Jméno

Na milimetry dokonale vybroušená dialogovka. Inteligentní a neskutečná vtipná konverzačka se v poslední části proměňuje v celkem slušný dusno a nechává vyniknout exceletním hereckým výkonům všech zůčastněných. Pokud bude Francie i dál pokračovat v takovýhle kvalitě, tak na trůn evropský kinematgorafie může opět usednout galský kohoutek a spokojeně kokrhat na všechny strany. (26.11.2012)

,,FAJN, BYL TO HODNĚ BLBÝ FÓR. JSEM DEBIL. OMLOUVÁM SE. PROMIŇ, ANNO. NEZLOB SE, PIERRE. PROSÍM VÁS VŠECHNY ZA PROMINUTÍ! ASI JSEM POKAZIL VEČÍREK...…“ /// Fajn konverzačka (jako že se tam hodně mluví), která je zábavná hlavně tehdy, když se mele ,,vo ničem“. Jakmile debata uvízne na nějakým tématu, úroveň slova je kolísavá, páč problémy jsou nafukovány uměle – dle ega přednášejícího. Hodně lidí si během filmu vzpomene, jak zaléhali u cizích dveří, nebo doma s hrnkem u ucha a u zdi. Tady můžou ocenit, že příběh (?) má vrcholů několik, záleží jen na tom, komu se to zrovna vymkne z ruky. Vlastně z huby. Nebylo to špatný, ale stejně radši vzpomínám, jak to rozjeli TIHLE rodičové… (DOBROU NOC A POLIBTE MI VŠICHNI PRDEL!) (P.S: citace z filmu, páč tohle bych si tady nikdy nikomu nedovolil ani naznačit…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokáže mě rozhodit, když přítel chce dát dítěti jméno Adolf. 2.) Miluju rodinný sešlosti. 3.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.11.2013)

Tvůrci si evidentně nebyli jistí, zda chtějí natočit konverzační komedii, nebo drama plné upřímných výpovědí členů jedné rodiny. A tak natočili dva v jednom. Film se s neskutečnou noblesou přelévá z velmi vtipné komedie do studeného dramatu a zanechává diváka v němém úžasu, že něco takového je možné spáchat s takovou lehkostí. Dlouhou dobu jsem si přála mít staršího bráchu. Přála bych si to ráda dále, ale již tomu pomalu přestávám věřit, že se mi podaří si ho pořídit. Když jsem viděla Patricka Bruela jako Vincenta, moje touha po starším bráchovi se značně zintezivnila. (28.05.2013)

Bojím se napsat cokoli, abych nikoho od téhle konverzační komedie neodradila. Jde totiž o klasickou francouzskou komedii, která stojí na konverzaci pěti lidí v jednom obývacím pokoji v srdci Paříže, a rozhodně stojí zato ji vidět. Oslovil mě zejména jemný (no, i když...) a inteligentní humor, kterým Le Prénom oplývá. Zvraty byly nečekané, postavy uvěřitelné a herci znamenití. "Nemůže se jmenovat ani Paul." "A proč ne?" "Protože Pol Pot." Francouzská současná komedie zkrátka žije. Bravo! (02.06.2014)

Aj takto môže prebiehať nejeden večer v partii starých známych. Typická francúzska jednohubka s temperamentom a kopou hlášok. Všetkým hercom ide jazyk riadne zostra a celú dobu je na čo pozerať. Vtípky, doberania a uštipačné poznámky kraľujú na vrchole pyramídy, ktorá je poskladaná z rozhovorov a stojí ma pevnom vzťahovom základe. (28.06.2013)