Láska v hrobě

Odstrašující případ lidského bytí. O tom, že ti tu poslední šanci je možné promarnit. Povinná sledovanost všem !! (12.01.2014)

Láska v hrobě mě několikrát dohnala k hysterickému smíchu. K řadě výjevů jsem nenašel vhodnější diváckou odezvu. Dokument se zdržuje otevřeného komentáře sociálních poměrů, což neznamená, že nejsou přítomny ve formě poznámek na okraji. Letmá zmínka k rozpočtu na rekonstrukci krchova [70 míčů], obnášející likvidaci provizorních přístřešků živých lidí, je výmluvná. Jestliže se u třeštíkovských časosběren někdy potýkám s pachutí voyeristického sadismu [i když jde ASI o dokumentaristické sebezapření], Vondráček v tomto směru proti srsti není. Nejspíš to je tím, co nezůstalo ve střižně, vtipné momenty, odlehčující hrůzu svobodného živobytí - zlitá Jana mudrující, že v Bémově rybí polévce "plave nějaká ploutev", Honza šplhající na hrobku, aby vyzpíval Janě lásku, nebo když kolozubými ústy zlomyslně komentuje práci "otroků", hřbitovních dělníků. Tyto vzácné okamžiky nejenže svědčí o tom, že život bezďáků není jen hlad, chlast, zima a holistní utrpení, nýbrž skrze dobrodružnou autenticitu uvádějí do hanby ustaraně otročící diváky hned dvakrát - poprvé, že takovou bídu dovolíme, podruhé, jak banálně na rozdíl od srdnatého Jana a zkoušené Jany žijeme a umíráme. Nejsilnější divácký zážitek za hodně dlouhou dobu. Čistých pět. (13.09.2014)

LFŠ 2012: Velký respekt panu Vondráčkovi. Bez financí ve svém volném čase na amatérskou kameru natočí velmi dobré nahlédnutí do života dvou bezdomovců. Věřím, že to nebylo tak jednoduché, i když se to může na první pohled zdát. Jsem rád, že se mu podařil zachovat autenticitu a jejich životy ovlivnit minimálně, takřka vůbec. Držím panu Vondráčkovi palce do budoucna, aby neměl problémy s etickou otázkou, zejména v případě příbuzných Jany. (30.07.2012)

Tenhle snímek mě vyvolal solidní depku, ale doporučuji! (26.02.2013)

85% Až poetický příběh, kde snový a romantický svět dvou lidí střídá krutá realita a úplné dno lidského života. Někdo může zase namítat, že se brnká na city, že je to jen dobře sestříhaný a nalajnovaný dokument, tohle ale tentokrát neberu. Láska v hrobě je skvěle podaný dokument, ukazující jaký život může být. A jako bonus budu mít vždy v paměti jedno - scénu koupající se Jany v lavoru na zarostlém hřbitově - umělecká až fantazijní scéna. (02.01.2014)

Překopíruju, co jsem si poznamenal na Fejsíčku, aby se sociálně-pracovní ex-kolegové mohli nahuběmletím v teoretické rovině předhánět v produkci velkookých řešení. _____ Tak se nám urodil další kontroverzní dokumentární matrošek od jednoho z, řekl bych, nemála "lehce" posedlých českých dokumentaristů, který, pokud jsem to dobře pochopil, v rámci "syrovosti a umění"... Nechal oba protagonisty postupně chcípnout na ulici jako psy - ačkoli měl několikrát možnost ze své pozice nějak intervenovat (naopak jsem pojal podezření, že jim ještě přihoršoval honorářem v podobě vodečky, čůča, či Startek). Smrt dvou wohnoutů je sice furt jenom smrt dvou wohnoutů, a i bez dokumentu by nepožili (o moc) dýl, ale stejně - "kam ta společnost jako spěje, ty krávo?" _____ Autoři museli vědět, že ona umírá na raka, nebo něco takového, že on je v poslední fázi chlastání, a že vzájemným oddělením ztratili oba poslední poutu a vůli k žití - ačkoli bylo v jejich silách znovu je spojit. _____ Pozn. zajímavé, že jim asi vadilo před kamerou šukat, ale už méně vysrat ranní průjem do kýble. _____ Evidentně platí nová rovnice: 2 lidské životy < Český lev. Já nic, já muzikant, já to jenom točím... Nesoudím - jen konstatuji... bez zasraných růžových brejlí. _____ Akademicko-cynicky řečeno, pan autor se zachoval v souladu s evolucí: pro mě sláva, po mě potopa. (05.01.2014)

Dokument hodně podobný Katce od Třeštíkové. Ovšem nyní v hlavní roli alkohol a né drogy. Dokument o lidské spodině, která není schopná řešit jakýkoli problém jinak než se ožrat. Svou situaci zaštiťují tím, že o sobě hovoří jako o naprosto svobodných lidech. Bohužel to tak není. V počátku vcelku idilické soužití v hrobce střídá kruté "vystřízlivění". (14.01.2014)

Ze začátku mi bylo hlavních hrdinů snad i líto, ale postupem času mě tenhle pocit rychle přešel a bylo mi úplně jedno, jak to s nima dopadlo. Dokument je skvěle zpracovaný a ukazuje všechno tak, jak to doopravdy zřejmě je. Rozmýšlel jsem, jestli dát 4 nebo 5 hvězd, ale po stránce zpracování není dokumentu co vytknout. To, že mě bezdomovci ve filmu začali srát, už je věc jiná :D (03.02.2014)

Zajímavý dokument, mapující pár let života dvou pražských bezdomovců, žijících na strašnickém hřbitově. Po jeho shlédnutí člověk opravdu změní priority, jak tu už bylo několikrát řečeno. Nevěřím ale, že tvůrci do "běhu času" nijak nezasahovali, určitě bylo díky nim umožněno Janě a Janovi na hřbitově zůstat, i když ostatní bezdomovci museli odejít a také určitě ziniciovali například návštěvu Janovy staré matky, která patřila k nejlepších okamžikům dokumentu. Jeho vyprávění mamince, že opravuje v Praze hřbitov, na kterém je správcem, nemělo chybu. Také postava Jany spadla tvůrcům přímo z nebe, bez ní by byl (samozřejmě) poloviční. V paměti mi zůstala například její kritika vánoční polévky bezdomovcům paní Bémové, kterou jí Jan přinesl až pod nos... Z těchto okamžiků bylo víc než zřejmé, že si oba velmi dobře uvědomovali, v jaké situaci se nachází. Výborná hudba celý příběh dotvářela a sledovala ho až do samého konce. (Stejně jako Martina Poliaková jsem se ale zamyslela nad tím, že David Vondráček sice za tento dokument sbírá ceny, ale zcela ignoruje základní lidskou povinnost či příkaz pomoci bližnímu.) (19.01.2014)

tvůrci z toho materiálu vytěžili hodně, a je to určitě silnej zážitek tohle vidět. a je to i humus. těžko se to hodnotí. dokumentárně myslim skvělá práce. (29.07.2012)

Na některé scény bylo hrozné se koukat. I tohle může být váš život. Bohužel jsem během filmu necítila žádné emoce, spíš to bylo fajn jen jako ukázka, jak teda se sebou rozhodně nenaložit. (16.03.2013)

silný zážitek, s osobním komentářem režiséra o to víc... pro mě moc nefungovaly černobílý záběry na konci apod., ale to jsou opravdu detaily (23.12.2012)

Doslova a do písmene je to Láska v hrobě. Dokument na téma lásky a zárověň špíny. Toto si prostě chtě nechtě budu pamatovat. (02.06.2013)

Tento dokument potvrdil mé představy o bezdomovcích. Určitě jsou mezi nimi i světlé výjimky, ale takových typů jako v tomto filmu mi vůbec není líto. Samý chlast, práce jim smrdí, ať klidně na ulici umřou. (12.01.2014)

Neveselý dokument, na někoho může působit šokujícím nebo až zhnuseným dojmem, ale taková je realita. Jana na mě působila jako líný člověk, je neochotná řešit cokoliv, posléze už i neschopná a nemohoucí. Honza ji má rád, obskakuje ji, jako životní krédo razí být svobodný, ale jaká je to svoboda v područí alkoholu? Dolů mířící spirála je strmá a krátká. Žije se přítomností, protože na minulost je lepší nemyslet a budoucnost končí na konci aktuálního dne ohledně toho, kolik chlastu se podaří získat. Snímek působí smutně až depresivně, ale režisér si dal slušnou porci práce, natáčel dvojici několik let a musel se sám snažit, aby získal důvěru obou, jinak by tenhle film ani nemohl vzniknout. (15.06.2022)

Sonda do života dvou bezdomovců má opravdu silný příběh, který ke konci skoro až nedokumentárně graduje. Zásluhu na tom ale mají hlavní hrdinové. Režiséru Vondráčkovi tak můžeme akorát poděkovat za výběr atraktivního tématu, u kterého asi ani on sám netušil, kam až povede. Co se týče kamery, nejde o žádný zázrak. Záběry působí nasnímané tak nějak bez rozmyslu, navíc hlavním postavám kvůli projíždějícím autům nebo hlasitému hudebnímu podkresu není často rozumět. Celkově ale Láska v hrobě působí svižně a rozhodně nenudí. (26.11.2012)

Po shlédnutí dokumentu jsem měl slušné deprese... A nepřestával jsem si opakovat, mám se dobře, mám se dobře, mám se dobře. (21.01.2013)

Jako šíp mě zasáhla "jednoduchá" emoce, kterou cítil Honza k Janě. Na dně společnosti si uvědomil, co opravdu lidé potřebují k žití, a co jediné je dokáže udělat opravdu šťastnými - LÁSKA. Tento film by si měli pustit všichni vyhaslí jedinci, kteří ztratili smysl života. Nelíbilo se mi, co nakonec Jana udělala, protože on se o ni staral v mnohem těžších situacích a za tuto dobrosrdečnost ho ještě navíc obdivovala. Osobně bych více ocenila rozebrání důvodů, proč tito lidé skončili tam, kde skončili. Definování pocitů se kterými se v sobě Jana po opuštění dcery musela celou dobu prát, a to pořádně do hloubky, film by tak měl ještě větší grády. Stejně tak ze strany Honzovy minulosti, o které jsme se nedozvěděli vlastně nic. Překvapil mě jeho proslov, že bude kdykoliv schopný Janu uživit. Z těchto dvou lidí mám takový pocit, že Honza si tento osud vybral, smířil se s ním a zažíval s Janou ty vůbec nejšťastnější chvíle života. Oproti tomu jeho družka zde skončila spíše špatnými rozhodnutími, depresí a neschopností se znovu postavit na nohy. Několikrát prohlásila, že když bude opravdu chtít, dostane se z toho. Je škoda, že nikdy tuto sílu nenašla. Budu doufat a snažit se, abych takto taky neskončila. (03.03.2013)

Stará dobrá pravda (nebo možná moje pravda) říká, že téma dokumentu bývá pro výsledný dojem často podstatnější použitých filmařských postupů. A může být zajímavější téma, než sebedestruktivní cesta „ideálního páru“ lemovaná láskou, realitou, špínou, levným alkoholem, gulášem od Pavla Béma a beat generation v popelnici???? Přidejme sociálně vztahovou filmařinu třeštíkovského střihu a výsledkem je Český lev za nejlepší dokument roku 2012. (05.04.2013)

Mám rád dokumenty Heleny Třeštíkové, takže mi sedl i tento. Pěkný dokument o né už tak pěkných lidských osudech. (13.01.2014)