The Zero Theorem

Terry Gilliam v nejryzejší podobě. 12 opic jsem viděl, Brazil zatím ne a budu to muset napravit. Nechápu, proč je film v modré, i tady se jedná o hlubokomyslné hledání smyslu životu v papundeklové divné barevné sci-fi, ale uteklo mi to tak rychle, že jsem to ani nečekal. Malick u mě skončil, doufám, že Gilliam ještě něco natočí. (24.10.2017)

Cohen jako ovocná žvýkačka, přežvýkaný životem, a já stejně tak, jen přežvýkaný jeho postmoderním hledáním smyslu života ve světě depresivně rozjařeního Lego příběhu a rozjařeně depresivního Creep, čekáním na životní volání při sebemrskačské práci, bráněním se jejich nevyhnutelnosti nebo neexistenci egoistickým odmítnutím, filozofováním kladivem, rozbíjením životních (ne)jistot, a nakonec po zmizení poslední esence chuti a smyslu nalezením všeho kýženého v nicotě virtuálního světa. Líbilo. Bavilo. Obohatilo. Přibližně. (16.07.2014)

Terry Gilliam tentokrát o smyslu života ve stylu Matrixu. Myslím, že jsem pochytil základní linky, které by mě měli znepokojovat a opravdu znepokojují, zasmál se dloubancům do směřování naší společnosti a povzdechl si nad sterilitou života a ztráty soukromí. Jen to nemělo tu tradiční Terryho údernost. I přes výborné herecké výkony (Waltz nezklamal a mladý Lucas Hedges má talent) působí NULOVÝ TEORÉM mdle. Kvůli čemu jsem na živu? (05.09.2014)

Bizarní světy Terry stále točit umí, horší je to s filmem. Když odmyslím všechny ty futuristické a technologické pičičmundy, jimiž jsou Gilliamovy filmy známé a vlastně už nepřekvapí (Spíše by mne dostal naprosto běžně podaným realistickým filmem.), je zde téma poněkud průhledné, profláknuté a pojaté vlastně velmi povrchně. Futuristická vize světa totiž skvěle odvádí pozornost od toho, jak se Gilliam vypořádává se vším, co ho tak nějak vnitřně se.re, ať jsou to zákazy čehokoliv na autobusových zastávkách nebo náboženství. Samotná výpověď je však podána stylem Blesku nebo rozhovoru důchodců u piva v Kauflandu. Všechny ty ornamenty jsou sice zajímavé, podobně jako u Tima Burtona, ale veskrze jen odvádějí pozornost od povrchního a laciného zboží, jež nemá svým obsahem již co sdělit. (20.07.2014)

Při sledování filmů Terry Gilliama mám stále více pocit, jako bych souložil s Miss celé galaxie vybavenou pohořím velikostí D+ a vyholenou úzkou zahrádkou, která by měla jen jednu jedinou vadu na kráse - byla by to nafukovací panna. Tento snímek je po audiovizuální stránce vymazlený k naprosté dokonalosti, ovšem je to jen obal, jak bohužel s přibývající stopáží zjišťujete. Film není ani tak špatný, ale je po obsahové stránce krajně nezajímavý. Tato prázdná Terryho surrealistická vize futuristického světa mě jaksi neoslovila, ale to není zřejmě až tak překvapivé, když člověk přihlédne k faktu, že Terry Giliam točí filmy primárně pro sebe a až poté pro lidi. Celý snímek je prošpikován nudou a nebýt vždy skvělého Christopha Waltze, tak bych zřejmě trpěl ještě mnohem víc. Terry Gilliam je člověk, který se dlouhodobě pokouší skloubit halucinogeny s kinematografíí, ale možná už nastal čas, vybrat si jen jednu z těchto věcí a té se do konce života držet. Slabé 2 kousky. (27.07.2019)