Beasts of the Southern Wild
Divoké bytosti južných krajín
Beasts of the Southern Wild
Obsahy(1)
V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (315)
To je panečku originální pojetí nazvat bandu ochlastů živořících na smetišti, souzněním člověka s přírodou v divočině. Hned se hrnou ceny a chvála. Já tak zdatný alternativec nejsem, proto jsem v té humusácké "Vaně" plné starých krámů a morálních pochybností nevylovila ani filozofii ani kouzlo tohoto nesmyslného ekopříběhu. ()
Where the Wild Things Are meets Tideland. A ani jedno nebylo dobrý. ()
Nevím kolik lidí může říct, že tento film pochopilo.. já myslím, že vím co tím autor chtěl sdělit, co ale bohužel je faktem je, že to je chvílemi docela nuda. Dobrý soundtrack a překvapivě dobrá herečka v hlavní roli. Začátek vypadal velmi slibně, ale pak se to tak nějak utopilo ve vlastní šťávě. ()
Nejlepší film, který jsem letos na filmovém festivalu v Karlových Varech viděl. Je to sice silně subjektivní, ale od debutu mladého režiséra Bena Zeitlina jsem dostal přesně to, v co jsem doufajíc vyčkával frontu na jedinou projekci. Stálo to za to a vím, že film minimálně ještě jednou spíš dvakrát uvidím. Quvenzhané Wallis bude jednoho dne velká paní herečka a já musím konstatovat, že mě film ve vydírajícím závěru emocionálně sejmul. Zeitlin skvěle zobrazuje hranici mezi dětskou fantazií opředenou naivitou a dospěláckou realitou, která je zasazená do divokých koutů Louisiany. Během 91 minut rozehraje mladý režisér silnou paletu emocí, mikro příběhů, bizarních ale uvěřitelných postav a především nám ukáže krásný příběh mladé Hushpuppy v jejím obtížném období dospívání a uvědomování si sebe sama. Nádherný soundtrack skvěle dokresluje podbízivou a v závěru trochu agresivní emociolnální stránku. Přesto se pro mě jedná o velmi silný, intenzivní a nádherný film. Těším se na další Zeitlinovy projekty! Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí. [MFF KV 2012] ()
Stvoření byla pravděpodobně již od fáze papíru předurčena radikálně rozdělit obecenstvo na dva tábory. Patřím do tábora dojatě přikyvujících. Subjektivně bych pro mě nejpřekvapivějšího a zároveň nejexotičtějšího účastníka boje o Oscary popsal jako "indie eko hippie wtf cute ... thing", objektivně pak jako v prvé řadě originální (!!), relativně kouzelnou a na emoce brnkající polopohádku s osobitým vyjadřováním (které mě občas míjelo, ale vzhledem k tomu, že po dlouhé době na mě dýchal pocit toho, že někdo natočil film čistě podle sebe a dost možná pro sebe, to velmi rád odpouštím). Malá Hushpuppy (sorry, ale jméno herečky nejsem schopen přepsat) je sice skvělá, ale až takové ohňostrojně oslavné vlny bych kolem ní (zatím) nevyvolával. Stvoření jsou jednoduše něco velmi osobního, co se často nevidí a pravděpodobně jen tak zase neuvidí.. ()
Hushpuppy a její předčasná dospělost. Divoká stvoření jižních krajin jsou citově založený upřímný snímek, který dokazuje upoutat v detailu ale v celku už to trochu drhne. Příjemné zpracování a hudba jsou vedlejší, tady hrají prim emoce. Několik vyloženě skvělých scén, trochu dobře mířené sociální kritiky a možná až příliš balastu okolo. [65%] ()
Oslava divošství a primitivismu. Díky, nechci... 40% ()
Divoká stvoření jsou vlastně epickým vyprávěním nejen o tom, že každý má na světě místo, kam patří. Zeitlin vše snímá s překvapivou lehkostí a obrovskou dávkou imaginace, nikoliv nepodobné té, kterou mají děti. Scény, kdy malá Hushpuppy vypráví o divokých zvířatech, která unikla z rozpuštěných ledovců, jsou toho krásným příkladem. Dovolím si tvrdit, že nějak podobně mohlo dopadnout ke "Stvořením" přirovnávané Where the wild things are, kdyby jej natáčel Terrence Malick. Vnímáním okolního světa prostřednictvím hlavní představitelky – tedy malé Hushpuppy – se totiž Zeitlin hodně přibližuje tomu, jak jej právě Malick předvedl ve svém posledním spektáklu, Stromu života. A hudební doprovod, vytvořený z části samotným režisérem a z části Danem Romerem, celou tu melancholickou náladu pouze podtrhuje chytlavými smyčcovými skladbami. ()
Hodina a půl nadpozemského zážitku. Ben Zeitlin stvořil magický svět v drsném světě louisianských bažin, který se nezdráhá využívat pohádkového schematu a silně poetických až snových obrazů. Podobně jako Malick výrazně pracuje s přírodním rámcem a obdobně na jeho neustále přítomném pozadí rozvíjí příběh komunity, jež se rozhodla přečkat hurikán Katrina ve svých domovech za hrází symbolizující bezpečí, což rovněž doplňuje přesahujícími reflexe o celkovém universu. Zeitlinovi se podařilo tento transcendentální účinek zakomponovat přirozeněji než tomu bylo ve Stromu života (respektive v jeho zkrácené verzi), ačkoliv se stále pohybuje v mantinelech znaivnělé pseudofilosofie. Ta však v rodinně laděném snímku rozhodně není na obtíž a neruší ani zjemňující voiceover malé a odvážné hrdinky působivě přirovnávané k smečce vzkříšených pravěkých zvířat kráčejících zatopenou krajinou. Velmi podmanivá je i dynamická práce kamery znásobená rychlým a rytmickým střihem a už ani nepočítám kolikátý že soundtrack mě v letošních Varech uhranul - zde hudba doslova rozproudí krev v žilách a výrazně napomáhá přenášení nezlomného vitalismu komunity na druhou stranu plátna. Právě urputná snaha malého společentví uhájit své místo k životu, zachovat vlastní kořeny i přes zkázonosnou slanou vodu a uchovat svojí identitu navzdory všem podmínkám se dá považovat za velkolepý a zdravě patetický symbol. Zde nejde jen o příběh hrdinky vyrovnávající se s velkými životními ztrátami po vzoru přírodního predátora, ale o podobně urputný boj jejích nejbližších. A v tomto případě sentiment a pocity zadostiučiněný nejsou žádnou ztupenou pilou, na níž je třeba tlačit. Naopak její ostří je hladké a hladce a bezbolestně pronikající pod kůži a zanechávající za sebou hlubokou stopu... ()
filmařské vyjádření živelnosti (až zvířeckosti) postav je dokonalé.. a hudba, ač s obsahem asi moc neladící, emoce posilu mistrně ()
Komunita nesympatickych krovaku, kteri rozlamuji zviratka zaziva a jedi je syrove jeste kdyz se jim klepou nozicky mi k srdci rozhodne neprirostla, ale nominace na oscara male negrosky je zcela na miste pro svuj naprosto prirozeny a soustredeny vykon, kdy v mladi jeste nestihla pochytit prehravaci manyry svych drama queens kolegyn. Zajimave je take sledovat totalne zdevastovane prostredi, kam se hrabou s milionovymi budgety snazici-se post-apo filmy, nejlepsi apokalypsa je samotna realita, staci se podivat kolem. 5/10 ()
Sympatická sonda do života za hrází, které vévodí nápaditost interiérů i exteriérů a skvělá Quevenzhané Wallis. Na druhou stranu však Divoká stvoření jižních krajin nabízí divákům, kteří se s poselstvím filmu nebudou schopni PLNĚ ztotožnit, jen devadesát minut fantaskního vyprávění o ničem. A ono ztotožnění se není ani zdaleka samozřejmé, spíše naopak. ()
3* jen za představitelku Hushpuppy, jinak pro me 2* nuda....ja chapu, ze nekdo chce zit v souladu s prirodou, ale tohle je pro me uplne neco jineho... tohle je o ztrate soudnosti a odpovednosti .. navic, kde ty lidi brali pitnou vodu?! Ale jinak kamera krasna, rada se podivam na dalsi reziseruv pocin, ale doufam, ze tematicky to bude mene ujete. ()
Ftipny, dojemny, desne poutavy. Krasne natoceny, super hudba. Idealni vitez divackejch cen. ()
Na barevném letáku jsem zachytila rozostřené obrysy zakopané kosti. Vydala jsem se po lákavé stopě a zasedla do kina plného přežvýkavců. Chci se nechat zaplavit magií. ___ Za hrází jsou všichni divocí. Všichni jsou chudí, děsivě šťastní a ožralí. Ničeho se nebojí a nikoho nepotřebují. Nikdo se o ně nezajímá. Nikdo není dítě a nikdo není dospělý. Malá holka mluví o složitostech vesmíru. Domov je to nejúžasnější místo na světě. ___ Druhá strana je odtažitá a podivně patriarchální. Její zásahy jsou cílené a sterilní. Je všemocná a svou sílu používá zle. Není možné přijmout její pochopení ani lék. Každý její dotek vysává z divokého těla život. ___ Jak ráda bych uvěřila. Tím víc potlačuji nechuť od začátku až do konce. Tohle přece není magie! Cítím se podvedená. Všechno je jenom z kontextu vytržená kulisa - sociálního dramatu - natočeného velmi jednostranným pohledem. Ale pozor, ne okem bestie, ale jejího obdivovatele. Někoho, kdo idealizuje život lidí "za zdí" a přispívá tak ke konzervování toho všeho, co kritizuje. Vytahuje archetyp do svět(l)a a degraduje ho na černobílý stereotyp. ___ Odcházím ze sálu a zlobím se na všechny svoje spoludiváky - spolupachatele. ___ Dvě * za to, že se nechci vzdávat naděje, že to přeci jen byla stopa.. ()
Nedával jsem tomu filmu moc naděje, ale přece jen jsem v něj vložil důvěru. Ten název zněl zajímavě a já jsem čekal, co se z toho asi vyklube. Docela mě ještě překvapilo, že maličká Quvenzhané Wallis byla za výkon nominována na Oscara. Nevím, jestli si to skutečně zasloužila, i když vzhledem k tomu, že byla nominovaná i Anne Hathaway, u které je sice hezké, že zpívá, ale zase ne až tak dobře, alespoň v případě "Bídníků", asi je to přece jen zasloužená nominace i pro malou dívku. Předvedla zde skutečně těžko uvěřitelný výkon. Místy má člověk pocit, že ani není možné, aby byla tak přirozená. To, jak rozlamovala kraba, jak stála pro bestii, to jsou scény, které se nezapomínají. Neherec Dwight Henry, který si zahrál jejího otce, jí skvěle sekundoval, jeho role navíc vyžadovala několik rovin, a tak útočí snad na všechny emoce. "Divoká stvoření jižních krajin" je navíc film nádherně fantaskní, kde se spojuje drsná realita s nádherným fantasy příběhem, který ale ve skutečnosti fantasticky nevyznívá. To, jak se malá dívenka staví všemu zlému, nejen živlům, ale i otci, který dost snadno vybouchne a není na tom zrovna zdravotně dobře, a také bestiím, ukazuje, jak dokáže být dětství silné a neochvějné. Tenhle film nebude mít masovou návštěvnost, ale pro ty, kteří vyznávají půlnoční projekce v artových kinech, pro ně je to skoro povinnost. Příběh malé Hushpuppy však osloví více lidí. Jen mu dát šanci. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html ()
Roztřešená kamera, hudba, herci neherci, bordel a špína, tvrdohlavost a fantazie - to vše vládne tímto snímkem a dělá ho krásným. Popravdě jsem k snímku přistupovala dosti s předsudky. V ntb jsem ho měla už dlouho a několikrát jsem se na něj chystala, ale vždy vycouvala a hodnocení tady stále klesalo a teď, když jsem jej konečně viděla, nechápu proč klesá. V tu chvíli, kdy se Hushpuppy střetla tváří v tvář tomu divnému gigantickému tvorovi, mi přeběhl mráz po zádech a zároveň se vykutátely slzy z mých očí... ani sama nevím proč... prostě to bylo moc silné. Je pravda, že jsem nechápala pár věcí, nebo ne nechápala ale nedávaly mi smysl. Co měla být jako ta zvířata? Chápala jsem, co znamenalo postavení se jim malou slečinkou Hushpuppy, ale co byly sakra zač? To byl asi ten fantasy prvek, co? Nebo naprosto normální, že děcka plavou doprostřed moře úplně v pohodě, pak je nabere trajekt a doveze do přímořského bordelu. Běžný všední den této vzdorovité osůbky, která mě naprosto dostala stylem zapalování plotny aka takové malé děcko skoro s plamenometem ale hlavně že si na to vzala helmu... bezpečnost nade vše:D ()
Hodně zajímavý film jehož hodnotu asi docením až po několikátém shlédnutí. Quvenzhané Wallis alias Hushpuppy je sice k sežrání, ale na Oskara bych to teda úplně neviděla. 70% ()
Zvláštní film...život úplně v bídě -ale svobodě, domov - něco jako skládka, nenáročnost, moudrost předků, šestiletá holčička, otrhaná, ve velkých gumovkách a vlasy připomínající chemlon, s otcem, který se rád napije a vychovává ji svérázným způsobem..tahle holčička často mluví se svoji mrtvou maminkou a rozumí zvíratům, chápe koloběh vesmíru okolo...a pak přijde velká bouře a rovnováha se naruší....mají se vrátit k civilizaci? ()
…a pak přepnete na Novu, kde v patetickém hudebním podkresu zubožení lidičkové lomí rukama, páchají existenciální sebevraždy a domáhají se spravedlnosti, protože jim velká voda vzala domeček. Na tomto poetickém filmečku je vidět, jak nás ta civilizace pěkně rozežrala. Samozřejmě nic proti, já se své wi-finy rozhodně nevzdám, ale stále platí staré dobré přísloví (které jsem si právě vymyslel): Mám-li hovno, tak mi ho nevezmou. Postapokalyptická pohádka s nádhernou hudbou. Bod za fantasticky trefný komentář si tentokrát zaslouží pan Cervenak :) ()
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
Once Upon a Time in Vary
S doznívajícími tóny pofestivalových projekcí ve vybraných pražských kinech pomalu opadá i nostalgie, se kterou jsme se mnozí před pár dny loučili s atmosférou Karlovych Varů. S filmovými prázdninami… (více)