Nejvyšší nabídka

I Geoffrey Rush dokáže na stará kolena překvapit. Sledujeme ho zde jako postarší sběratele a znalce umění. Jediné, co mu v životě chybí, je žena. S jednou se náhodou seznámí, ale díky její fóbii z lidí to s ní nemá jednoduché. Nakonec si ale k sobe najdou cestu a vše vypadá dobře. Pak ale přijde zvrat a vše je najednou jinak. Trochu se to dalo čekat, ale i tak to člověka překvapí. Je to dost promakané. "V každém padělku je kousek pravdy." (05.07.2022)

Je mi upřímně líto personálu zaplivané Pivnice U Milosrdných; úplně vidím jak jim tam turisté zvědavě nakukují a podivují se "kde je ten zajímavý stylový interiér z toho tak moc pěkného, ale tak tuze moc posmutnělého filmu". A doufám, že to uvidí (film nikoli interiér pivnice) i Polanski, aby se během úvodní půl hodiny poučil, jak měla vypadat adaptace Dumasova klubu. (06.07.2013)

„Nevyjádřila jsem se dobře. Nemám ve zvyku příliš mluvit s lidmi.“ - „Berte to jako šťastnou okolnost, jelikož hovořit s lidmi je velice riskantní. Nicméně, voláte vy mně, tak to riziko budete muset podstoupit.“ Virgil mě bavil prakticky od prvního okamžiku. Jeho sofistikované chování, „fajnšmekrovské“ kochání se životní sbírkou, záliba…ehm, spíš úchylka v rukavicích, no zkrátka asociální podivín, kterému jsem prostě nemohl nefandit. A spolu s ním jsem se snažil odhalit to velké tajemství, prožíval jeho první (a řádně složitý) romantický vztah a…najednou přišel konec, já byl plný emocí a měl tak strašně zvláštní pocit, který ve mně dozníval ještě nějaký ten den po zhlédnutí. No ne nadarmo se říká, že chceš-li udělat ze starého muže blázna…Silné 4*, moc povedený film (zejména sázka na Morriconeho se znovu nepřekvapivě vyplatila) a českého diváka navíc potěší malá reklama na Prahu. „Lamberte, jste ženatý?“ - „Ano, téměř třicet let.“ - „Jaké to je žít se ženou?“ - „Jako účastnit se aukce. Nikdy nevíte, jestli vaše nabídka bude ta nejvyšší.“ (03.03.2018)

Můj velký obdiv k ženám, byl vždy doprovázen strachem z nich. Tohle motto by si mohl hlavní hrdina, v podání herecky perfektního Geoffrey Rushe určitě napsat na dveře. Sympatický šedesátník, který vlastní aukční síň, miluje staré umění, sám sbírá staré, originální obrazy, ale na milostném poli, tam je naprostý nováček. Jenže tohle se všechno změní. I přes své roky, profesionální zkušenost a hlavně rozum, který by měl mít, jedna schůzka, s podivnou tajemnou dívkou, změní od základů jeho poklidný, až fádní život., který začne pomalu, ale jistě dostávat velké trhliny. Aneb když láska zavelí, je rozum v prdeli, tohle se u nás taky občas říká a tenhle film je toho jen důkazem. Velmi originálně natočený, herecky (týká se jen Rushe) naprosto bezchybný, doprovázen velmi podmanivou hudbou a také s perfektním koncem. Přiznám se zcela dobrovolně, já všechno tohle sežral Giuseppemu kompletně, i s navijákem. (02.04.2015)

Film o světě vysokého umění musí být vysokým uměním. A Giuseppe Tornatore to dobře ví. Práce s kamerou je ryzí poezie, tak vizuálně čistý film se rodí výjimečně. (A jako bonus je též nejpůsobivější reklamou na Prahu.) Nadbytečná je snad jen velmi rozvolněná stopáž, ale všechny výhrady, které jsem měl v průběhu sledování snímku, smetlo opravdu silné finále. I když jsem to celý film vlastně čekal, stejně mne samotný průběh peripetie a katastrofy překvapil. Ta katarze byla silná. Film je pro Tornatoreho chrám a já jsem se jím opravdu rád procházel a nasával tu zvláštní atmosféru. (16.03.2014)