Pěna dní

Zklamání roku. Doslovný přepis knihy, kdy se za mizanscénou a všema těma vychytávkama a vynálezama bohužel neskrývá nic hlubšího. Místo toho, aby Gondry použil filmové prostředky pro vyprávění tam, kde kniha užívá prostředků literatury, zůstal u hračičkování a klišé. Gondry měl možná přenechat režii někomu jinému a sám zůstat jen u výpravy. (08.07.2013)

Připouštím, že Gondryho Pěna dní není mistrovské dílo, ale troufám si říct, že co do imaginace a hravosti by si Gondry mohl s Vianem podat ruku. Za sebe říkám, že mě Gondry překvapil. Zdánlivě neukočírovaný přechod od hravé bezstarostnosti do tragického vyústění (jak se často vytýká) naopak považuju za dobře zvládnutý a přesně v duchu Vianovy předlohy. Přesto i u tohoto filmu se chci držet zásady, že film a knižní předloha se nesmějí srovnávat, proto se zřejmě zařadím k menšině, když napíšu, že Audrey Tautou, Romain Duris a Gad Elmaleh mi do jejich rolí sedli perfektně... (30.12.2013)

Tak toto už je moc. Prosím, spravte u Gondryho nejakú raziu, lebo toto už je za hranicou akejkoľvek normálnosti. Ten chlap musí byť na drogách, inak si to vysvetliť neviem. To že Gondryho filmy sú nasiaknuté surrealizmom nie je žiadna novinka, a popravde v obmedzenej miere to pôsobí celkom príjemne a očarujúco. Ale tento film nebol nasiaknutý surrealizmom, ale doslova premočený až do úplných krajností. Tento svet nie je pre mňa a išlo mi to spoľahlivo na nervy po celú dobu 2 hodín. Ako sa hovorí - niekedy je málo viac, a v tomto prípade to platí 10-násobne... (17.01.2014)

Michel Gondry je sice výjimečný hračička, ale ta jeho smršť nápadů je vlastně v takovéto stopáži skoro až ubíjející. Ono se to ale k tomu filmu celkem hodí: začíná jako rozjívená komedie, pak přejde do romantického módu a konec je čím dál smutnější. Surrealistický film, který potřeboval být alespoň o půl hodiny kratší. (10.07.2013)

Rozumím všem, které tato filmová báseň barev a hudebních tónů nedokázala uchvátit. Pojetí, zvolené režisérem, se pohybuje místy na hranici únosnosti. Film zachraňuje - jakkoliv to zní ne zcela věrohodně - příběh křehké lásky s tragickým koncem. Vian, autor literární předlohy, vyvolává vzpomínky na MALÉHO PRINCE Saint-Exupéryho či Lewisovu ALENKU V ŘÍŠI DIVŮ nebo o generaci starší PRINCEZNU PAMPELIŠKU Jaroslava Kvapila. Pohádkové "nasvícení" se tu proplétá se snovými představami, retroscénami, symbolickými zkratkami. Džungle této mozaiky v každém případě postrádá nudu a udrží poučenou divákovu pozornost. Za diskusi stojí otázka, zda adaptace musela sledovat tak důsledně dobový kontext zejména tam, kde přerůstá do technicitních tvarů. V každém případě je k neuvěření, že i dnes mohou vznikat tak abstraktní a složité filmy s až barokním formálním tvaroslovím. Díla v každém případě pozoruhodná a jen nesnadno zapomenutelná. (08.07.2013)