Číslo 5 žije 2

Klasická nastavovaná kaše. Ačkoliv tuhle podívanou televize četně reprízovaly, nikdy se nepřiblížila ke skutečným rodinným srdcovkám (Sám doma, Cesta do Ameriky, Krokodýl Dundee), které si klidně a velmi rád zopakuju i v dávno dospělém věku. Zatímco výše zmiňovaným kouskům dle mého zub času příliš neubral, s „číslem pět“ je to přesně naopak. Větší rozpočet a atraktivnější prostředí velkoměsta. Výsledku ale stejně jako u jedničky zoufale schází výraznější režijní rukopis, řadě scén chybí tah na bránu, humor rozhodně není o salvách smíchu, postavy se nedostanou pod kůži. (16.10.2020)

Zatratit to nejde, protože Johny Pětka je Johny Pětka, co si budeme vykládat, a Ben Jahrvi je pořád Ben Jahrvi, takže humor nás hned tak neopustí, ale přece jen ta story je už poněkud dost slabší a hledání míru pro robotickou duši už vám nepřijde správně srdceryvné, ale mnohem pravděpodobněji jako kalkul...fórky s televizí už taky nejsou moc svěžího vzhledu, ale Bonnie Tyler to zase narovná na těch 60%. (23.05.2005)

Velmi roztomilý robůtek Johnny Pětka. Jeho dabing je super. Vzpomínky na mé dětství. Stejně dobrá jako jednička. Mohli by po 40 letech natočit trojku, Pětka by ani nemohl zestárnout. Je to ikona osmdesátek. Bylo mi ho fakt líto, když ho ničili a málem zemřel. Jeho optimismus bych chtěla ale mít bez té dětské naivity. Líbilo se mi taky, jak měl na sobě nálepku “Love animals. Don’t eat them.” (17.01.2023)

Samozřejmě, ten plný počet není z filmařského hlediska zasloužený, ale já prostě nemůžu jinak. Doteď si vzpomínám, jak jsem byl na pokračování Číslo 5 žije s maminkou v místním kině a hltal každou minutu na velkém plátně. A finální scéna s písní Bonnie Tyler byla prostě úžasná. Navíc si myslím, že pro malé dítě má film mnoho emočně vypjatých scén, které nemusí každý snést :) (24.06.2008)

Vsadím se, že v hrané lidské filmové historii není žádný stejně charakterní a dramatický herec-robot, jako Johnny Pětka alias Číslo 5. Druhý díl není o nic horší, než první. Možná ještě v některých ohledech lepší, například atraktivnější prostředí velkoměsta nebo převedením hláškujícího Bena do hlavní role. Tenhle film dýchá tou nádhernou atmosférou rodinné pohody, úsměvnosti a zábavy, atmosférou, kterou se málokdy opravdu povede nastolit. Hlavní hrdina je i jako plechový chromovaný robot lidštější a vícerozměrnější, než většina ostatních postav filmového plátna. Jediná vada na kráse je podle mě závěrečná scéna, kdy Pětkovi nabídnou občanství. Něco takovýho totiž není možné ani v pohádce o Pinocchiovi, jakou tato SF komedie bezesporu je. Lidé si totiž na své lidství nenechají nikým sáhnout, ani nějakým klonem, který je kromě původu ryzím člověkem a už vůbec ne náhodně obživlou ocelovou rakví na pohyblivých pásech. Bohužel nenechají. Jinak je ale ten konec skutečně dojímavej a člověku se při něm minimálně sevře hrdlo. A to mu nemusí být ani pod deset let. (02.01.2007)