Frances Ha

Za poslední tři roky jsem žila ve třech různých bytech s lidmi, z nichž nikoho jsem před třemi lety neznala. I proto se nejspíš dokážu částečně ztotožnit s tímto černobílým dílkem, které poměrně realisticky ukazuje, jak důležité jsou pro nás vztahy s ostatními. Asi bych ho tedy nepřirovnávala k filmům Woodyho Allena, protože ty jsou přece jen desetkrát vtipnější, a rozhodně bych se zdráhala tvrdit, že na vás zanechá výraznou stopu a zůstane vám na měsíce v paměti. Nic to ale nemění na tom, že mě Frances Ha bavilo sledovat. (29.06.2013)

Klasická intelektuální oddychovka s duchaplnými dialogy sleduje s elegantní lehkostí poměrné závažné téma hledání pevného bodu v existenci živelné a roztržité hrdinky. Čerstvě dostudovaná tanečnice Frances (podmanivě ztvárněná herečkou Gretou Gerwig) je lapena mezi vyumělkovaným životem zlaté mládeže a nejistým přežíváním bez prostředků. Nedokáže se usadit a neustále mění bydliště po celém New Yorku, jehož esteticky podmanivý a vitální mikrosvět film s chutí vykresluje. Noah Baumbach neskrývá inspiraci allenovskými poctami této metropoli a espritem filmů francouzské nové vlny, jejichž citace sem tam vstoupí do děje. Nelze se však zbavit pocitu, že rozjásaný přetlak hrdinky a nepůvodní způsob stopování její existence jsou příliš chtěné a vytvářejí spíše povrchní efekt. Dynamické sestřihy a kontrastní pointy dějů tak neustále přehlušují situaci protagonistky, mění ji v zábavná extempore a jen v některých okamžicích dají nahlédnout do její vnitřní nejistoty a až existenciálního tápání. Frances Ha je nakonec výsostně oddychovým filmem, který hlavně ve festivalovém maratonu blahodárně působí jako zdroj nové energie. (29.06.2013)

[MFFKV - 2013] Velice kvalitní scénárista je především Noah Baumbach a na dějové linii filmu Frances Ha je to opravdu znát, lepší sled událostí a změny postav jsem letos ve Varech neměl tu čest vidět. Bohužel je to stěhování filmové hrdinky po čase už trošku monotóní, ještěže stopáž je velmi příjemná a herecké obsazení taktéž. Jen se nemůžu ubránit dojmu, že to černobílé zpracování opravdu nemuselo být, ale alespoň působí více artově, kdyby byla do hlavní role obsazena například Anne Hathaway a film byl lépe propagován, tak věřím, že by se z něj mohl stát potencionální hit. (02.07.2013)

Abych parafrázoval Jaromíra Blažejovského, Frances Ha je kultovní film, který si sám sebe uvědomuje jako kult. Empaticky jsem se na to nenapojil jako třeba na Greenberga a jen s odstupem obdivoval, jak film šlape jako hodinky. Troufám si tvrdit, že tohle je pro Baumbacha definitivní breakthrough movie. (14.02.2013)

Po překonání Happy-Go-Lucky syndromu živelné nenávisti k hlavním postavám (a afektovanému vedení i atmosféře) musím ocenit Baumbachovo elegantní vypravěčství, chytře napsané dialogy, odvahu dělat nesympatické postavy vymykající se škatulce "pohodoví Přátelé" a literární stavbu příběhu (vztahů). Frances Ha mě nijak zvlášť nezasáhla, ale je to bystrá a nebanální konverzační komedie, která navíc černobíle zachycuje atmosféru New Yorku (a krásně cituje Zlou krev Leose Caraxe - což jsem, pravda, ocenil až na přátelské upozornění). Nakonec příjemný film, s jehož hrdinkou se sice těžko navazuje citové pouto, ale lze jí celkem snadno pochopit a se zaujetím sledovat. (29.06.2013)