Présumé coupable

Mene tekel justičního omylu. Opravdu nezvykle silný film, především kvůli své autentičnosti a naléhavosti - právo a spravedlnost totiž skutečně nejsou synonyma. Ze začátku Kafkův Proces zhmotněný do jedné strašné noční můry, která má na svědomí zničené životy, rozvrácené rodiny, ztracená dětství, ba dokonce i mrtvé aktéry téhle justiční causy. Arogantní stav soudců, privilegované nedotknutelné elity, jak ji známe i u nás, je vykreslen ve filmu v celé své nahotě - tenhle film má všeobecnou platnost napříč civilizací. Vincent Garenq skvěle zvolil adekvátní formu, dokumentární ladění snímku podpořené roztřesenou kamerou snímající z ruku, absenci hudby, naprosto autentickou mizanscénu a silně civilní herecké výkony, Obviněný je skutečně silný zážitek... (10.09.2015)

Neskutečně silný film, kde opět Francie potrvrzuje své nesmírné filmové kvality. Miluji filmy ze soudní síně a zde byla atmosféra hodně dusná a znepokojivá. Hlavní hrdina je nespravedlivě odsouzen z velmi nepříjemného činu ( pohlavní zneužívání dětí) a dostává těžký psychický nátlak z každé strany. Při finálním rozuzlení drží divák ruce v pěst a má chuť spáchat něco nekalého. Hodně dobré 85% (02.11.2017)

S hlavním hrdinou musím bejt za jedno. Soudy v jakémkoliv státě stojí všeobecně za hovno. Sám bych mohl vyprávět. Každopádně to, co Alain zažíval, je úplně jiná liga a nedokážu si představit, že bych se v takové situaci objevil já. A pokud ano, asi bych to řešil podobně. Tenhle film se sice na jednu stranu tváří hrozně těžce a depresivně, jenže mně na druhou stranu ukázal, že soudní procesy dokážou skončit všelijak. Havlův slavnej výrok, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, je tak opravdu jenom výrokem, který se hezky poslouchá, ale s realitou má kolikrát málo co společného. Zkuste jet třeba do Paříže a říct ho Alainovi… (08.09.2015)

To si takhle cigánská smažka a její vymaštěný spratek pustí hubu na špacír, aniž byste věděl jak, stanete se přes noc slavným hercem v dětském pornu, a než se nadějete, cpe vám nějaký arabáš z horní pryčny ztvrdlou polentu do ranního kakaa v útulném Holiday Inn. Děsivé. Je sice známo, že ta bába s váhama v pracce hovno vidí, ale pořád za ní stojí nějaký kariéristický slizák se zrakem jako ostříž, co si zamanul, že chce být ministr spravedlnosti, a tak jde přes mrtvoly, padni komu padni. Musím uznat, že ty poroty za oceánem u mají něco do sebe, protože váš osud nevisí jen na tom, jak se nějaký čurák v taláru ten den zrovna vyspí. A pak se jenom řekne "Uppps, justiční omyl, tak sorry, vole.", a že má chlápek život v prdeli a prdel na hadry, to už nikoho dál nezajímá. Každopádně se žabožrouti zase vycajchnovali! Je to jeden z těch filmů, po kterém máte chuť upilovat hlaveň své brokovnice a skáknout si před nejbližší krajský soud upytlačit pár státních zástupců. (09.01.2014)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)