Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Irène Jacob, Philippe Volter, Halina Gryglaszewska, Sandrine Dumas, Jerzy Gudejko, Kalina Jędrusik, Aleksander Bardini, Władysław Kowalski, Jan Sterniński (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí.
Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí.
Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Film bol zaujímavý ale ten príbeh(pointa) by sa dal povedať aj v priebehu dvadsiatich minút. Bolo to zbytočne rozvláčne, tiché, poetické, málo dialógov, výrazná hudba, veľa farebných filtrov, ktoré mi už naozaj začínajú dobre liezť na nervy, no proste typický Kieslowski. Na takýto film si teba nájsť melancholickú až depresívnu náladu, a vtedy by sa páčil aj na 5*. ()
S Kieslowskim jsem se minul. Šel proti mě zprvu tajemně, pomalu, nebyl jsem si jistý, co zamýšlí. Pak na mě začal svítit zeleným filtrem, chtěl zřejmě, aby všechno bylo jěště mysterióznější. Myslel si asi, že takto se dělá umění. Pak udělal loutkové divadlo. Dvakrát se chytnul za bolavé srdce. Pořád jsem ale nevěděl, co mi tím chce říci. Nakonec kolem mě prostě prošel, zrovna ve chvíli, kdy mě to přestávalo bavit. Otočil jsem se za ním, a on už byl pryč. Stejně tak moje vzpomínky na něj. Nic po něm nezůstalo - zůstal jsem pouze já. ()
Před 20 lety jsem byl na "Veronice" v kině. A stále si pamatuji ten pocit. Krásný. ()
Upřímně je tenhle film takový zvláštní, složitý, jedinečný, a tak je trochu těžké ho hodnotit. Zábavností, dějem a postavami až toho tolik nenabízí, ale naopak po stránce nápadu to je opravdu silné, že nad myšlenkou musím často přemýšlet. Ta je na filmu skutečně nejlepší. Rozhodně mám v plánu si film pustit v budoucnu znovu (i s bráchou), zjistit si o jeho významech mnohem víc a sledovat ho podrobněji (něco jako u Asi to ukončím, kde je motivů nespočitatelná hromada, tady je jich podle mě míň a nejsou tak výrazné, ale kdoví, třeba narazím na něco dost zajímavého). Možná pak dám Dvojímu životu Veronice o něco lepší hodnocení. Vyhodnocení: Každý ve svém životě máme polskou a francouzskou Veroniku. Otázkou zůstává, která jsme my. ()
Je to o těch okamžicích života, kdy nevíš proč,ale víš ,že cítíš něčí smutek. Možná máme- každý z nás dvojče...Alespoň v tom, jak vidíme svět. Alespoň v tom, ze někdo za nás umírá, a my dostáváme novou šanci - a ani o tom nevíme. A i když ne, v jakém světě žijeme? V jakém prostoru?. Máme každý svoji Veroniku?Navíc to jméno není náhodné- znamená „prawdziwy obraz“=truly imagine or truly picture“ ()
Jednoduchý příběh skýtá mnoho rovin, a není snadné je všechny odhalit. Vpodstatě nic tu není explicitně řečeno, všechno musíte "vycítit". ||| Hudba tak úžasně sladěná s obrazem a dějem se vidí jen málokdy. 7/10 ()
Vynikající hudba a zajímavá kamera. - - - Autor si mimo jiné vyhrál s pohledy přes různé čočky, ale s brýlemi zachází poněkud divně - postavy si na čtení berou rozptylná skla apod. ()
Občas se mi stalo, že jsem, když jsem byl mladší, u filmu v televizi usnul. Ale z kina jsem ještě nikdy neodešel - ale u tohoto filmu jsem si tuto premiéru odbyl. Nemyslím si, že by se jednalo o špatný film, ale mě to nějak nesedlo - prostě jsem se strašně nudil a představa, že bych film měl dokoukat, byla hrozná... ()
Ne že bych tušil o co jde, ale hezky se na to kouká. Hlavně po tom co sem si vypnul otravný český titulky. Třeba se mi někdy příště podaří pochopit více... ()
Nejjemnější film, co jsem kdy viděl. Ale zároveň nečekaně..obtížný. Lepší vidět ho sám, aby měl možnost ležet pak ještě pár hodin v tichu.... ()
Sceny pekne, hudba pekna, herci pekni a secko pekne...ale aj napriek tomu mi ostal nulovy dojem a uz teraz si vobec nepamatam, o com ten film bol. ()
Dílo nanejvýš umělecké a v tom tkví jeho skutečná hodnota. Je to něžná pohádka podbarvená neustálými dramatickými tóny a okořeněná erotickou smyslností. Na druhou stranu... z neznámé příčiny zůstává jistá pachuť a bez ohledu na to si říkám, nevidět to, o nic bych nepřišla... A přece, filmařské řemeslo autora má v kinematografii své místo, to nelze rozporovat. ()
... tak už vím, kde bral Jean-Pierre Jeunet inspiraci k Amélii .... Irene Jacob je prostě nádherná ... Rozevlátost kabátu, pohled skrze skleněnku, dech na skle, prach omítky padající na obličej, déšť či pláč ... tají se dech a rozesnívají se dva životy v symbolice "kdyby" ... Miluji tento film. ()
Příběh dvou žen, které mají stejné vášně, stejná gesta, stejnou nemoc, jsou stejně vnímavé. Nevědomky se setkali na malý okamžik, který zachytil fotoaparát jedné z nich. V obou příbězích se vyskytují totožné momenty, které si člověk musí "ulovit" a pokud se mu to podaří, odchází nadšen filmem s neuvěřitelně dobrou kamerou a hudbou... Co dodat, zatim dávam čtyři, nejspíš potřebuji odstup, abych se mi vše uleželo... ()
Veľmi som sa snažila sústrediť na tento film, aby mi neunikol žiaden detail, ale očividne nestačilo. treba pozrieť ešte raz, zatiaľ som ho akosi nepochopila a nedostala som sa mu pod kožu ()
Hezky natočený sen, až na výjimky (1. nepochopil jsem pána s gumovým(?) přirozením, 2. Veronika prochází psychickým otřesem, je evidentně mimo (ne poprvé během filmu) a její nový přítel ihned zneužije situace, že by pokus o znásilnění!?). Dále strašidelné loutkové divadlo s mrtvou balerínou (prý si jen zlomila nohu). Na tomto vyrůstají francouzské děti? Mohlo by to mít také název Nevázaný sexuální život Veroniky. Jaký význam tam mají ty sexuální scény? První sex s polským přítelem. No dobře, ten se tam pak alespoň ještě dvakrát mihne. Ale soulož s francouzským přítelem? Vždyť tento její asi jen kámoš pak už v ději vůbec nefiguruje! ()
Strašná nuda film, nechápem tym vysokým hodnoteniam ()
Tak jsem se pro jednou rozhodla dát prostor něčemu ne zcela komerčnímu, něčemu, co je (pro mě) jiné. A skončilo to tak, jak to skončilo - třemi hvězdami a mým nechápavým výrazem. Neříkám, že to byl špatný film, spíš jsem jej nepochopila. A to jsem na to měla všechny předpoklady - klid, prostor, čas. Celý film tak nějak plynul, plynul a plynul....až celý uplynul a nic se vlastně nestalo. Musím ale říct, že mě zaujala hudba, ty melodie, které se neustále opakovaly, ve mě vyvolávaly zvláštní až krásné pocity. Takže přece jen jsem si z filmu něco odnesla. ()
film u kterého se ale báječně spí, děj je pomalý, klidný, moc se tam nemluví lepší než večerníček :) ()
Upřímně řečeno nevím, jestli měl mít film nějakou hlubší ústřední myšlenku či poselství, asi ne. Nicméně povedl se výborně, především díky představitelce hlavní role Irene Jacob. Na emoce působí nepodbízivě, a bylo velikou radostí sledovat zdánlivé maličkosti, dávající dohromady podařený celek.. ()
Reklama