O pokladech

Průměrná pohádka, která bohužel nevyniká originalitou, ani zajímavým scénářem. Za zmínku a třetí hvězdu stojí skvělá hudba Čechomoru a též vedlejší role Karla Heřmánka a Pavla Lišky. Jinak bohužel příběh, na který se velice lehce zapomene. Ani tak ale nelituji, že jsem ho viděl. Své diváky si určitě najde. 65% (30.12.2012)

Letos na Vánoce nejslabší pohádka (další dvě Dvanáct měsíčků a Šťastný smolař byly daleko snesitelnějsí ). Líbily se mi kostýmy a prostředí - interiéry i exteriéry, ale to je tak asi všechno. Možná ještě netradiční úkoly pro Barborku byly zajímavé, ale jinak to byl takový mišmaš, kterému ale vůbec nepomohli silně přehrávající (někteří) herci. Myslela jsem, že tvůrci pojašených pohádek už se poučili, že tudy cesta nevede, ale asi ne. Navíc jsem nepochopila, proč by se hlavní hrdinka (mimochodem moc hezká) měla tak plahočit za žárlivým a nesnesitelným ,,milým". Druhá dvojice mi byla daleko sympatičtější, hlavně proto, že moc dobře vím, jaké to je, když je někdo takový slepýš jako chudera Kačenka :)) (30.12.2012)

Už to tak vypadá, že včerejší silvestrovská oslava, nezůstala bez následků a připravila mě i o ten poslední zbytek mozkových buněk. Osobní tip je, že poslední vzala za své někde na Karlově mostu, při (po)půlnočním svařáku a šáňu. Nedovedu si totiž jinak (rozumně) vysvětlit, následující řádky....že se budu, takhle nepokrytě, bavit zrovna u české pohádky, přičemž nepůjde o Bočanovy „ S čerty nejsou žerty“, na to bych nevsadil ani halíř. Ano, má to svoje mouchy, ale kdo z nás je nemá. Pohádková atmosféra se sice vytratila jak pera při oficiálních návštěvách profesora euroskeptika, ale přesní herci (pravda, až na toporného A. Krause, který by si měl vzít k srdci slova resp. motto otcova pořadu), to zvedají nad všední (nudný) průměr. Ať už je to sympaticky roztěkaný osvícenec V. Dyk , správně namyšlený D. Švehlík, či povedená trojka trancek pardon strážců, Budař-Liška-Polášek. Plnokrevná, v rudých šatech a střevíčkách, šplhající Barborka resp. J. Pidrmanová, se vám pro změnu postará o (bezalkoholové) rozproudění krevního oběhu resp. odkrvení mozku. Mám silný pocit, že i samotný R. Jaroš by, ve světle skutečnosti, nad její netradiční obuví pouze mávnul rukou. Pokud by ho vůbec zaznamenal :-) Když se k tomu přidá vydatná porce zdravého nadhledu, povedený výběr lokací, líbivý vizuál a muziku tvrdící Čechomor, vychází mi z toho jedno z nejpříjemnějších (ne)žánrových osvěžení za poslední roky. 75% [Děti bych k této moderní osvětové pohádce však asi přecejenom nepřizval. Sledovat totiž Poláškovu lesní žínku volných mravů, hrající na harfu, by v nich mohlo zanechat trvalé nedozírné následky. A pokud by to čirou náhodou ustály, jemnoúdá vodní víla J. Budař, by je stoprocentně dorazil(a)]. (01.01.2014)

Hezká moderní pohádka, která by mohla u dnešních dětí bodovat. Svižný děj, celkem povedený příběh, milé a vtipné postavy (tři víly byly skvělé!), dokonce i trikové záběry se konečně českým tvůrcům povedly. Scénář byl přímočarý a lehce předvídatelný, ale jedná se přece o pohádku. Nejvíce bych ale vyzdvihl bohatou výpravu a překrásné exteriéry - jak je ta naše země nádherná. Konec byl vskutku pohádkový a milý. Věta "Jestli toto je víla, tak jak vypadá ježibaba!" mě fakt dostala :-) (30.12.2012)

Jak už tomu u současných pohádek bývá, ani tahle nenabízí žádný světoborný příběh. Je ale velmi sympaticky obsazená a za skvělý nápad považuji, že se namísto obligátního (pseudo) středověku odehrává v (pseudo) století páry. Výprava je tedy příjemně říznutá steampunkem, kostýmy jsou v pohádkovém žánru neokoukané a je radost se na to na všechno dívat. (31.12.2015)