Fantomas kontra Scotland Yard

Vy jste Waltr? :) :) Asi nejdrsnější Fantomas, kde je odstraněno hodně jedinců. Nové prostředí Skotska a strašidelného sídla nabízí další vtipné situace s komisařem Juvem a jeho společníkem, kteří se prostě dokonale vyznají. Ty Fantomasovy akcičky mi už přišly trošku zamotané, ale tak beru to s rezervou, protože se prostě o víkendovém odpoledni dobře pobavím a francouzské komedie tohoto typu jsou prostě základ. ) Tělesně zdatný novinář Fandor, který z koně skočí na vzlétající letadlo a zpacifikuje pilota, aby zachránil snoubenku, která se zas nechtěně dostala do průšvihu - je prostě samozřejmostí. :) (02.09.2014)

Od dětství můj nejméně oblíbený Fantomas: a) nesnáším, když má někdo pravdu a ostatní mu nevěří a/nebo se mu vysmívají, v tomto případě navíc opakovaně b) hon na lišku mi připadá podobná zábava jako topení koťat. No, abych tenhle vážný úvod něčím vyvážil, budu se teď věnovat své oblíbené činnosti – tj. vysmívání se vzhledu a/nebo výkonům herců ve filmech. Takže coby prvního pána na holení si vezměme Maraise. Ten je v tomto ohledu nejvděčnějším objektem k posměškům, neboť není nad to, když se padesátiletý chlap snaží působit jako pětadvacetiletý mladík. K tomu účelu oplývá velmi energetickými, vzteklými gesty, které mi bohužel připomínaly majora Zemana, když má dva dny do menstruace. I obličejem je Brabcovi celkem podobný (doufám, že si to Brabec nepřečte, by puknul pýchou, zato Marais má štěstí, že už je mrtvý, ten by to asi prožíval naopak). Mimochodem, právě tvar tváře byl příčinou Fándorovy neporazitelnosti. Jak jste si jistě všimli, žádný padouch se ho nesnažil uhodit do ksichtíku, neboť dobře věděl, že by se nepěkně pořezal o jeho ostře řezané, mladické rysy. No a pod pulovrem nosil tento novinář nikoli noviny proti větru, ale patrně plech. U Fantomase mě zase v tomto díle fascinovaly jeho stavitelské schopnosti. Zatímco u nás poznají řidiči v okruhu stodvaceti kilometrů, když se silničáři snaží opravit nějaký ďůlek na cestě, on klidně předělá lord mekrašlejemu před nosem jeho zámek na bajkonur, aniž by onen lord cokoli zpozoroval. Funés tradičně překypoval svou energií, vzít dva takové a zapojit je do série a temelín se nemusí dostavovat. (27.11.2015)

Marais se jako Fantomas snaží a scény, kdy vždy pod jinou maskou "uzavírá" obchod patří k vrcholu filmu. Bohužel novinář Fandor byl odsunut na okraj a celou první hodinu jen statuje při Funesových eskapádách. Ten už si postavu komisaře Juva přizpůsobil plně svému naturelu a řádí podobně jako v četníkovi. Jenže Fantomas je trochu jiný žánr a dělat z něho klaunskou řachandu (Funes ma i povinného přihrávače ve skečích) asi není to pravé ořechové. (21.05.2010)

Uzavření trilogie. Jestliže si v minulém díle vzali Frantíci na paškál Italy, na závěr se slušelo udělat si srandu ještě z úhlavních nepřátel a to samozřejmě z Angličanů. Poslední díl již trošku polevil a tak sledujeme Juvea převlečeného za strašidlo anebo kterak se zúčastnil lovu na lišku. Kdybych měl shrnout celou sérii, tak bych určitě vyzdvihnul atmosféru, hudbu a hlavně Funésovu účast. Bez něj by to prostě nebylo ono. Samozřejmě triky nejsou dnes již bůhvíco, ale takové nasazování masky nebo sundávání bylo vždy chytře zachyceno tak aby působilo věrohodně. (05.11.2012)

Strašidla, mluvící koně, mizející oběšenci a posedlý nábytek. Třetí díl už je regulérní taškařice, ve které není po kriminálce téměř ani stopy. Taky už Jean Marais hraje sotva druhé, spíše však čtvrté housle a film naprosto opanoval sebestředný Louis de Funès. Z plátna skoro nesleze a je to dobře. Kdykoliv se totiž film musí opřít o příběh a nebo o vážnější chvilku, trochu to v něm zaskřípě. S pitvořícím se komisařem v záběru však chyby zázračně mizí a vůbec nevadí že se scénář v jedné fázi půl hodiny motá pořád dokola a celá zápletka je vycucaná z prstu a od A do Z zoufale samoúčelná. (04.09.2014)