Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Myšlenka na svobodu je sladká, vzpoury však mívají hořké konce... Koncem května 1918 se do rumburských kasáren vracejí vojáci z ruského zajetí. Je mezi nimi i Franta Noha, bývalý cirkusový artista. Vojáci i oficíři si vycházejí povyrazit do vinárny U růže, kde je největší atrakcí pěkně vyvinutá zpěvačka a tanečnice Tonka. V kasárnách však panuje tradiční rakouský dril. Vojáci jsou čím dál nespokojenější. Pohár jejich trpělivosti přeteče, když se dozvědí, že mají jít znovu na frontu. Navrátilci z Ruska, ovlivnění tamější Říjnovou revolucí, vědí, jak si počínat. Obsadí četnickou stanici, poštu i nádraží. Vinou neukázněného vojína však jejich vzpoura ústí do tragického konce. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (72)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Hodně dobrý a tak trochu neprávem opomíjený film o vzpouře jednoho regimentu v rumburských posádkových kasárnách v roce 1918, nakažené a ovlivněné bolševickou revolucí z Ruska..Ani jsem netušil, že je to vlastně zfilmované podle skutečné události, nikdy jsem o této dnes už historické události neslyšel, takže ten osudný konec (i když jsem něco tušil) byl pro mě vlastně velkým a nečekaným překvapením..Dobře zahráli především Rudolf Deyl ml. jako střelec Noha-bývalý artista, Radoslav Brzobohatý (intelektuální a humanisticky idealistický, jinak velice sečtělý kaprál Stanislav Vodička) a Jiřina Bohdalová ve vážnější roli temperamentní barové tanečnice Tonky, která za svůj celkem překvapivý a určitě hodnotný výkon získala cenu Trilobit ještě společně s filmem Komedie s klikou...81. celovečerní Fričův film a po válce resp. po roce 48' jeden z nejzdařilejších a nejhodnotnějších určitě ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Doterajších 66 komentárov sa nevenuje veľmi tomu, čo film, okrem revolučno-rebelskej línie voči vojenským reguliam štátu ponúka. A to: vzdanie úcty a spopularizovanie mestských ľudových a proletárskych piesní. Jednou z nich sa film začína. Skupinka otrhaných a ošuntelých chlapíkov vo vlaku, vracajúcich sa z ruského vojnového zajateckého tábora si hlučne vyspevuje: "Šup-sem, šup-tam, s náma už to nevyhrajou". Naštvaní vojenskí hodnostári upätej c. a k. armády sú zo spevu a správania sa prepustených zajatcov pobúrení, znechutení a vytočení. Chcú rázne zatočiť so zabávajúcou sa partičkou. Spomenutý spievaný, nihilisticky mámvpičisistický odkaz mocným (s náma už to nevyhrajou, nám už je to fuk) blaží pri srdci. Čiže: s nimi, ako podriadenými pandrlákmi nech nepočítajú. Smelé zámery veliteľov si práve s tými, čo spoznali lesk a biedu boja, môžu akurát tak vytrieť riť. Pretože oni sa organizovaného šaškovania naďalej účastniť nemienia. Potom prichádza na scénu Bohdalka a dá pesničku o vnímaní talianskeho frontu najmä cez prizmu vnímania rozdielu medzi ohnivo-nebezpečnými talianskymi ženami a dobrosrdečnými ťuťmákovito roztomilými radodajkami českými. No a ďalšie tri, štyri piesne, pomedzi to aj nejaká trápnejšia národná. Rebeli proti moci nemajú triedne, či nebodaj boľševické uvedomenie, jednoducho chcú zdrhnúť domov. K rodine, milenke, žene, k práci. Po vyfasovaných kvéroch netúžia. Prostý apel na skončenie odvodu mužov do armády (najmä u malých národov),ako symbol nadutej zbytočnosti a budovania falošného vedomia, že zem, treba vojensky chrániť. No, netreba. Tak to je. Poznámka: Všetky výdavky na armádu do radostí života. Na prírodné amfiteátre, festivaly, tancovačky a diskotéky, spojené s počúvaním historicky odležaných piesní. Nech sa deti zabavia tým, čím sa bavili ich starí rodičia a prastarí rodičia. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Původně jsem nevěděl, že je dílo natočené podle skutečné historické události, tento fakt ovšem film mnohdy zachraňuje. Ale pěkně popořádku. Film staví především na výborných hercích. A oblíbit si hlavní hrdiny je naprostým základem k tomu, aby si člověk užil tento snímek. A mně se to podařilo prakticky hned a v podstatě u všech „kladných“ postav. Nejvíce se mi zamlouval humanista Vodička a bylo mi srdečně jedno, jak moc naivně chvílemi vypadal. Další podstatným rysem je „brnkání“ na vlasteneckou a zároveň antirakouskou notu. Rád bych dodal ještě pacifistickou, ale tohle tvrzení hlavně Nohova „parta“ úspěšně nabourává. A s tím souvisí určitá (ne) tendenčnost. Časté odkazy na události v Rusku a dělníky v Čechách mohou leckoho nepříjemně dráždit, na druhou stranu v tomhle filmu mají své jisté „oprávnění“ a já s nimi neměl větší problém (na rozdíl třeba od brutálně umělé slepice). Směrem ke konci film naopak nabírá na obrátkách a pominu-li „odmítnutí kněze“, dojede v té nejlepší formě. Celkově to vidím na slušné 4*. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Velmi dobrý film plný skvělých herců. Jen postava Jiřiny Bohdalové mi po celou dobu připadala tak nějak navíc stejně jako ta spousta Hašlerových písní... Rudolf Deyl. ml. hrál opět uvědomělého člověka z lidu, který by si nejraději vzal příklad z Ruska, udělal revoluci podle jejich modelu a dal zbraně i dělníkům... No co. Více než ta jeho pro mě byly stejně zajímavější postavy Radoslava Brzobohatého, Martina Růžka, Jiřího Sováka, Josefa Větrovce a Bohumila Švarce. Závěrečná půlhodina neměla nejmenší chybu a právě za ni k původně zamýšleným třem hvězdám přidávám i tu čtvrtou. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Je povzbuzující číst pozitivní soudy o filmu, který si to nepochybně zaslouží. (Pro pořádek věci dodávám, že českých vojenských vzpour za první světové války bylo více (boka Kotorská); nejvýraznějšími a asi i nejslavnějšími z nich byly ještě na počátku Velké války - tak je také zejména v americkém prostředí i dnes nazývána - dva přechody českých pluků přes frontu včetně plukovních hudeb.) Zdá se, že první světová válka byl idylický konflikt; ve skutečnosti ztráty byly relativně větší, ekonomika méně výkonná, poprvé vůbec byly nasazeny zbraně hromadného ničení (bojové plyny) a týl byl ohrožen doslova na biologickém životě. Fakt, že druhá světová válka, která následovala po krátkém meziobdobí kulhavého míru, byla ještě horší a krvavější, na věci nic nemění. Zoufalství česklých vojáků bojujících za věc dynastie, kterou pohrdali, proti národním emancipačním zájmům, jež vyznávali, za tíživé hmotné situace, která se jich osobně dotýkala, sytých války z mnoha měsíců ruského zajetí, bylo nepředstírané. Atmosféra, zachycená ve filmu, je autentická a plně zrcadlí vzpomínky tehdy již houfně vymírajících pamětníků krvavého konfliktu. Snahy tehdejšího režimu přisvojovat si výsledky sociálních vření let 1917-1918 nepochybně silně spoluovlivněných ruskou bolševickou (listopad 1917) i předcházející demokratickou (březen 1917) revolucí, vyzněly i díky scénáristovi Janu Procházkovi hluše (o Fričovi, prapraprasynovci známého bouřliváka-revolucionáře Josefa Václava Friče, v tomto případě netřeba pochybovat vůbec). Silné umělecké dílo dokazuje, že i události, které se v minulosti staly zajatci režimistických frází, mohou být a jsou vydatným pramenem pro filmovou invenci a silný příběh. Jmenovat galerii skvělých hereckých výkonů nemá smysl, byl by to sice menší, ale velmi vydatný slovníkový výčet. Opakovaně musím opakovat, že nerozumím důvodu, který zabránil převodu tohoto mimořádného díla do digitální podoby na DVD nosičích. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (3)

  • Scenárista Jiří Procházka se inspiroval skutečnou historickou událostí, a to vzpourou, k níž došlo na konci 1. světové války u sedmého pěšího pluku rakousko-uherské armády v Rumburku. (Terva)
  • Natáčení probíhalo převážně v Rumburku. (ČSFD)

Související novinky

Reklama

Reklama