Fantomas se zlobí

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. (24.08.2007)

Fantomasovi zůstala výtečně neosobní maska, nezapomenutelné hudební téma a schopnost mít jakoukoliv tvář. Juve si urval svůj prostor před objektivem a předvádí obvyklé výstupy plné rozmáchlých gest, divokých pohybů, pitvorné mimiky a zmatených slov, jež z něj padají kulometnou frekvencí. Ani obvyklá posedlost Funèsových postav Řádem čestné legie nechybí. Oblíbené záměny a převleky doplňují bondovské serepetičky, jejichž užití, byť účinné, narozdíl od 007 míří spíše na bránici. Výstupy s umělou rukou jsou brilantní. Škoda, že to neplatí o neumělé ruce scénáristově, která umístila do dění nepotřebnou manekýnu, stejně užitečné manekýně a k tomu poněkud umělými kroky dostává postavy do potřebných situací, tj. pohazuje jimi jak figurkami. (16.11.2014)

Zaujali ma uz pôvodne animovane uvodne titulky, ktore vtipne rekapituluju dej predoslej casti. Dvojka je klasickym pokracovanim, ktore je po kazdej stranke väcsie ako jednotka. Najväcsim plusom je, ze uz sme sa dockali aj sudrznej zapletky, ktora od zaciatku do konca graduje. Vlastny plan, ktory sa snazi naplnit ma nielen Fantomas ale aj Fandor a komisar Juve. Fantomas uz nie je tuctovy zlodej, ale bondovsky zlosyn, ktory chce ovladnut svet a akonahle zajme nasich hrdinov, tak ich po vzore bondovskych zaporakov ani za boha nezabije, ale radsej im povyklada svoj diabolsky plan. Velkym plusom je mnozstvo zaujimavych gadgetov ktorymi je vybaveny jak Fantomas, tak aj komisar Juve. Oproti jednotke som mal pocit, ze uz sa do popredia pribehu dostal Funes a uz aj humor funguje ovela lepsie. Je tu viacero velmi vtipne vygradovanych gagov. Najviac ma rozosmial ten zo zachodom vo vlaku. Co sa tyka akcie, tak sa dockame par slusnych bitiek, ale nahanacky su znova uz prilis zastarale. Neustale sa striedaju zrychlovane sceny s kaskaderom so scenami hviezd pred platnom so zadnou projekciou. To uz dnes nikoho nenadchne. Ale nad tym sa da privriet oko. Zaujala ma este kompozicia niektorych scen, ktora naplno vyuziva moznosti sirokouhlej kamery az si uz neviem predstavit jak otrasne museli tie sceny vyzerat v 4:3 oreze. Celkovo som s tymto dielom spokojny a aj po rokoch stoji stale za zhliadnutie. 7/10. (26.05.2018)

"Pronásledují mě, já se otočím a srazím dva lotry svou třetí rukou." Třírukej komisař Juve je skvělej. A byl by skvělej i tehdy, kdyby neměl střílející dřevěnou nohu, střílející doutníky a ztopořenou pásku přes oko. Jeho stíhání Fantomase, Fandora i tří profesorů Lefevrů je prostě dokonalý. Kdepak zavedený postupy, to chce instinkt. Pak by mohl Fantomas pláchnout jedině v lítajícím Citroenu, což by byl samozřejmě úlet. A jelikož se v tom zmatku neustále pohybuje i nádherná Helena, tak bych si ji dovolil pozvat na oběd do Říma, abychom se mohli společně pobavit nad genialitou vyznamenaný hvězdy francouzský policie. (20.02.2022)

Vynikajúce pokračovanie kvalitného prvého dielu. Komediálnych aspektov pribudlo, pretože sa do popredia dostáva postava komisára Juvea a to je pre tento film len dobre. Hudba ostáva kvalitná, herecké výkony výborné, dabing jedna báseň. Vo filme je množstvo neskutočne vtipných scén, pri ktorých sa vždy poriadne nasmejem. Potešiteľné je aj to, ža postava krásnej Heleny, ktorú hrá Mylène Demongeot dostáva v tomto príbehu viac priestoru. Medzi vrcholné scény zaraďujem bláznivú cestu vlakom, komisár Juve v blázinci, prenasledovanie lietajúceho auta a skok bez padáku, všetky geniálne masky a prevleky a samozrejme neskutočné zbrane, ktoré používa Louis de Funés. Tá finta s troma rukami nemá chybu, strielajúca drevená noha, strielajúce cigary, to všetko dodáva filmu štavu. Vo filme sa objavil aj syn Louisa deFunésa, ktorý hrá postavu malého chlapca Michou. Všetkým odporúčam aj tetí diel, Fantomas kontra Scotland Yard. (01.06.2005)