Režie:
Paul SchraderKamera:
John BaileyHudba:
Philip GlassHrají:
Ken Ogata, Hiroši Mikami, Gó Ridžú, Kóiči Sató, Reisen Ri, Jasuaki Kurata, Micuru Hirata, Tošijuki Nagašima, Hiroši Kacuno, Roy Scheider, Sačiko Hidari (více)Obsahy(1)
Yukio Mishima byl slavný japonský autor. Zanechal lidstvu 35 románů, 25 her, 200 krátkých povídek a 8 esejů. Jeho osobní život i umělecká činnosti byly vždy pozorně sledovány širokou veřejností. 25.11.1970 Mishima a čtyři kadeti z jeho soukromé armády vstoupili do východního armádního velitelství, násilím zadrželi velitele a obsadili pevnost.
Životopisný film Paula Schradera o životě a smrti Japonského spisovatele a válečníka.
(dogma97)
Recenze (21)
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $437,547║Tržby Celosvetovo $518,842║ ()
MISHIMA mi rozhodně dal pár námětů k přemýšlení na pár dní dopředu. Pomalu gradující příběh, čtyři epizody zahrnující různé momenty z Mishimova života, avšak žádná kaskádovitá biografie. Výborná hudba Phillipa Glasse (spousta motivů z jeho PIANO WORKS), skvostný Ken Ogata a možnost nahlédnout do japonské mentality. Rád bych si od něj teď něco přečetl, škoda že je u nás prakticky nedostupný. 70% ()
Skvělá hudba a soundtrack Philla Glasse, lahůdka nejen pro fanoušky tohoto minimalisty... ()
Prehnane ochraniteľskú babičku z detstva, ktorá ho nepúšťala von, v dospelom veku nahradila staršia vládkyňa. Veriteľka jeho matky, ktorá si mladého spisovateľa kúpila výmenou za odpustenie dlhu. Rozkazy, rezanie, vyväzovanie. Nečudo, že psychicky poznačený spisovateľ si potrebuje nájsť za tieto vládkyne náhradu. Veliteľa, ktorému sa bezvýhradne podriadi, ochotný za neho položiť aj život. A našiel ho. V japonskom cisárovi. Spisovateľ zriadi súkromnú armádu, by slúžil i chránil vládcu krajiny vychádzajúceho Slnka. Popritom tvorbou snaží dokázať svoje prvenstvo a majstrovstvo vládnutia slovom. No nestačí to. Podivuhodné myslenie pokrivenej duše vo farebne experimentujúcom filme. Strieda čb a farebné obrazy, divadelné kulisy i reálnu drámu. Zaujímavé, no zďaleka nie tak fascinujúce, akými sú japonské filmy, spracúvajúce napr. kwaidanové mystické príbehy. Obsahujú tiež fantaskné obrazové prvky, no oveľa viac priliehajú deju i japonskej mentalite. Nestotožnenosť so spracovaním súvisí aj s tým, že snové obrazy nesúvisia s prírodnými znameniami a úkazmi. Okrem toho, príroda, tak typická pre Japonsko, je prítomná, no málo a zvláštne. Napr. v pohľade na horu Fudži, obklopenú hmlou. ()
Jediný americký film, pri ktorého sledovaní budete presvedčení o tom, že sledujete film japonský. Schraderovci rozdeľujú dve hodiny netradičného životopisu do štyroch kapitol, čo dielo skvele rytmizuje a pocitová dĺžka je myslím ešte kratšia, ako skutočná stopáž. Čaká nás množstvo vizuálnych a naratívnych nápadov, avšak aj tak vám v pamäti asi najviac utkvie záverečná, takmer až parodická pasáž z armádneho veliteľstva. Zároveň som si ale viackrát povedal, že Mishima mi je náturou tak extrémne vzdialený, že som viac ocenil práve experimentálnu formu filmu a nie informácie ohľadom spisovateľa a jeho života. ()
Beauty. Art. Action. Harmony of pen and sword. Schrader válí stylem kamikaze... Impressive. Very nice. ()
Trochu nečekaně, ale o to silněji film Schradera zapůsobil. Zde nemohu šetřit superlativy, tak je raději psát nebudu a zmíním, že lépe životopis snad ani natočit nelze. Život, nebo spíše okamžik, je zachycen prolnutý s díly Mišimy zcela přirozeně a výsledný dojem tak nemůže býti moc lepší (zvláště ,když každá jednotlivá složka - Ogata, Glass, kamera, scenérie - splňuje to co má). ()
Paul Schrader (nepletu-li se, Mishimův osobní přítel) nám v produkci George Lucase a Francise Coppoly přináší intimní náhled do života patrně nejslavnějšího japonského spisovatele. Pojetí není příliš věcné či popisné, očividná je spíše snaha nahlédnout do Mishimova vědomí a podvědomí a vnitřně jej pochopit; kdo očekává rychlý a hutný sled faktů, může být snadno zklamán. Naprosto špičková je vizuální stránka, Schrader zná japonskou, i přímo "mishimovskou", estetiku velmi dobře a jako zápaďan nám ji dokáže účinně přizpůsobit a zprostředkovat. Perfektní hudba, Ken Ogata v hlavní roli, excelentně natočený závěr...co si přát víc? ()
Brilantni studie narcismu v oidipovskem komplexu! ()
Některé životy jsou jednoduše zajímavá a stojí za to, aby se o nich točily filmy. Jedním z takových byl rozhodně Yukio Mishima. Nejen, že to byl zajímavý spisovatel, ale byl to i zvláštní člověk, který si šel za svým, ať už to dávalo smysl, nebo ne. Snímek mě nedokázal pohltit, ale ta osobnost rozhodně zaujme. ()
ocenenia : MFF Cannes 1985 - Najväčší umelecký prínos (spolu kameraman John Bailey, skladatel Philip Glass a výprava+kostýmy Eiko Ishioka) ()
Motivy. Kapitoly. Dlouho jsem se tomuhle filmu vyhýbal... stejně jako Mišimovi v literatuře. Ale když mu konečně loni vydali 'Zpoveď masky' u Rubata, neváhal jsem. Pokud jste od Mišimy, nebo o něm, něco četli, tak víte, že i v Japonsku je to dost rozporuplná postava, stal se ve velmi mladém věku úspěšným autorem, svého času možná nejslavnějším v Japonsku. Dobrou ochutnávkou je tahle syntéza, kterou předvádí Paul Schrader v jednom ze svých nejlepších filmů - motivy prolínající se napříč jeho tvorbou, přesné, nápadité a klasicky japonsky podivně pošahané. Mišima je fascinující. A stejně tak to, čím se na pozadí svých knih zabývá. A jeho konec je samozřejmě ikonický. ()
Poetické, vizuálne krásne dielo, s výbornou pulzujúcou hudbou Philipa Glassa, o slávnom a rozporuplnom japonskom spisovateľovi Yukiovi Mishimovi. Dielo pomerne zložité a náročné, v ktorom sú kombinované 3 typy vizuálne odlišných scén: čiernobiele biografické scény, pôsobivé štúdiové dramatizácie diel Mishimu a napokon dej v reálnom čase, zobrazený vo farbe. Film ma dosť zaujal, len som sa nevedel vysporiadať s pár vecami, ktoré ma dosť iritovali. A to boli niektoré hlúpe ideály a tradície Japoncov a ich veľmi divný postoj k smrti. ()
Zajímavě natočená biografie Jukia Mišimy. Líbil se mi nápad propojit Mišimův příběh vyprávěný paralelně v někola časových linkách se střípky příběhů z jeho děl, které jsou adaptovány vizuálně velmi nápaditou divadelní formou. Škoda že mi snímek nedokázal osvětit, proč byl Mišima ve své době, tak uznávaným autorem. Na mě působil jako silně nevyrovnaný muž, jehož fascinace smrtí je mi absolutně cizí. Rozhodně mě to ale motivovalo přečíst si nějaký Mišimův román, abych se mu dokázal dostat více pod kůži. BTW: Ten soundtrack je špička! ()
Vizuálně velmi originální vhled do hlubin duše jednoho z největších japonských spisovatelů 20. století, který byl pro své krajně pravicové názory a sexuální orientaci někdy nazýván jako homofašista. Na příkaz vdovy po spisovateli, která hrozila tvůrcům žalobou, je obraz více než rozoruplné Mišimovy osobnosti poněkud retušovaný a opatrnický. Jistě nesmírně zajímavé by bylo, jak by spisovatelovu filmovou biografii pojal rodilý Japonec… –– There must be something beyond the words… ()
Byron minulého století. Dlouho jsem měl dojem, že Mishima byl jen seriozní radikální tradicionalista a imperiální loajalista - proto jsem se tak trochu štítil i jeho románů, ale tenhle film ukazuje, o jak mnohem problematičtější osobnost šlo, jak mnohem radikálnější byly jeho postoje a jak zcela unikají vágnosti pouhé politiky. Doporučuji před filmem zhlédnout některé dokumenty o Mishimovi, protože Schraderův film není lineárním vyprávěním jeho života a prolíná se s dramatizací jeho děl. ... Je zajímavé, že v Evropě filosofové jako Foucault či Marcus považovali za ideál vůči faktické discplinaci a jen verbální liberalizaci umění, "život jako umění", tedy přesně to, co Mishima se svým životem - či s jeho posledními kapitolami - udělal. Paradoxní je, že toho docílil skrze přísnou sebedisciplinaci kulturistikou, bojovým uměním, militarismem - a prostřednictvím seppuku. Film a samozřejmě Mishimův život a jeho tvorba jsou tak hodnotné pro jakékoliv úvahy o "činu a slovu": "Body and spirit had never blended; Never in physical action had I found the chilling satisfaction of words, Never in words had I experienced the hot darkness of action. Somewhere there must be a higher principle which reconciles art and action;That principle, it occurred to me, was death — The vast upper atmosphere where there is no oxygen is surrounded with death. To survive in this atmosphere, man, like an actor, must wear a mask." ()
Skvěle natočené! Mnohé scény jsou divadelně stylizované (a to opravdu nádherně!), výborná hudba i herecké výkony. A příběh strhující. Film navíc nemanipuluje s vašimi sympatiemi a nechává jen na vás, jestli jsou vám hrdinovi názory a skutky blízké či nikoli. Já se přiklonil k tomu druhému a Mišimu jsem vnímal jako narcistního megalomana (ostatně v lecčems připomínal našeho Daniela Landu), kterého sláva a obklopení patolízaly (znásobené ještě tradičním japonským sklonem k přehnané úctě) značně odtrhlo od reality. Proto pro mě byla klíčová scéna, v níž se pokouší své názory sdělit "obyčejným" vojákům, kteří ovšem jeho slova vnímají jen jako patetické bláboly (kterými podle mě taky byla!), takže místo triumfální mobilizace armády sklidí Mišima jen ostudu, se kterou nakonec utíká ze scény. ()
Estetika samovraždy. ()