Tmavě červená

Argentovi se nedá popřít silné vizuální cítění. Všechny ty pestré barvy, hry světel a stínů a neobvyklé úhly kamery jsou prostě působivé, hold režisérův trademark. Daria Nicolodi typicky skvělá, vražd je sice málo, ale jsou alespoň malinovitě efektní. Ale ta stopáž...!! Dvě hodiny jsou zkrátka moc, díky slimáččímu tempu to nemá tu správnou sílu jako v excelentní Tenebre, která je podle mého názoru Argentovo nejlepší giallo. Závěrečné rozuzlení překvapí, ale celkově to zdejší nadšení moc nesdílím. (28.10.2011)

Deep Red je pravem povazovano za nejzasadnejsi dilo zanru giallo. Mysteriozni a temna story (ktera je na Argentovy pomery nezvykle detailne promakana), investigativni postupy v atmosfere, ktera se da krajet, Argento a jeho typicke vizualni a kamerove exhibice, vyborna Goblin hudba, detske pisnicky, obesene panenky, nekolik labuznicky chutovych brutalitek a velmi silny 70's feeling - jeden z top kousku Argentovy tvorby. Jsem zvedavy a zaroven se desim jak dopadne pripravovany Romeruv 3D remake. 8/10 (28.10.2010)

Objektem Argentova psychoanalytického zájmu záludně není vrah (po kterém hrdinové pátrají, jako kdyby ho ani vypátrat nechtěli), nýbrž Hemmingsův senzitivní pianista. Zženštilý, opakovaně pokořovaný partnerkou a neustále zápasící s vlastními temnými pudy a běsy, jež se zhmotňují v osobě Carla (ten představuje doslova převrácený obraz protagonisty: ve společné scéně má jeden černé kalhoty a bílou košili a druhý opačně). Povinností je pár gore scén, jimž samozřejmě vždy přechází sadisticky dlouhá a gobliní hudbou geniálně pokreslená předehra. Svými estetickými kvalitami film potěší i rozmlsanější hororové fanoušky. Zatímco Zvětšeninu jsem přežil, její méně sebestřednou alternativu jsem si užil i napodruhé. 85% (16.02.2023)

Omšelá detektivka, která se místy stává značně úsměvnou, má největší slabinu ve scénáři. Všichni civilisté při pohledu na brutálně zmasakrované mrtvoly zachovávají stoický klid a bez hnutí brvou se vydávají na strastiplnou pouť za hledáním vraha. Naštěstí jim vždy přispěchá vstříc náhoda, která jim šikovně poodkryje další indicii. Vraha známe od první chvíle, co jej spatříme. Pokud by někdo zůstal na pochybách, ozve se pro jistotu jeho hlas v telefonu. Záběry, které nemohly šokovat publikum ani v polovině sedmdesátých let, zřejmě mají navodit atmosféru strachu. Jediný strach mohly však prožívat kostymérky při pohledu na to množství červené barvy, která různě stékala a kapala, zda půjde vyprat. Za nejveselejší scénu považuji závěrečnou reklamu na kvalitu italských šperků, které mohou v případě nouze sloužit jako instantní gilotina. Dobré vědět. Hudba je celkem povedená, leč soustavně mi svými motivy připomíná muziku ze série Policajtů s Budem Spencerem. (11.11.2020)

Tradične štandardná Argentovka. Nič viac, ale ani nič menej. Z Blow-up zafixovaného Hemmingsa som mal v talianskom dabingovom prevedení trošku haluze, no časom sa dalo zvyknúť. Samotnému deju sa nedá prakticky nič vytknúť, neubránil som sa však pocitu, že je to všetko až moc strohé a jednoduché - ukladanie základných filmových políčok vedľa seba, žiaľ bez silnejšieho momentu a výraznejšieho prekvapenia. 70% je však v mojom ponímaní u Argenta pravidlom, a to nie je vôbec zlý výsledok. Už teraz sa teším na jeho ohlásenú novinku Giallo. (06.06.2008)