Fantomas kontra Scotland Yard

Tak ako klesla Funèsova minutáž účinkovania oproti prvým dvom dielom, tak klsol aj podiel zábavy. Rovnako aj Maraisove akčné zásahy a ani scenár na tom nie je najslávnejšie. Scéna s poľovačkou je úplne rozťahaná a nanajvíš nudná, scéna s idúcou posťeľou prehnaná. Ale stále sa dá pozerať na rozčudované tváre obetí pri pohľade na Fantomasa a Funèsove prejavy to všetko zlepujú na správne miesto. 60%. (29.09.2007)

Poslední části trilogie prospělo přenesení do prostředí se zvláštní ponurou a důstojnou atmosférou Skotska, kterou svým řízným humorem prořízne prostořeký francouzský komisař Juve, navíc ve slušivém kiltu. Stále stejně skvělý, vtipný, ale také dobrodružný film. Jen tomu Fandorovi nějak nemohu přijít na chuť. (03.01.2012)

Ze sluncem zalité Francie jsme se přesunuli do sychravého Skotska. Tahle změna prostředí Fantomasovi velmi prospěla. Alespoň jeho zločinost nabrala mezinárodních rozměrů. Vždyť Fantomas je přece zločinec světového formátu. Tady si našel nový způsob obživy. Od nejbohatších lidí chce daň za život. Prostě zaplatíš nebo zemřeš. (11.03.2010)

Hodil Sundse na střechu, přitáhl ho za nohy, aniž se staral o to, že mu drsný povrch břidlicových tašek strašně drásá obličej. Fantomas spustil Sundse až k okapové rouře. Položil ho tam, vyvážil jeho tělo tak, že spola viselo do prázdna. „Dobře mě poslouchej,“ prohlásil bandita, skláněje se k uchu své oběti, „podívej, co udělám. Na nohu ti přivážu šňůru, druhý konec bude uvázán ke dveřím ateliéru. Až někdo otevře dveře, zatáhne za šňůru a tebe stáhne se střechy. Nemysli si, Sundsi, že to je všechno. Mohlo by se stát, že bys to přežil. A já jsem se, kamaráde, rozhodl, že zemřeš. Podívej se: Vidíš tenhle drát, je na něm na konci smyčka, navléknu ti ji na krk, prokáže tutéž službu jako ostří gilotiny. Tak, můj milý, až budeš padat dolů, zarazí tě najednou ostrá oprátka. Drát není dost dlouhý na to, abys mohl spadnout až na zem. Zůstaneš na něm viset a oběsíš se tak prudce, že ti to doufám uřízne hlavu. Tak to tě čeká, Sundsi. Mysli na to a řekni si, jestli nebylo lepší mi věrně sloužit?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “To je Fantomasova dcera, to je Helena, Vosa,“ šeptali policisté. Byla od paty k hlavě zborcená krví, měla krev na obličeji, na šatech, na rukou, a Juve automaticky prohlásil: „Červená vosa.“ Fandor šel sám směrem k domu. Havard se chystal dát rozkaz k palbě, ale neodvážil se. „Pojďte zpátky, Fandore,“ křičel. Avšak Fandor si stoupl mezi policisty a Helenu. A šel pomalu k ní, dívka se na něj podívala, jak se blíží, a stála nehybně před vchodem. Měla v ruce revolver, pohlížela na Fandora, upřeně se mu dívala do očí, její zrak vyzařoval strašné zoufalství. Fandor šel stále blíž, byl už pod schody před domem, sotva dva metry od ženy, kterou miloval. Tu se Heleniny bledé rty zachvěly. Dívka ho varovala: „Nechoďte blíž, Fandore, nepřibližujte se.“ Fandor ani slovem neodpověděl, nepokynul a vystoupil na první schod; Helena mu připadala krásnější než kdykoliv jindy, s tragickou tváří, v níž zářily rozšířené zornice, ze kterých šlehaly temné blesky. Paže měla zpola obnažené, bílá kůže prosvítala pod rudými skvrnami. Helena se zachvěla. Uvědomila si, že se Fandorovo rozhodnutí nedá zvrátit; upírala na něj pohled šílený láskou a hrůzou a opakovala: „Pro smilování, ve jménu naší lásky, nepřibližujte se.“ Fandor vystoupil na druhý schod. Tu Helena vyrazila zoufalý výkřik: „Zastavte se nebo střelím.“ Fandor šel dál. A tu nastala nezapomenutelná a zároveň strašná (24.08.2007)

Povedal by som, že atmosférou jednoznačne najsilnejší Fantomas. Už tá podzemná skrýša a všetko okolo Fantomasa je nesmierne atmosférické, keď sa k tomu pridá ešte britský strašidelný dom niekde na vidieku, režisérovi stačí doplniť toto kombo zopár vydarenými scénkami, v ktorých je Funés za toho najväčšieho blbca. V druhom desaťročí môjho života jedna z najzásadnejších komédií, ktoré v obľube dávali naše televízie. Pozretie po rokoch: Až teraz som plne docenil metaforu Fantomasa ako francúzskej vlády: "Tej oblude platím každý rok vysokú daň", "Ak nezaplatíte, zvýšia sa vám úroky", "Plánujem vytvorenie človeka, ktorý by žil bez hlavy", atď. Hm hm hm hm.... (01.10.2012)