Cesta zhýčkaného dítěte

Nalákal mě krásný obal a na něm jméno Belmonda a Leloucha. Bohužel, zklamání neznalo mezí. V první půli neuvěřitelně zmatené řazení scén přes sebe, v druhé půli zase mnoho nudných pasáží. Jediná scéna, která se mi opravdu líbila a jako by do tohoto filmu ani nezapadala - cvičení zdravení. Občas pěkný záběr kamery a smutný pohled jako vždy výborného Belmonda, který tady byl bohužel scénářem a režisérem zbaven svého obvyklého vtipu a sukničkářství. (29.10.2009)

Možná to měla být vizuální reflexe nad poetikou francouzského šansonu, neboť se "l´air des chansons" proplétá s příběhem. Nebo to mělo být srovnání světa predátorů se světem businessu, které v závěru přináší naději. Nebo to mělo být zamyšlení na životem člověka, který obětoval svůj soukromý život firmě a má poslední možnost to napravit. Možná to mělo být srovnání zranění artisty se zraněním duše (první žena). Možná... Nevím, co chtěl Lelouch tím vším říci, protože jde v podstatě o přeslazený kýč, kterému chybí nadhled. Belmondo hraje supertatínka, což znamená, že je ve všech směrech dokonalý, jen bohužel dospěl trochu později (to víte "l´enfant gaté"), ale nikdy není pozdě na pohádkový happyend, viďte milé děti! Tak dobrou noc a ráno zase do reálného světa. (28.05.2009)

Cesta Zhýčkaného dítěte je prototip mého pětihvězdičkového hodnocení - je to něco nového, něco co v ostatních filmech nenajdete. Ze začátku jsem se trochu ztrácel, ale poté, co jsem se zorientoval už jsem si film jen užíval. Je to jeden z posledních filmů, kde o Belmondovi můžeme bezpečně říct, že byl ve skvělé formě, i když tu na něm jsou znát leta. Co se týče příběhu a hlavní role, tak jsou jakoby ušitě na postavu J.P., stárnoucí hvězdu, která pomýšlí na vlastní jiný život, která za sebou zanechá jen dobré. Ač nemám rád cirkusové prostředí, tady byl zmíněn jen jako hlavní náplň života hlavního hrdiny. Vedle hlavní postavy tu nechybí Bebelovi kultovní herečtí partneři známí např. z Profesionála nebo z Kašpárka. (27.07.2009)

"50 let jsem nestrávil sám se sebou ani hodinu." Už mám nějaký ten rok život za sebou, párkrát jsem si i zabilancoval a kdybych dospěl ke stejnému zjištění jako Sam Lion, tak bych taky zemřel a vyrazil se koupat sám v oceánu, létat nad Victoriinými vodopády, snídat se slony a hrát si se lvy. Dřív jsem Samovi úplně nerozuměl, ale s věkem přišlo pochopení pro tento snímek, který se tváří hrozně smutně a přitom je plný pozitivní energie. Jen lituju toho, že jsem včas neodhalil nejdůležitější poselství tohoto snímku - tedy říkat správně větu: Dobrý den. Kdybych se to naučil hned, jak jsem to poprvé viděl, tak jsem dneska miliardář. Jenže jsem tehdy byl ještě mladý, poselství jsem přehlédl a tak na mne Tahiti nečeká. Asi to tak mělo být. (26.03.2019)

Claude Lelouch si toto tápaní stárnoucího muže napsal pro sebe a nejspíš i trochu o sobě, s čímž mám problém. Šlo o příliš osobní, do sebe zahleděný příběh, který je vždy pár kroků před divákem. V mých představách by byl nepoměrně zábavnější, kdyby Belmondo hrál sám sebe, nebo alespoň známého herce (čili sám sebe :-). Právě tak jsem se ho snažil vnímat, Cesta i přesto zůstala nepříliš zajímavou a příliš zdlouhavou, stylisticky moc pěknou snahou vyrovnat se s pokročilým věkem. Jenže pokročilým věkem koho? Nějakého zazobaného prodejce hovnocuců? 60% Zajímavé komentáře: Malarkey, MacGyver (31.01.2009)