Pěna dní

mám docela rád Gondryho hravost a nápaditost, ale tady to bylo i na mě až moc dada a už během první poloviny mě Pěna dní víc nudila než bavila a musel sem se hodně přemáhat abych to dal do konce. To, že jsem nečetl Vianovu knížku v tomhle případě nejspíš nebude ani výhoda ani nevýhoda, nicméně že by mě to nalákalo to jakkoliv změnit se říct nedá...40% (16.05.2023)

Rozumím všem, které tato filmová báseň barev a hudebních tónů nedokázala uchvátit. Pojetí, zvolené režisérem, se pohybuje místy na hranici únosnosti. Film zachraňuje - jakkoliv to zní ne zcela věrohodně - příběh křehké lásky s tragickým koncem. Vian, autor literární předlohy, vyvolává vzpomínky na MALÉHO PRINCE Saint-Exupéryho či Lewisovu ALENKU V ŘÍŠI DIVŮ nebo o generaci starší PRINCEZNU PAMPELIŠKU Jaroslava Kvapila. Pohádkové "nasvícení" se tu proplétá se snovými představami, retroscénami, symbolickými zkratkami. Džungle této mozaiky v každém případě postrádá nudu a udrží poučenou divákovu pozornost. Za diskusi stojí otázka, zda adaptace musela sledovat tak důsledně dobový kontext zejména tam, kde přerůstá do technicitních tvarů. V každém případě je k neuvěření, že i dnes mohou vznikat tak abstraktní a složité filmy s až barokním formálním tvaroslovím. Díla v každém případě pozoruhodná a jen nesnadno zapomenutelná. (08.07.2013)

Připouštím, že Gondryho Pěna dní není mistrovské dílo, ale troufám si říct, že co do imaginace a hravosti by si Gondry mohl s Vianem podat ruku. Za sebe říkám, že mě Gondry překvapil. Zdánlivě neukočírovaný přechod od hravé bezstarostnosti do tragického vyústění (jak se často vytýká) naopak považuju za dobře zvládnutý a přesně v duchu Vianovy předlohy. Přesto i u tohoto filmu se chci držet zásady, že film a knižní předloha se nesmějí srovnávat, proto se zřejmě zařadím k menšině, když napíšu, že Audrey Tautou, Romain Duris a Gad Elmaleh mi do jejich rolí sedli perfektně... (30.12.2013)

Snímek mě zaujal plakátem, obsazením, popisem děje i zemí původu. Čekala jsem něco francouzského v tom nejlepším slova smyslu - imaginativního, dechberoucího, kouzelného... Ale nakonec jsem se v té vší surreálnosti sama utopila. Zpočátku mi spadla čelist, pak mě to chvíli bavilo a hrála jsem s Gondrym jeho hru, jenže nakonec, a nebylo to tak daleko po začátku filmu, mě Pěna dní bohužel přestala bavit. Její podivnost, která mě zpočátku zajímala, mě začala iritovat. Bylo to moc. Divné, pošahané... Byť připouštím, že to vlastně fungovalo. Asi bych více zdůraznila romantickou linku a ubrala na smršti formálních vychytávek. I když tak nějak tuším, že Pěna dní by mě nebavila ani na papíře. (03.12.2013)

Velice zvláštní film, možná nejpodivnější film jaký jsem kdy viděl. Rozhodně nejpozitivnějším bodem tohoto snímku je právě ta jeho zvláštnost, kdy lidé žijí ve světě, kde je vše úplně jiné než to my známe z našeho skutečného světa. Alkoholické nápoje míchá klavír, jídelní stůl jezdí na kolečkových bruslích, a tak dále. Ovšem příběh až tolik nezaujme. Ze začátku je to ještě dobré, dokavaď život plyne pozitivně, tak je to fajn. Ale pak Chloe onemocní a vše se začne kazit, a to bohužel i příběh. Od té chvíle mě to už vůbec nebavilo, film už nedával moc smysl. Celkový dojem je tedy takový, že chválím skvělý nápad ztvárnění světa, ovšem chtělo to lepší příběh. (19.08.2016)