Osmý den

Mnohokrát ohraná varianta na téma, jak mentálně postižení mohou obohatit život "normálním". K úplné zdařilosti chybí udržení vyprávění v jedné úrovni poetiky. Jsou chvíle, kdy se hraje zcela realisticky, a na to přijdou okamžiky, kdy se všechno vznese do roviny naprostého nereálna. Díky tomu jsem se nedokázal do příběhu zcela dostat, a pořád jsem ho prozoroval chladným pohledem zvenčí. (06.02.2011)

Mala som pocit, že v tomto jednom snímku sa toho zmiešalo príliš veľa a vznikol z toho taký trochu guláš. Nevadí, pointa bola pekná a aj malá eko agitka sa tam nenápadne mihla. Jediné prečo musím ubrať bod je zrazenie psíka hneď na začiatku filmu. Takýmito zábermi ma bombarduje každý druhý horor, takže som vážne sklamaná ak už sa bez nich neobíde ani dráma. (13.10.2016)

Nie, vážne nás nič myšlienkovo progresívne nečaká. Usadený, bohatý a nešťastný chlapík musí prejsť cestu k osvieteniu, k čomu mu dopomôže chlapík, ktorý podľa väčšinovej spoločnosti osvietený byť nemôže, ale vďaka svojej jednoduchšej povahe paradoxne je už odmalička. To, čo robí 8. deň sviežim dielkom, je snaha priblížiť divákovi svet očami Georgea, a toto stvárnenie je občas vyložene fajnšmekerské, dokonca ešte pár rokov pred omnoho slávnejšou Améliou. Navyše sa Dormael ani nesnaží zbytočne tlačiť na pílu, neždíma emócie vymačkávačom na ovocie, ukazuje aj utrpenie Georgea a jeho problematické chovanie a ani ten záver neponúka náhle obrátenie stránok k zázračnému riešeniu životnej situácie u oboch pánov. Skôr ide o to vnútorné precitnutie než vonkajšie faktory. (25.10.2020)

Kdysi jsem to už viděl, a vybavil jsem si to snad jen podle závěrečné smrti toho postiženýho kluka. A podruhý jsem to viděl předevčírem. Možná jsem se nechal unést tím, že se na to se mnou díval synek, kterýmu se to hrozně líbilo a pořád se tak hezky smál...takže jsem tomu tady nejdřív napálil 5 pecek a ještě jsem se rozplýval nad tím, jak to bylo bezva. Teď jsem z toho vystřízlivěl a snižuju hodnocení na 3! Nikdy jsem tady zatím nic podobnýho neudělal. Nebo si to aspoň nepamatuju. Ale tohle je limo, který zpětně vnímám jako barvotiskový píárko na mentálně postižený. Dormael mě trochu zmátl tím, že tam má toho echt barvotiskovýho španělskýho pěvce, a ve srovnání s ním působí jeho film realisticky/realističtěji. Přitom je to sladkobolnej nesmysl, založenej na příležitosti v osobě postiženýho kluka, kterej je něco takovýho (možná jako jedinej na celým světě!) schopnej zahrát. Jaco to Pascalovi psal přímo na tělo a ještě se, myslím, chtěl zalíbit v Americe. Takže sorry, za tohle bůra dát nemůžu, i když jsme se u toho se sedmiletým chlapečkem pořádně zasmáli. Na to musí (bohatě) stačit ta troječka. P.S.: Teď už budu fakt ošklivej, ale tohle bylo takový lepší Trhala fialky dynamitem. (18.08.2013)

75%. Těsné 4*. První hodina je super, má to švih, humor, vše klape jak má, příběh se rozvíjí. Po scéně s výpujčkou autobusu to jde rapidně až překvapivě dolů. Film už dále mnoho nenabízí, jako by se zaseknul na jednom bodě. Je to velká škoda, protože místo gradace přišel pád. Závěr je sice ok, ale těch cca 35 minut předtím je docela zklamání. Během film jsem se, lae od přítelkyně dověděl o lidech s tímto syndromem hodně a film to jenom potvrzoval. Pěkná lekce. (19.11.2010)