Scénář:
Jaroslav DušekObsahy(1)
Úspěšné divadelní představení Jaroslava Duška na motivy stejnojmenného bestselleru "Čtyři dohody" zaznamenala dokumentaristka Olga Špátová a kreativně ho doplnila o soukromé rodinné filmové archivy. Duškova hra inspirovaná nadčasovou toltéckou moudrostí knihy Dona Miguela Ruize provedla za devět let více než 150.000 diváků v cestě za osobní svobodou a štěstím. Slovem, tělem, hudbou a srdcem hrají Alan Vitouš, Pjér La Šé´z a Jaroslav Dušek. (Verbascum Imago)
(více)Recenze (223)
Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát." ()
Už podle hodnocení zde je vidět, že dílo vyvolává kontroverze, výrazné protipóly a názorové neshody. Jedni, považujíc divadelní hru Duška za utopistický blábol, pouťová moudra a naivní přístup k životu obecně, tuto rezolutně odmítají a lámou nad ní hůl. Druhý tábor v tom vidí jakýsi skutečný skrytý obraz společnosti, který vlastně docela dává smysl. Já, jakožto skeptik a realista s duší romantického zvířátka, se musím přiznat, že mnohé zde řečené se dá pochopit, ač pohnutky mnohých jsou odlišné. Třeba je to zkrátka nebavilo. Přesto si myslím, že bezhlavé zavrhnutí díla je zřejmě největší hloupost, jakou můžete udělat. Má osobní domněnka je taková, že nám Dušek jistou formou ukazuje lepší cestu, po které můžeme jít. Nikomu nic nevnucuje a presentuje to formou zábavy, kterou v tom sice nevidí každý, ale já osobně se dost nasmál. A především zamyslel. Nad sebou, nad konáním svého okolí, nad mnohým z minulosti a především nad mnohým, co by mne mohlo teprve potkat. A když ve vás dílo samotné vyvolá takové otázky, vykřesá pomyslnou jiskřičku naděje v boji za to, aby se z vás stal lepší člověk, nelze to jen tak hodit za hlavu a ignorovat. Ať už jsou Čtyři dohody presentovány dobře, nebo ne, samotné určitě dávají smysl a už to si zaslouží plné hodnocení. A jak jsem četl některé ohlasy, musím sám přidat jeden. Kdyby si každý z nás z tohoto díla vzal byť desetinu a jednal by alespoň v těch několika životních chvilkách podle zmíněných čtyř rad, byl by svět dvakrát lepším místem pro život. Stačí jen překonat své ego. 90% ()
V tomto případě je obtížné hodnotit záznam představení, takže se o to vlastně ani nehodlám pokoušet. Je to záznam pro lidi jako já, kteří by někam do Prahy do divadla nejeli. One man show Jaroslava Duška se často tváří jako hra se slovy, či spíše série slovních hříček, ale rozhodně není blbá a neuráží ani mne, který jsem na všelijaké šamanismy, esoteriku a podobné záležitosti docela alergický. Ono není složité si tohle odfiltrovat, aniž by tím bylo porušeno základní sdělení. Pokud se najde někdo, kdo se po shlédnutí představení nebo tohoto jeho záznamu nad sebou dokáže zamyslet, je to důkaz, že umění může zlepšit náš svět. Mě už asi nezmění, ale zato mě výborně pobavil. ()
"Pomlouvání je takový hlavní komunikační princip v naší civilizaci." . . . Poprvé jsem to nedal. Přes zajímavé téma mě nebavilo ani půlhodinu, natož dvě hodiny, sledovat Jaroslava Duška a jeho psychologickou přednášku, či spíše parodii na přednášku. Nakonec jsem větší část Čtyř dohod alespoň čistě poslouchal, jako takovou rozhlasovou hru, bez obrazu. Také nadvakrát. Mnohé řčené výroky a načrtnutá témata z lidského života přijmou k zamyšlení, pobaví a osloví diváky nebo posluchače asi bez ohledu na věk a vzdělání, v tom jisté pozitivum zhlédávám. Nicméně dvě hodiny je moc a já přes zajímavý (mluvený) obsah spíše trpěl. Záznam one man show inscenace ve stylu přednášky, kde se vlastně stejné téma i myšlenka jenom dokola okecávají, pouze doplněný černobílými záběry dětstkých hrátek či oslav z archivu dokumentaristky, mi přijde docela málo. To je také jeden z důvodů, proč třeba žánrově velmi podobné Vajíčko s Václavem Voskou hodnotím daleko výš. // Aktualizace po dvou měsících: Hmm, tak s odstupem času si už vůbec nepamatuju, nad čím mě to ten Dušek přinutil tenkrát uvažovat. :o) Zásah se tedy opravdu nekonal. ()
Přiznávám, že není fér jít do čehokoliv s tím, že se mi to rozhodně líbit nebude. Jenže těžko kritizovat, co jste neviděli. Tak už jsem viděl. Jsem rád, že Dušek je svůj a to i přesto, že bychom si nejspíš vůbec nerozuměli a přeli se téměř o všem. Alespoň je Dušek nějaký. Nicméně výsledný dojem je těžko popsatelný, ale rozhodně ne úžasný. Ano, na mnoha místech jsem se pousmál, ale na mnoha místech jsem se taky zatraceně nudil. Trochu jsem doufal, že když už mě filosofie autora nechytí, tak mě alespoň rozčílí, ale nestalo se téměř nic. Jaroslav povídá a já mám pořád ten samý pocit - svět okolo je špatný, tak si pojďme étericky popovídat, já přetvořím vaše myšlenky do slov a řeknu vám, jak byste měli nebo mohli přemýšlet. A je mi jasné, že v mnohých divácích se objevilo to kouzelné "On to říká, jak to opravdu je." A na to valím oči údivem a právě z toho mám ze Čtyř dohod pořád pachuť v ústech. Svět možná je špatný, ale tohle taky moc dobré není. ()
Trochu pravdy může být občas silné kafe. Skvěle, charismaticky a vtipně podané rozebrání našeho systému se všemi těmi nesmysly. Jaroslav Duše(k) exceluje. ()
Musím se přiznat, že téma, o kterém je celé toto představení, není zrovna mým šálkem kávy a určitě se po shlédnutí, nezačnu dívat na život z jiné stránky, nebo ho jakkoliv měnit. Stejně skepticky jsem na tom u Jaroslava Duška, kterého jednoduše nemusím. Přesto jsem Čtyři dohody" viděl již 2x a nejen, že mě velice pobavily (Dušek přidává řadu vtipů a zábavných přirovnání) ale nad některými částmi jsem se i hluboce zamyslel a musel sem s nimi souhlasit. Suma sumárum, mě tento divadelní záznam pobavil i svým způsobem pozitivně naplnil a možná i na toho Duška, trochu pozměním názor. ()
Ke sledování tohoto filmu jsem byl víceméně donucen, ač tedy pana Duška mám hodně rád. A musím říci, že se celé kino úžasně bavilo od začátku do konce - všichni 4 diváci :)). Osobně bych raději viděl divadelní představení, ale i tato "náhražka" zafungovala výborně a DVD si rozhodně také pořídím. Minimálně se na něj mrknu až budu čekat nějakého toho prcka :) ()
Stihla jsem sice jen dvě z dohod, tu první letem světem, jelikož je mi velmi známa, ale k té druhé dohodě toliko, že kromě zajímavých příkladů a nápadů typu kolektivní invaze konglomerátu "lekaři, lekarníci s leky", je na místě ocenit výborný výkon Duška, ohromnou výdrž a samozřejmě vtip, nadhled a vůbec inteligentní projev s velkou šancí ovlivnit člověka nejen v sále v rámci dvou hodin produkce, ale i po odchodu z něj do víru života a smrti. Čas od času je ovšem potřeba domněnku vyvrátit nebo potvrdit. ;-) ()
Tak nějak chápu nadšení z tohoto divadelního představení (a o nic jiného než záznam divadelního představení, proložený černobílými filmovými záběry z pravděpodobně 30. let - z nichž některé by dnes mravokárci označili za pedofilní - nejde). Lidé dnešní doby nemají čas nad něčím skutečně přemýšlet, potřebují instantní prefabrikáty - instantní polévky a instantní kafe, zaliješ horkou vodou a máš hotovo, můžeš ze sebe dělat filozofa na vyšší úrovni vnímání a navzdory Duškem řečenému ze sebe dělat übermensche a těmi na nižší úrovni okázale pohrdat. Dušek je sem tam vtipný, ale ty dvě hodiny jsou prostě únavné. Než se vyžvejkne s jednou myšlenkou, kterou okecává zleva zprava, uteče čtvrt hodina. Do toho podivné zvuky kytary a jakýchsi činelo-bubnů jako hudební doprovod. Myšlenkově spatlanina Toltéků, to Brahmy a Pačamamy, papež František by měl radost. Občas se sice objeví určité obecné a potřebné pravdy, ale jsou zahlušeny tou hromadou balastu. Docela by mě zajímalo, kolik těch, kteří představení viděli ať na divadle, nebo v záznamu, dnes chodí bosky po světě, nebere si věci osobně, adoruje přírodu, hledá v sobě skrytého Brahmu, nevytváří si předem žádné domněnky, a vůbec žije v souladu se svým tělem a Pačamamou. ()
Svědky Jehovovi vyhazuju už od dveří, Duškovi jsem věnoval 45 minut svého materialistického, nespirituálního, brahmy prostého života a nikdo už nemůže říct, že jsem to nezkusil. Vlado Ještěrák je zábavnější ()
Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? ()
Nehodnotím záznam, ale zážitek naživo. Není to žádná ezoterika. To, co zaznělo, bylo naprosto racionální. ()
Velmi poučné, pre niekoho kto si napríklad v živote neprečítal Osha a to je samozrejme viac ako 90 percent populácie. Som asi zvláštna, ale keď som ho čítala, bolo mi podozrivé, prečo píše tak strašne jednoducho. Potom mi došlo, že bol dosť múdry na to, aby to napísal zrozumiteľne pre všetkých rozdielne inteligentných ľudí. Preto bol zakázaný a prenasledovaný. Učil ľudí myslieť a odporovať systému a to nejde pod nos žiadnej vláde samozrejme. Takto sú urobené aj Čtyři dohody. Je vidieť, že ten, kto to napísal bol muž, mal to poriadne naštudované. Zen budhizmus, toltékovia a psychologický prístup. Proti manipulácii manipuláciou? Jemnou, ale stále tak trochu manipuláciou. Nemyslím tým, že to čo robí je zlé. Jediné čo to dokazuje je, že človeka treba vmanipulovať aj do toho aby sa naučil byť slobodný. Snažia sa nám ukázať cestu k sebauvedomeniu a zbaveniu sa Ega. Veľmi potrebné v dobe, keď do nás médiá ládujú heslá ako- "majte radi sami seba" či "vy si to zaslúžite" pritom prirodzene skoro nič z toho, čo sa vám takýmto štýlom snažia vnútiť absolútne nepotrebujete a často vlastne ani nechcete. Ako niekedy aj život, ktorý žijeme. Koľkí z nás však skutočne dokážu vyliezť z ohrádky? Taktiež, čo je možno veľakrát náročnejšie, zostať mimo ohrádku napriek, verte mi, veľmi nesúhlasným reakciám okolia. Oni si totiž všetci čo ostali v tej ohrádke, budú myslieť, že ste sa zbláznili a budú vás chcieť do nej nastrkať znova. Budú mať strach so zmeny ktorá sa s vami stala. Takže pokiaľ ste aspoň trochu pochopili o čo šlo a rozhodnete sa vyliezť, želám vám veľa šťastia a pevné nervy:) ()
Přijde mi hustý, že je to sedm let starý záznam, proč jako neudělali novější? Jinak je pro mě Dušek duchovním převaděčem, takže mu žeru úplně všechno. ()
Neskutocne zabavne a inspirativne predstavenie s filozofickym postojom k zivotu, ktory mi pripada strasne zaujimavy. Prilis ma nebavili len tie pesnickove vystupy a este duchovny uvod a zaver v ktorom hovori o Brahme a podobnych veciach. Nabozensko duchovne veci ma nezaujimaju a pre tu filozoficku cast nie su podla mna dôlezite. Rozhodne sa to oplati vidiet a kazdy kto povazuje Duska za blazna alebo sektara by mal zahodit predsudky. Najviac ma oslovila druha dohoda o tom, aby sme si nebrali osobne negativne nazory druhych z coho nakoniec vznikaju len hadky a clovek je potom z toho nervozny a nasraty. 8/10. ()
(honem, než to zapomenu) Bezchybný saunér! ... no ale teď - se OKAMŽITĚ uklidním! ... a v pondělí, až přijdu do práce a potkám svýho šéfa (ano, JE to idiot) - a on mi něco, cokoli, řekne ... odtuším: "Jdi ihned do své kanceláře - a vrať se, až budeš NORMÁLNÍ!" ()
Na Jiřího Duška (především díky tomuto záznamu) můžete nahlížet dvěma pohledy. Buď je to cvok, který do extrémů konstruuje své pohledy na psychologii lidí ve třetím tisíciletí nebo je to poslední člověk se zdravým rozumem na zemi. Jsem zastáncem druhého pohledu a moc se těším na Duškovu Pátou dohodu. Vzácné dílo v dnešní době, kdy se z lidí (jako z nás všech) stávají magoři a otroci vlastních výdobytků. ()
Fanatik, dezinformátor, pomatenec....idiot. ()
Dušek je dobrý, natolik, že i něco tak niterného, moralizujícího a zároveň alternativního, dokázal podat formou, která je dostatečně zábavná. Chvílemi jsem si říkal, jestli se ty lidi smějí jenom proto, že neví, jak jinak reagovat, jestli jim vůbec dochází, co to vůbec poslouchají. Nejsem o tom přesvědčen. Chtěl bych si myslet, že pak všichni odešli z divadla a začali se chovat jinak, uvědomili si, co dělají špatně, ale prostě o tom pochybuji. Nic to nemění na tom, že ty dohody smysl mají. Jen bude málo těch, kdo je přijmou. ()