Tři barvy: Modrá

Všestranně působící dílo, které mě uzemnilo, ač jsem jej sledoval ve velice nevhodném rozpoložení (stres před přijímačkami na DAMU). Už jen ta závěrečná montáž! A krásná Paříž - ne ta kašírovaná, turistická, z pohlednic, ale taková, jaká je. Moc se těším na další díly... (13.01.2009)

Krzysztof Kieslowski prišiel so zaujímavým nápadom tejto trilógie, no už prvý diel na mňa nijak zvlášť nezapôsobil. Podľa mňa obyčajný umelecký film o žene, ktorá prišla o rodinu a snaží sa s tým vyrovnať. Pomáha jej v tom zistenie nevery svojho muža, aj keď ju to asi zranilo. Z úvodu na mňa nepresvedčivo pôsobil výkon Juliette Binoche, najmä pri zistení, že jej rodina je mŕtva. Neskôr sa to zlepšilo, no že za toto ju chválili, tak to by som si nepomyslel. Ani za psychologický by som tento film asi veľmi nepovažoval, hudobne, farebne, kamerovo, proste efektne to bolo fajn, no podľa mňa príliš obyčajný film. (16.06.2013)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.02.2009)

Smútok nad stratou vyvoláva rôzne reakcie. Buď to dotyčný človek maže minulosť ako sa len dá, alebo nevyhodí ani len popísaní zdrap papiera pripomínajúci čo bolo. Ústredná postava si vyberie možnosť číslo jedna, ale zisťuje že to môžno nebude to najlepšie. A ani nie tak pre ňu, ale jej okolie. Film, ktorý dáva čas na premýšľanie. (05.06.2014)

Stejně jako Julie nedokázala ronit slzy, ani já nenacházím slova a ten svůj vyjímečný pocit z Kieslowskiho filmů si ponechám uvnitř sebe. Ale ujišťuji vás, že vyjímečným myslím krásný, smutný, nadějný, láskyplný a hlavně modrý. (13.05.2008)

Nedokázal jsem do děje proniknout tak aby mě chytl. Takhle bych asi definoval tenhle film. Nespornou kvalitu má to určitě ale scénář mohl být lepší. Celé se to točí v jednom kruhu. Konec alá Donnie Darko mě vůbec nechyt, protože jsem jednotlivé postavy nepoznal tolik abych s nima cítil. (11.08.2009)

Ve filmu je jen málo naděje, hřeje jenom láska, kterou hlavní hrdinka přes svoje strádání rozdává. Krásná hudba, přesto však ve mně zůstala tíha ještě dlouho po konci. (30.06.2010)

Při sledování zážitek opravdu intenzivní, ale teď po dvou dnech to jaksi vyšumělo. Vlastně si už nepamatuju o čem to bylo. Těšim se na červenou. (21.11.2010)

Civilní film, který však přetéká emocemi. Některé scény ve mě způsobily hluboké pohnutí, Juliette Binoche se pro tuto roli narodila! (14.05.2008)

Mám-li být upřímný, tak mě tento všemi opěvovaný film moc nebavil. Drama hlavní hrdinky na mě vůbec nezapůsobilo (přestože Juliette Binoche byla velké plus filmu), v podstatě jsem jen čekal, kdy už se něco začne dít. Ale nezačalo, sledovat někoho, jak si sladí čaj, jak ho pije, jak pak 5 minut zadumaně sedí, jak si jde zaplavat, 10 minut plave, jde domů a zase 5 minut zadumaně sedí, to vážně není nic pro mě. (28.01.2009)

Těžké rozhodování - Kieślowski je geniální scénárista, v průběhu filmu mě fascinovaly dokonalé perličky minipříběhů, detailů, chování. Horší je to s celkem, hlavní linii, která mě prostě postupně přestala zajímat. Podobně jsem na rozpacích, pokud jde o technické provedení - uhrančivá kamera, ze které mi doslova běhal mráz po zádech, skvělý střih a hudební režie,všechny tyto klenoty mi paradoxně kazila Preisnerova hudba, těžký, betonový monolit. Film tak přes svou univerzálnost a vyspělost stále trpí klasickým neduhem polské kinematografie - těžkopádností, patosem a divadelní afektovaností. Dobře, tak jsem si zahnidopišil, ale teď vážně - tohle musíte povinně vidět, je to klenot evropské kinematografie. (21.04.2009)

Hodně mne to zklamalo. Vzhled a grácie paní Binoche je opravdu dobrý, ale její postava mne nevtáhla a nedala mi žádný pocit. Nic jsem při tom necítila. Pořád jsem na něco čekala, ale nepřicházelo to. Pouze ta scéna s myšičkama, byla zajímavá, ale jinak nic. A to je i na průměr málo. (16.07.2016)

Kieślowski je jednoduše natolik osobitý autor, který má svou vlastní vizi a svou vlastní poetiku, že pokud se vám líbil jeden jeho film, budou se vám líbit i další. Ne proto, že jsou zábavné (humorné), ale proto, že mají co vyprávět. Děj vždycky něco řekne, a to jak příběhem, tak i postavami, kdy Juliette Binoche je neskutečná. (05.03.2016)

Povětšinou nudný a velice smutný film s bohatými a umělecky originálními výrazovými prostředky. (13.07.2006)

Jen málo režisérů se dokázalo s takovou intenzitou věnovat ženským postavám tak, jako to dokázal Kieslowski. Určitě se hodí připomenout, že jeho oporou mu vždy byly přesně obsazené herečky, nejinak je tomu v úvodu barevné trilogie. Juliette (Binoche) se po smrti svých blízkých rozhodne izolovat (citově i materialisticky) od známého světa, v domnění že když nic nemá, nemůže také nic ztratit. V průběhu filmu však zjišťuje, že takový život vlastně ani životem není. Režisérova typicky dokonalá syntéza obrazu (viz název filmu) a hudby, je tu obohacena o nový prvek. Uprostřed několika rozhovorů se znenadání dramaticky rozezvučí hudba, následuje zatmívačka a poté konverzace pokračuje jakoby nic- velmi efektní. Kieslowski nezapomněl ani na svoji rodnou řeč a svěřil ji jedno maličké cameo. 9/10 (12.03.2009)

Musím zopakovat to, co jsem napsal u Červené: dokonalý a bezchybný film. Červená sice stojí o stupínek výš díky své větší komplexnosti, ale i v Modré prakticky každá věta, replika, dialog představuje hlubokou myšlenkovou studnu, prakticky každá scéna má svou pocitovou barvitost, v tomto případě ve vážných hřmotných tónech depresivních modrých odstínů... Moc se těším na Bílou a přes extrémně vysoká očekávání nějak ani nemám strach, že bych mohl být zklamaný. (04.09.2009)

v porovnaní s americkými filmami majú tie európske úplne inú atmosféru, takú chladnejšiu a v prípade tohto diela sa dá povedať, že i depresívnejšiu. to rozhodne platí i o prvej časti farebnej trilógie. možno za to môže celkové ladenie filmu do modrých odtieňov, možno je to juliette binocheovou ktorá sa počas celého filmu skoro vôbec neusmeje (veď nemá ani prečo) a možno je to hudbou a zvukom, ktorý hraje v tomto filme dosť dôležitú úlohu. napriek tomu všetkému film vo vás nevyvolá ťažkú depresiu, ale naopak príjemný pocit (asi vďaka optimistickému koncu) zo skvelého filmového zážitku. (02.07.2004)

Excelentna snimka !!! Nadherne vykreslena osudova ciara zakomponovana do viacerych zivotov...kde stastie nehralo ziadnu rolu...a dokonca sa pointa filmu on ani nepokusala. Smutne a pri tom tak ohromujuce...Chcem pochvalit Juliette Binoche, moc sa mi lubila jej doveryhodnost a taktiez kameru...ktora bola podla mna dokonala...perfektny modry odtien prepletany ciernymi zableskmi daval filmu presne to, co autor chcel!!! Co sa tyka hudby, nebol to moj zaner...ale v tomto filme sedela perfektne, a ani chvilkou mi nevadila. Jednoznacne v CSFD plne hodnotenie 5/5,nazdar (24.03.2008)

Toto bolo asi na mňa dosť filozofické, kedže nedokážem oceniť silu tohoto filmu, hudobne je to skvelé, lenže nemôžem sa zbaviť pocitu, že sa tam nič nedeje, mal som pocit, že pozerám na presýpacie hodiny a pozorujem padajúci piesok, nič viac :/ (03.11.2013)

Krzysztof Kieślowski má neskutočný cit pre obraz a expozíciu. Ide doslova o výtvarnícke umenie ktoré má silný príbeh neobyčajne obyčajných ľudí. Úplne uveriteľná zápletka v ktorej figuruje smrť, strata a beznádej ma už v prvých minútach chytila za srdce. Život bez zmyslu po strate najbližších, tlak médií a spoločnosti, to všetko tu bolo namixované perfektne. Hlavnej postave Julie zomrie počas autonehody manžel a dcéra. Manžel bol významný hudobný skladateľ a práve pracoval na jednej dôležitej skladbe. Najprv nechce o jeho nedokončenej práci ani počuť, no po čase sa k notám vráti a bude ich chcieť dokončiť. Komponovanie hudby nebolo na plátne nikdy tak skvelo zachytené. 4,5/. (07.11.2018)