Dařbuján a Pandrhola

Excelentní tvůrčí sešlost dává této milé a krásné pohádce onen "jiný" nádech a dokonalou atmosféru. Pod taktovkou jednoho z nejzásadnějších režisérů československé kinematografie, tu sehrává stará herecká garda Drdovu klasicky sociálně mířenou veselohru o dobru, zlu, a hlavně o spravedlnosti, jak to tak v pohádkách bývá. Zobrazení duchovní i světské moci a nuzný život havířů na pokraji bídy. I přesto. Mají se rádi, i svých jedenáct dětí a nic jim nezkazí náladu, ani když vrána přinese dvanácté. Proč taky, jedná se o pohádku, ve které dobro vítězí nad zlem. Podobně laděný příběh s čistě dramatickým, nepohádkovým nádechem o tehdejší společnosti, by jistě mnohé diváky překvapil. A bez problémů by to mohli sehrát i ti samí herci. Celá podstata tohoto snímku mi dlouho unikala. (07.08.2014)

Neviem o čo presne tvorcom išlo. Akože som mal súcitiť so Sovákom (Dařbuján), že namrdal jedenásť detí a nemá im čo dať jesť a ešte prirobí dvanáste a najviac ho trápi, že kto mu pôjde za kmotra či čo? Keď robím baníka za malý plat, tak budem mať jedno, dve, alebo tri deti a nebudem čakať od iných pomoc, že mi budú živiť deti. Keď to nevie pred výstrekom vytiahnuť, tak nech nemrda. To je také nezodpovedné ako to dnes predvádza istá menšina v dnešnej dobe. Len debil kombinovaný s blbcom robí rok čo rok dieťa, keď nemá ani na chleba pre seba a to málo preslope a ešte plus naviac na sekeru. Samozrejme na vine je Pandrhola, že je Dařbuján ko*ot. Pekná socialistická konina. Tak ako za sociku boli trezorové filmy, tak dnes by mali do toho trezora strčiť toto, lebo to sú nebezpečné myšlienky vôbec. A aby som nezabudol, tak tých 82% je humánnych? Keby zmýšľa väčšina tak ako to predvádzal Dařbuján, tak to by sme tu boli za dve-tri generácie ako v Kambodži, alebo v Indii. (01.08.2018)

Nesmírně pozoruhodný film, který bych se zdráhal nazvat pohádkou. Nedejte se zmást optimistickou hudbou v úvodních titulcích a místy ladovským vizuálem. Je to spíše trpká existenciální úvaha, rozvíjející jeden motiv z Erbenovy pohádky "Dobře tak, že je smrt na světě", která posloužila autorovi scénáře J. Drdovi jako volná inspirace. Václav Lohniský (zde ve své životní roli) hraje Smrťáka tak sugestivně, že se prý tehdejší "Pandrholové" po zhlédnutí tohoto filmu na zač. 60. let dočasně zalekli, aby nedopadli stejně jako filmový záporňák v podání R.Hrušínského. Moc dlouho jim to ale asi nevydrželo... Film, který na mě vždy svou atmosférou a sdělením zapůsobí jako zjevení, a z některých scén mě až mrazí. Většinový divák tento snímek ale spíše redukuje na notoricky známou "pohádku", kterou televize každý rok opráší kolem Vánoc, a která je i tak trochu poplatná době svého vzniku. Současně je "Dařbuján a Pandrhola" jediný mně známý hraný film - spolu s o dva roky starší Bergmanovou "Sedmou pečetí" z r. 1957 (zapomenout nelze ani na Allenův snímek "Láska a smrt" z r. 1975, která si utahuje mj. právě ze Sedmé pečeti) - ve kterém se objevuje postavy Smrtky jako viditelná osoba. A ačkoli bylo ztvárnění Smrti v podání Bengta Ekerota strhující, na Lohniského přece jen nemá. UPDATE 26.12.2019 - Když si zpětně čtu ten svůj tehdejší pseudointelektuální komentář, musím se docela smát (btw. to s tou smrtkou jsem tehdy slyšel od Civala a dneska mi to přijde jako blbost, filmů se smrtkou coby viditelnou postavou je podle mě hromada nebo aspoň mám pocit, že jsem jich v posledních letech viděl hned několik). Samozřejmě, že Dařbuján a Pandrhola je pohádka, akorát brutálně poplatná době, což mi tam dneska dost vadí, podobně jako to, že už to znám nazpaměť, protože to v telce reprízují pořád dokola do omrzení a už to vůbec nemůžu vidět. Když se od toho ale odmyslím, tak za mě je tenhle film prostě strašná sranda, u které mám mimochodem tendenci fandit Pandrholovi než té hladové holotě, která se vrhá střemhlav do tekoucího piva, jako správný čecháčci slyšící na vše, co je zdarma (btw. ta představa, že by se skutečně vzalo pivo a nalilo do bahnitého břehu, mi přijde strašně nechutná, navíc by to byla ekologická katastrofa pro ryby a další vodní živočichy). (30.04.2011)

Představila jsem si, že bych se měla napít piva, které proteklo korytem potoka a obrátil se mi žaludek. Scénka hysterického Hrušínského, jehož absťák z nedostatku kosterního svalstva zvířat v žaludku dohnal ke střílení všeho, co se na dvoře hnulo, mi připomněla i pár přátel z mého okolí. Ti by bez denního přísunu masa, byli snad schopni spáchat i harakiri. Každopádně jedna z mých srdcových pohádek, na kterou se člověk vždycky rád podívá. (25.12.2017)

Nemůžu si pomoct, tuhle pohádku moc rád nemám, nějak mi tohle pojetí nesedlo. Přišlo mi takové ... nevím, jak to popsat, spíše jako budovatelský film z venkova? Jistě, příběh je fajn, Smrťák super, i Hrušínský hraje skvěle, ale Sovák nikdy neuměl moc hrát, a jinak celá ta dědina mi přijde taková kašírovaná, prostě mi pohádka nesedla. (09.08.2015)