Režie:
Nikolaj ArcelKamera:
Rasmus VidebækHrají:
Alicia Vikander, Mads Mikkelsen, Mikkel Boe Følsgaard, Trine Dyrholm, David Dencik, Thomas W. Gabrielsson, Cyron Melville, Bent Mejding, Harriet Walter (více)Obsahy(2)
Velký příběh vášnivé a zakázané lásky, která změnila celý národ. Královská aféra je příběhem vášnivé a zakázané lásky, která propukla na začátku sedmdesátých let osmnáctého století mezi Johanem Struenseem, německým lékařem pološíleného dánského krále Kristiána VII., a mladičkou královnou Karolinou Matyldou Hannoverskou, a která nezasáhla pouze královský dvůr. Dánsko v té době bylo jednou z posledních bašt konzervativního myšlení, jež tvrdě odolávala osvíceneckým tendencím. Osvícenec Struensee naopak využil svého vlivu na krále, který doposud chod státu ponechával plně v rukou státní rady, a inicioval proměnu Dánska na vzor osvíceneckého státu... Příběh milostného trojúhelníku v královském sídle a jeho provázanosti s historií patří v Dánsku mezi obecně známá fakta a součást školních osnov. Ačkoli se mu věnovala řada beletristických i faktografických knih a byl převeden do formy baletu i opery, až doposud se nedočkal filmového zpracování. Nelehkého úkolu se chopil režisér a scenárista Nikolaj Arcel, který téma zakázané lásky a společenských reforem zpracoval moderním stylem, ale současně se inspiroval v klasických historických filmech ze čtyřicátých a padesátých let dvacátého století. Cílem bylo vytvořit obraz historie očima postav, pro které jsou okázalé kostýmy a život u královského dvora každodenností. Ve výsledku se tak film neopájí výpravou, která má pouze roli přirozené a nerušivé kulisy, ale soustředí se výhradně na empatický vhled do hlavních postav. (Česká televize)
(více)Recenze (308)
Opravdu krásně vytěžený začátek vztahu a posun vnímání dvou hlavních protagonistů (Struensee a Karoliny Matyldy), tak různé polohy stavu šíleného krále. Co mě dostalo asi nejvíc, je němá scéna v kočáru s knězem, to je opravdu koncert. Celkově to pro mne bylo další velice příjemné překvapení dánské kinematografie, co ukazuje že i evropský film má stále co říct. ()