Přežijí jen milenci

Neviem, čo to je skutočne dráma, alebo si tak trochu robí Jarmush srandu z art filmov a samého seba. Vlastne z art filmov si robí srandu celý čas...a nakoniec aj zo samého seba. On nikdy nebol fanúšikom nejakých hlboko zašifrovaných posolstiev a mnohoznačných metafor, na to sa cíti príliš antisnobsky, všetko inteligentné v jeho filmoch vyplýva nenútene na povrch. Preto je zaujímavé, že jeho nový počin vzbudzuje rôzne asociácie so súčasným (a z podstaty veci aj minulým) svetom a je tak (okrem iného) jeho alegóriou. Film pôsobí tak trochu nezaujato, akoby ho točil iba pre svoju zábavu, ale podstatné je, že sa vám po projekcii začne rozkladať v hlave a niektoré na prvý pohľad zbytočné dialógy dostanú zmysel. Ak by sa rovnaký príbeh odohrával na menej atmosférickom nieste, akým je nočný Tanger, asi by to až tak nefungovalo, ale aj vo výbere lokácie je autorské majstrovstvo. (22.05.2014)

Když se přesype všechen písek v přesýpacích hodinách, je čas a vůle je otočit..? Trudnomyslné a přitom překypující životem, genius loci i noci opuštěného Detroitu, někdy poněkud rozpačitě podané odkazy na uměleckou historii, parádní muzikantské vetešnictví a narkomanský rozměr zničující abstinence i raušových stavů. Hiddleston i Swinton v rolích značně hrozících sklouznutím do parodie či trapnosti perfektní a Tilda, o kterou by člověk za normálních okolností neopřel ani cizí kolo, působila místy až magicky. Svojský Jarmusch opět nezklamal a na pozadí plíživého zániku civilizace zombie vytvořil nekonvenční nokturno romanci, u které mu z kapsy tvídového saka zmokle kouká paní Meyerová s celou svou ságou o Ara Belle. Jsem však přesvědčen, že zrovna o tohle mu nešlo.. (31.08.2016)

Keby som žil stovky rokov a pred očami sa mi menila hudba, móda aj ľudia, asi by mi to tiež začalo liezť na nervy. Časom. A asi by sa zo mňa stal tiež suchar, rezignoval na veci jemu prirodzené, obklopil sa gitarami a ignoroval čo je vonku. Keby som si dal občas malú nočnú prechádzku, aj tak by som len nachádzal, že všetko dobré už sa dávno vytratilo a zostali len muklovia - zombie - ľudia a tí stále robia tie isté chyby. A ja ako vyššia bytosť, nimi natoľko opovrhujem, že sa nimi nechcem ani len živiť. Doba je predsa iná, na rozdiel od nich som civilizovaný a oni majú krv aj tak znečistenú kde-jakým svinstvom z ulice. Stal by sa zo mňa snob, ktorý opovrhuje zvyškom noci, pretože skúsenosti o nej nič dobré nehovoria. Stojí to za hovno, všetko stojí za hovno, nech je to pekné a farebné ako neonový mesiac nad Tangierom, vždy všetko na koniec skončí len slzami. Čas robí svoje... Milenci asi spadnú do modrej, nefanúškovia nepochopia, hororári už vôbec a mainstreamový divák zaspí než poviete Mia Wasikowska. Ale časom, prežitými rokmi .. sa možno naladíte na ich vlnu depresie, možno vám začne svet liezť rovnako na nervy a keď toho začnete mať akurát "plné zuby", možno nastane čas zobrať gitaru a splynúť s nimi v temnote. Ako Jim Jarmusch .. (24.02.2014)

Hranice ovládání, která mnohé filmové fanoušky přivedla k hranicím zoufalství nebo k prahu zuřivosti, se mi líbila, ale částečně i díky tomu, že jsem se bavil nad Jarmuschovou manýrou a sebestředností. Už nějakou dobu jsem cítil, že jestli Jim nepřezbrojí, jednoho dne padne kosa na kámen a právě v případě Milenců se to dokonale naplnilo. Vydržel jsem 65 minut koncentrované nudy, abych zbytek filmu přejel rychloposuvem, a přiznám se, i těch velmi dlouhých 65 minut hořce lituji. Ten film je prostě pro mě příliš prázdný. Za mě jednoznačná umělecká prohra. Celkový dojem: 20 %. (07.11.2016)

V době uvedení se na Jarmuschovu zádumčivou osobitou variaci na upírské téma povětšinou snášely z řad kritiků střední a starší profesní generace frfly, které mluvily o manýře, hipsterství a vyprázdněnosti. Navzdory tomu se ale v průběh let z "Přežijí jen milenci" stal oblíbený film mladé generace, které Jarmusch přesně brnká na její nálady a myšlenky. Až se nabízí říci, že to není Jarmusch, kdo by zestárl a ztratil svou poetiku, kterou kdysi oceňovali jeho nynější kritici, ale naopak že to oni ztratili citlivost, která je kdysi vedla k adoraci ikony amerického nezávislého filmu. Jarmusch naopak zůstává stále stejný a promlouvá nejlépe ke stejnému publiku, kterým jsou romanticky rozervaní mladí lidé. Jak sám říká, žánry ho fascinují, protože představují rámečky, do kterých může každý autor namalovat vlastní obraz. Přesně tak přistupuje on sám k upírům a vytváří z nich nesmrtelné a tudíž staletími vybroušené mocniny svých dřívějších postav existenciálně rozervaných mrtvých mužů, nočních tvorů zoufale bažících po spřízněné duši a současně nesnášejících společnost, ale také historií a tradicí vytříbených amalgámů vyznavačů světové kultury. Jarmuschovi upíři jsou romantičtí cool intelektuálové a umělci povznesení nad přízemní potřeby a oddávající se krásnu, které je asociováno s tím, co obstálo vůči času a módě, a současně trpící vytrácením onoho krásna ze současného překotného světa. (28.07.2019)