Pot a krev

Před tím, než jsem na to šel do kina jsem byl ve fitku. Pump už jsem bohužel necítil, ale stejně jsem si to fakt užíval. Bay to natočil neuvěřitelně dynamicky a i když tam není moc akce stále se něco děje. To ovšem neznamená, že to neobsahuje hluchá místa. Občas mi vadily i zbytečné voiceovery, ale co naplat. Ústřední trojice je boží (Dwaynea Johnsona budete mít stejnak nejradši), rumunská striptérka půvabná a prostě mě to fakt pobavilo. (15.08.2013)

Chlapci žijúci posilňovňou a anabolikami sú zväčša jednoduchšieho razenia, to je zrejmá vec. Takže fakt, že tupé nabúšené tupelá sú nabúchanými tupelami, a tak sa celý čas i správajú, sám osebe žiadnu iróniu ani pridanú hodnotu neprináša. Rovnako žiadny humor nevzbudzuje fakt, že si aj primitívnejší ľudia chcú zrealizovať svoj americký sen. Prečo nie? A ako inak si ho majú splniť, než tak, nakoľko siaha ich znížená mozgová kapacita? To nie je irónia, to je fakt. Rovnako je faktom mediálna plejáda kadejakých miss Rumunsko, silikónových krások, penisových poradkýň, podpriemerných zabávačov, či magnátov pornopriemyslu. Ako v Amerike, tak u nás. To, že politická korektnosť sadla i na uvedené typy ľudí je smutnou vizitkou propagandy anti diskriminačnej lobby. V tejto línii film trafil párkrát do čierneho a za to (a za škaredo krásnych psíkov) dávam aj 40%. Inak je to stupídna anabolická pičózia a filmársky je to podpriemer, kvalitatívne maximálne tak na úrovni motivačných videí kadejakých kariérnych guruov. (10.08.2020)

No jo, jak spojit ironii, odstup, zábavu a šok? Míši se neptejte, on to neví. Problém Pain and Gain se dá shrnout jednou větou: aby film podobného typu fungoval, musí být chytřejší než jeho postavy. A to není. Režisér nemá pražádný odstup, stupňující se demenci všeho a všech omlouvá žánrem černé komedie a naprostou nevyrovnanost tónu oblíbeným alibi, že realita je "stranger than fiction". Jenže v téhle podobě není. Všechno, co je na tomhle příběhu zvláštní a zneklidňující, utavil Bay v upoceném svalnatém guláši, jehož veškerá dynamika spočívá v neustálém pohybu kamery a pitvorných hereckých výkonech, které v sobě nemají střípek integrity (ostatně podobně jako celý scénář). Jak dosáhnout toto, aby všechna ta bolest přinesla i nějaký jiný zisk než povrchní bulvární entertainment? Tak tahle rovnice je nad Bayovy možnosti. (31.07.2013)

Vyzněním podobně absurdní podívaná, jako svého času legendární FARGO bratří Coenů. Tak bizarní, cynické a trefně ironické, nekorektní, dehonestujícím způsobem testosteronové, že si to jistým zvráceným způsobem nelze neoblíbit. Navíc to brutálním způsobem nakopává prdel profláklé idee „amerického snu“ o zemi neomezených možností, kde je možné dosáhnout všeho, stačí jen píle a ctižádost. Tragikomické figurky s čínkou a dolarovým eskem místo mozku, v přesném hereckém uchopení Marka Wahlberga a Dwayne Johnsona, bylo přímo diváckým požitkem sledovat. Nebyl jsem a nejsem fanouškem Michaela Baye. Nikdy neznal a dodnes nezná míru ve svých filmech, ale tady svou neblahou vlastnost vlastně přetavil v něco nečekané – ve svůj nejlepší film. (10.08.2013)

WOW. Tohle mě bavilo víc než celá transformeří trilogie. Stačilo vyměnit okoukané nekonečné boření mrakodrapů za nahláškovaný a nápady nabitý scénář se skvělými postavami (které se chovají jako idioti, protože to jsou idioti a ne proto, že idiot je scenárista), které si Wahlberg s Rockem fest užívají, a další oslavu americké armády za černohumornou karikaturu amerického snu. (24.08.2013)