Kapitál

Kapitál není film, který by chtěl objektivně ukázat, jak to zřejmě chodí ve vysokých kapitalistických kruzích. Tohle je film, který chce diváky přesvědčit, jak jsou ony kapitalistické kruhy povrchní, nudné a zoufale prázdné. Bohužel to se dá říct hlavně o filmu Kapitál. Hodně se mluví, buď francouzsky a dost křečovitou angličtinou. Všichni však převážně mluví o penězích. Někteří je rozhazují, jiným na nich nezáleží, což dávají najevo, někteří o ně přijdou, jiní je přijímají jako úplatky. Postavy jsou povrchní a stereotypní, zkažené figurky vysoké společnosti, tak se režisérovi do příběhu hodí. Kladné postavy poznáme hned: jsou vykresleny naivně a idealisticky a pokládají ty správné otázky, a to takové, které by měly peněžním magnátům nahlodat svědomí nebo jim ukázat, co je v životě důležité. Záporné postavy jsou sobecké, žijí čistě konzumním životem nebo podvádějí - samozřejmě si zaslouží naše pohrdání. Bohužel ve filmu není žádná postava, která by aspoň trochu vzbuzovala sympatie. Možná intriky a utajené operace, tak jak je film vykresluje, v bankovním světě existují, bohužel příběh, kde je dobro a zlo odděleno tlustou čárou a všechno je černobílé, dojem shazují a ubírají mu na uvěřitelnosti. Kapitál je sterilní film o penězích, bankách, ale hlavně o režisérově levicovém pohledu. (06.12.2013)

Kto chce s vlkmi vyť, musí vlkom byť. Nový riaditeľ banky Marc ( výborný Gad Elmaleh ) musí prekonávať rôzne nástrahy najvyšších finančných kruhov, ale rozhodne sa nejedná o nejakého kladného hrdinu. Chápe tok peňazí a patrične s notnou dávkou cynizmu to dokáže vysvetliť aj svojmu strýkovi, ktorý je nahnevaný na nenažraných bankárov asi ako trištvrte celej populácie. Film ukrýva v sebe určitý satirický podtón, ale hlavne je to rýdzi kapitalistický thriller na francúzsky sposob. (25.01.2014)

1) Celá popsaná finta je ve své podstatě přibližně správná, ale je příšerně zjednodušená. Hráči by nehráli tak průhledně, nebylo by tak snadné je nachytat na švestkách, trh - ostatní hráči - by nereagoval tak bláznivě a dosazenému ředitýlkovi by hráči netolerovali samostatné jednání. Tuhle námitku však beru způli zpět, protože pro diváka věc musí být srozumitelná, tedy triviální. --- 2) Kecy o propouštění, event. okrádání klientů, či o jiných trablích s masami, neberou vážně ani odboroví předáci. Všichni hráči, včetně ministra práce a sociálních věcí, vnímají problematiku dopadu her na střevlíky výlučně z marketingového hlediska: jak se to prodá na burze, jak se to prodá voličům, a podobně. Mimo veřejná prohlášení o věci mluví v holých větách. --- 3) Hráč se kterým dokáže sebeméně manipulovat šlapka, nevystoupá nikdy výš než do okresního přeboru. Tenhle prvek mě ve filmu přímo iritoval. --- 4) Nezapomínejme, že mnohem více a mnohem nemravněji než banky nás oškubává stát. --- 5) Napsal jsem oškubává, nikoli okrádá, protože "okrádá" je termín, v němž je obsažena připitomělá nasranost nýmanda. Byznys je SOUTĚŽ. Ne každý se jí může či chce zúčastnit, a většina veřejně dostupných informací o ní pochází od lidí, kteří ji prostě nechápou. Včetně Costy-Gavrase. Pokusy nahradit soutěž harmonickým rozvojem, nejlépe plánovaným, už tu byly. A zrovna my, Češi a Slováci, bychom si měli sakramentsky dobře pamatovat, jak ta harmonie fungovala: Byla neproduktivní a skrznaskrz nemravná. --- 6) Na světě zbývá už jen velmi málo zemí, které lze považovat za kapitalistické. Byznys je celkem čitelná a racionální činnost, protože hráči hrají se svými penězi a snaží se o ně obrat ostatní. Nesrovnatelně špinavější praktiky kvetou tam, kde se hraje s cizími penězi, tedy když se dojí veřejné rozpočty. Pitomý (a pokrytecký, mimochodem) Havel to nazval "mafiánským kapitalismem", ale je to naopak všudypřítomnost veřejného, tedy socialistického prvku, která teprve dělá z byznysu svinstvo. (24.04.2014)

Rádoby realistické drama, které však příliš tlačí na pilu a spoustu věcí zjednodušuje na hranici snesitelnosti. Na jednu stranu se snaží vzbudit apokalyptickou vizi světa, ve kterém existují jen peníze a lidi, kteří pro ně udělají vše. Na stranu druhou z těchto lidí dělají dětinské hlupáky, kteří se na situaci na japonské burze musejí ptát sekretářek svých známých. Pár zajímavých postřehů, jedna hezká workoholička a vtipné "snové" prostřihy. Ani americký vlk ani tento francouzský kohout však přes veškeré vytí a kokrhání mou pozornost neupoutali. Na krále zvířat stále čekám... (20.02.2014)

Intelektuální exploatace. Všechno, co jste si kdy mysleli o globálním kapitálu, predátorském kapitalismu a vysokém bankovním managementu v jednom filmu, kde postavy jsou jen funkce čitelného ideologického sdělení (se kterým souhlasím, ale které mě v téhle pamfletické formě neba). Někdy je ta polopatičnost až směšná (Pacman s logy bank, který má osvětlit princip klíčové transakce, ředitel, který potřebuje konzultanta k osvětlení toho, že když spolkne banku s 80% toxických aktiv, bude mít problém atd.), především je to ale film zoufale sterilní a neuspokojivý, protože ukazuje jen teze a modelové situace - golf, luxusní děvky, křupanské americké managery (z Goldman Sachs), komolení jmen malířů, odcizeného syna závislého na počítačových hrách, sexuálně frustrovaného hrdinu, staré etické bankéře, které vykosili kovbojové kapitálu atd. Pokud se pletu a tenhle film je skutečně realistickým zobrazením života elit, pak je to skvělá zpráva, protože v brzké době všechny chcípnou na tupost, frustraci a nudu. Dominantní dojem pro mě byl, že Costa Gavras chtěl natočit film, který bude jako nehybná hladina, pod níž to vře napětím... ve skutečnosti je pod ní ale sterilní kachličkové dno. [40%] (10.10.2013)