Tři barvy: Modrá

Kongeniální spojení vizuální a hudební složky s jedinečným projevem Juliette Binoche. Film dokáže to, co málokterý - nechá diváka totálně se ponořit do atmosféry snímku, stejně tak jako do psychického rozpoložení Julie. Ve své tragičnosti je příběh naplněn ohromnou dávkou optimismu a naděje do budoucnosti. Pro mě jeden z nejlepších evropským filmů všech dob. (05.01.2009)

strhujúca herecká etuda na tému absolutna citová vyprahlosť a zároveň neodvratná túžba byť milovaná. niečo také može spraviť iba Kieslowski (24.05.2009)

Pro mě velice sympatická herečka, která ztratila během dopravní nehody svou dceru s manželem a přestala mít chuť do života. Modrou barvu jsem viděl až po červené a musím uznat, (ikdyž v hodonocení tady na csfd.cz je tomu jinak) že modrá je lepší. 65% (24.06.2011)

Tragická autonehoda jako osudová tečka za životy dvou milovaných lidí, mimořádně úspěšného hudebního skladatele a jeho malé dcerky, jen Julie řízením osudu přežije, zraněná, s těžkými ránami po těle a ještě těžšími hluboko v duši, bez manžela, bez dítěte, náhle sama, jen s poslední ještě ne úplně dokončenou symfonickou skladbou svého zesnulého muže, změní svůj život, prodá vše čím se s rodinou obklopovali a co by jí mohlo připomínat tu tak šťastnou minulost, začne nový život na novém místě, opět se svým dívčím příjmením, úplně znovu, sama v malém podkrovním bytě, ukrytá před lidmi, kteří by jí mohli cokoliv připomínat, chce jen zapomenout a ve své tiché opuštěnosti nalézt nějaký smysluplný směr, kterým snad časem bude schopná opustit své jen dennodenní vyprázdněné přežívání, nádherné, téměř dokonalé dílo, s takovým úžasným, temně smutným půvabem a zvláštní vnitřní silou pro ty, kterým život skončil z jakéhokoliv důvodu v sutinách, ale nerezignovali a chtějí ho přesto naplnit. (25.11.2012)

Nejvydařenější díl z barevné trilogie, na čemž má největší zásluhu Juliette. Pikantní ovšem je, že znovu se na tento díl dívat nechci. Je to velmi depresivní podívaná. (23.06.2006)

fascinujúca psychologická dráma,najmä zásluhou juliette binoche a atmosféry,ktorú dokázal kieslowski vytvoriť,vôbec na mňa film nepôsobil "chladne" ako na mnohých,skôr pomaly a ťaživo,presne tak ako to človek od filmu o ovdovelej mladej žene očakáva...niektoré veci však boli na môj vkus trochu príliš polopatistické a tak ako u dvojitého života veroniky,mi opakujúci hudobný motív pri konci už liezol na nervy,inak výborné (16.04.2008)

Starší sestra Červené. I Julliete Binoche vypadá jako starší sestra Irene Jacob. Film sám je zralejší, bolestnější, plnější o zkušenost přímé Ztráty (o zkušenosti přímých ztrát – ztraceno ve smrti, ztraceno v srdci nalezením nechtěného), plnější o zkušenost šrámu na duši, který duši osvobozuje a připoutává zároveň. Modrá mi pomohla pochopit, co to znamená velkorysost. Těžko bychom hledali krásnější a smutnější, o to intenzivnější příklad velkorysého jednání ženy, která se ocitla v tak bolestivé situaci jako Julie v Modré. Modrá je bolest. Modrá je úděl hledání léku. Modrá je žití po životech svých nejmilovanějších. Modrá je bolest na druhou. Modrá je jako modrá krev, která koluje v žilách lidí se šlechetností jako královskou vlastností nad všechny ostatní vlastnosti. Modrá je deprese a samota, ale i síla, chuť a odhodlání. I Modrá je hudba. Hudba o poznání smutnější a vyzývavější, kouzelná, překrásná. Modrá je o hledání, je to hledání… (12.03.2010)

Umělecké dílo. I když mě to nevzalo tak, jak by asi mělo, nemůžu hodnotit níže už kvůli těm efektům (např. kostka cukru v kávě) a hudbě k jednotlivým pasážím. (11.08.2017)

Nádherné citlivě natočené dílo, které jde do hloubky velmi přirozeně a s takovou hořkou lehkostí. Málokde působí postavy ve filmu takhle neuvěřitelně lidsky. (10.10.2010)

Pekné...J. Binochetová je výborná.....75%. (24.02.2011)

Nuda a depka. (14.04.2013)

Mnou absolutne nepochopeny a tudiz tezko docenitelny snimek u ktereho jsem, jako u maloktereho, usnul. 25% za (Juliette Binoche) (30.06.2008)

Můj nejmilejší Kieslowski, obnažený a zároveň hluboce prožitý. Není to modrá, ale spojení modré a černé, melancholie ponořená do tíživého smutku ze ztráty milované bytosti. Vzácně se zde sešel režisérův cit pro výběr herců (Juliette Binoche neměla krásnější roli) a hudby, vůbec režie je citlivá, s přesným záměrem pro každý detail. Důležitost hudby dává snímku další rozměr navíc, utváří atmosféru a posouvá jej často v ději dál. Láska je trpělivá... (09.09.2008)

Nedokážu posoudit, jestli bezduché a bez-emotivní hraní hlavní představitelky bylo přínosem či naopak. Každopádně mě se tohle vůbec nedotklo. (18.02.2012)

Snažil jsem se najít si k Modré cestu, ale nešlo to. Chování postavy Juliette Binoche mi přišlo na palici a celkově i díky tomu film působil dost nevěrohodně. Ovšem ta hudba tady - nádhera. 4.5/10 (13.10.2012)

Skutečně excelentní Juliette Binoche tenhle film prostě udělala. Parádní podívaná. (22.07.2013)

Výborné! Ještě jsem neviděl film, který by se věnoval tolika detailům. Příběh o ženě, která přišla o svou dceru a manžela, se vyvíjí pomalým a melancholickým tempem, který je podtržen úžasným hereckým výkonem Juliette Binoche. Tato role jí byla napsána přímo na tělo. Chtěl bych vidět více takových filmů, kde naprosto vše -od herců, až po kameru- funguje na jedničku. (26.08.2013)

Člověk se nemá zbavit úplně všeho (...) Co prosím? Třiatřicetiletá Julie [Binoche] přichází při autonehodě o dceru a muže, uznávaného hudebního skladatele, který zrovna pracuje na hudební skladbě na oslavu sjednocení Evropy. Krzysztof Kieślowski víc než jindy omezuje dialogy, mimo jiné proto, že vnitřně zdevastovaná žena téměř s nikým nemluví a tráví své dny návštěvami kavárny, plaveckého bazénu a v bytě ve společnosti modrého lustru z dětského pokojíčku zesnulé dcery. V úzkém sepětí s kamennou, všeříkající Binoche udivuje invencí, s níž prostřednictvím vpádů 'barvy' a zdrcujících smyčcových rifů brání Julii v záměru odpoutat se od (minulého) života, zmařeného autonehodou, a zbytek dnů strávit v bdělém vegetativním stavu. Dočasně úspěšné pokusy hrdinky o stoický postoj se hroutí v těch nejnevhodnějších situacích a způsoby, jímž jsou prostředkovány divákovi, jsou prosté, geniální a úžasně efektivní - jako Preisnerovy slovanské kompozice, jimiž dluží Kieślowskiho filmy velký díl instantní emocionální účinnosti. (Pasáže práce s hudbou v podobě notového zápisu Song For Unification Of Europe dají vzpomenout na podobně silné, ne však tak psychologicky závažné scény Formanova Amadea.)  I v Modré hrají roli zásahy shůry, v mnohem menším rozsahu, než v jiných, mystičtějších Kieślowskiho filmech. Lze-li něco drobného Kieślowskimu vytýkat, pak to, že nevyzpytatelnost prozřetelnosti v jeho příbězích postrádá tu sotva znatelnou stopu Božího výsměchu, kterou nelze přehlédnout jinde - především na úřadech, v krematoriích, na frontě, u přepážky pojišťovacího agenta a v neposlední řadě v životě. Filmařsky čistší a preciznější příklad studie hněvu a žalu nejspíš není. (28.04.2022)

Výborný psychologický film o člověku, který je na dně. A paradoxně se ze dna dostane činem již mrtvého člověka, který ji svou smrtí na to dno poslal. Pěkný námět, miniimalisticky zpracovaný. (18.05.2008)

Jedno nelze Kieslowskimu upřít. Je to skvělý režisér. Má úžasný cit pro kompozici obrazu a spoustu inovativních režisérských nápadů, ale vybral si zvláštní látku na zfilmování. Po celou dobu sledování Modré ve mě film nevyvolal žádnou pořádnou emoci, i když jsem viděl, jak se toho snaží docílit všemi možnými prostředky. Možná jsem se jen nedokázal dostatečně vcítit do situace hlavní protagonistky. Nebo jsem možná úplně nepochopil hlavní myšlenku tohoto snímku. A´t už je to jakkoliv, ve finále z toho pro mě zbývá jen řemeslně skvěle natočená nuda. (23.01.2009)