiť, že tu nejde len o pôst ako taký, ale aj o spätný progres týkajúci sa hororových ingrediencií. Snáď nabudúce. (25.08.2017)