Dědictví aneb Kurva se neříká

Čekal jsem to mnohem horší. Film nezanechává vůbec žádný odkaz, prakticky sledujeme jen několikadenní epizodu ze seriálu o Bohušovi. Tam kde původní film nemilosrdně nastavil jizlivé a kritické zrcadlo doby, ve které se odehrával. Tam ten druhý spoléhá jen na vyhaslou grotesknost hlavní postavy. Důvod vzniku filmu je pro většinu naprosto jasný. 30% (12.07.2015)

Dědictí jako takové mám hodně rád, takže byla povinnost vidět i tohle pokračování, kde bylo předem jasné, že o žádný zázrak nepůjde. Zázrak to tedy opravdu nebyl a dalo by se i říct, že tohle pokračování je naprosto o ničem. Bez smyslu pro humor, ani ten děj nebyl průměrný, až teda ke konci trochu zajimavý byl, jinak to nemělo vzniknout. (12.09.2014)

D2dictví působí vedle D1dictví stejně nepatřičně, jako režisér Sedláček na předávání státních vyznamenání, kam dorazil v mikině a zapsal se tak nejspíše i do Guinnesovy knihy rekordů. Jediné, co je na tomhle filmu komediálního (no, spíše šíleného) je to, že vůbec někoho napadlo jej natočit. Časy, kdy Bolek vlezl na plátno a aby rozesmál kino, tak mu stačilo říct jedno jadrné slůvko moravským dialektem, ty jsou nenávratně pryč. Mám neodbytný pocit, že se Bolek potřeboval nějak vybrečet z té lapálie s olšanskou farmou a zvolil k tomu tu nejhorší možnou formu - exhibici. Řada postav je ve filmu jen proto, aby měl filmový Bohuš s kým mluvit, jiný smysl jsem nenalezl. A paradoxně na základě tohoto snímku (k němuž BP napsal scénář) musím souhlasit s jeho filmově-civilní dcerou Annou, která prohlásila (ve filmu), že její otec patří do blázince - napsat TAKOVÉTO pokračování legendy může napadnout jen blázna nebo zoufalce. Se ctí z děje vyšlo jen málo postav, a to vesměs proto, že jejich role se počítaly na sekundy až minuty. Takže za mě ubohoučkých 15% a ne, prosím, už žádné další dědictví nechci, zříkám se ho ve prospěch dalších potenciálních dědiců. P.S.: Kurva se říká, Bohumile, kurva se říká. Přinejmenším po shlédnutí takovýchto "filmů". (19.02.2015)

Je to slabé. Ono je to spíš rodinné video, určené všem z Olšan, farmy a okolí. Nostalgické ohlédnutí za odcházející farmou a dluhy. Ve filmu doktor Strážný pomůže, v realitě vypomůže jiný kamarád. Milióny sem, milióny tam. Robert Sedláček se snaží, seč může, aby z toho byl alespoň oku lahodící film - kamera nabízí překrásné scenérie a výjevy (včetně „povinné“ helikoptéry), dobré nasvícení, umírněné herce. Celkově však film nikam nesměřuje a jeho žánrové zařazení je nejasné. Chvílemi to vypadá jako intelektuální Babovřesky (ano, takto si představuju, že by Troškův scénář natočil nějaký pražský inťoš z kavárny), chvílemi jako reklamní průvodce Moravou, chvílemi se dostane i na kritiku současného nejen šoubyznysu, ale třeba i „pražské“ kultury degustátorů, kteří už zapomněli, že víno se má hlavně pít. Chybí i nosnější děj, takže jednotlivé scény poskládané vedle sebe jen tak existují, každá sama o sobě, bez větší návaznosti na scény předchozí či budoucí. Ani vtipných scén, dialogů nebo situací zde moc není. Mám se smát, že se Bohuš bojí nastoupit do vrtulníku? Nebo tomu obrazu? „Zastřeleným“ dětem? Zjevení? Karlovi van Gottovi? Viagře? Nevím jak jiným, ale mně to vtipné nepřišlo. A dvě tři skutečně dobré repliky s dvojsmysly a hrátky se slovy jsou na hodinu čtyřicet skutečně málo. Také mi vadilo, i když asi šlo o mnou nepochopený režijní záměr, že mnohé scény končí bez pointy a mnohé postavy bez dořečení. Jak to dopadlo s hérečkou? Jak to dopadlo na taneční soutěži? Jak to dopadlo se záletným manželem? Proč si dcera nechtěla muzikanta vzít, jaký měla důvod? Viděl vnuk duchy i posléze? Atd. (17.02.2014)

Zas tak zoufalý to není. Jen v česku chybí kvalitní scénáristi a režiséři. Bolek občas vykouzlí skvělý monolog, ale je to málo, celý to neutáhne a ostatní se jaksi nechytají. Výstřih Čvančarové mě občas udržel v pozoru, ale prostě chtělo to víc. Jinak ta Polívkova farma je dost úděsná a nedivím se, že neprosperuje. Bolek nemá moc vkus a s penězma to v reálu moc neumí. 40% (02.10.2014)