Cesta zhýčkaného dítěte

Možná to měla být vizuální reflexe nad poetikou francouzského šansonu, neboť se "l´air des chansons" proplétá s příběhem. Nebo to mělo být srovnání světa predátorů se světem businessu, které v závěru přináší naději. Nebo to mělo být zamyšlení na životem člověka, který obětoval svůj soukromý život firmě a má poslední možnost to napravit. Možná to mělo být srovnání zranění artisty se zraněním duše (první žena). Možná... Nevím, co chtěl Lelouch tím vším říci, protože jde v podstatě o přeslazený kýč, kterému chybí nadhled. Belmondo hraje supertatínka, což znamená, že je ve všech směrech dokonalý, jen bohužel dospěl trochu později (to víte "l´enfant gaté"), ale nikdy není pozdě na pohádkový happyend, viďte milé děti! Tak dobrou noc a ráno zase do reálného světa. (28.05.2009)

Je pro mě nesmírné potěšení vidět film, který má v sobě duši, krásnou, postupně poodhalující skrytá zakroutí srdce Sama Liona a tohle předvedl ten velký člověk Jean-Paul Belmondo, který se pro herectví narodil, žil a stále ještě žije. Byla to krása, včetně jeho cesty do Afriky, s podkresem podmanivé francouzské hudby, šansonů a s prolínajícími se vzpomínkami na jeho mládí. Melancholie a nostalgie se u mě vždy po takových skvostech minulého století opět dostavila v celé své síle. Jeho úsměv v závěru filmu zasáhl i tu mojí dušičku a někde se tam v těch jejích záhybech usadil na hodně dlouhou dobu. (22.12.2014)

Belmondo dává k dobru ukázku svého herectví. Cesta zhýčkaného dítěte je velice ambiciózním filmem, který určitě ve filmografii francouzského kaskadéra má své opodstatnění. Smutný film, ve kterém máme možnost hledět několikrát do Belmondových unavených očí a naopak zase pozorovat, které situace jej dokáží náležitě pohladit. Cirkus je jeho životní vášní a já měl opravdu pocit, že film je odrazem samotného JPB ve skutečném životě. (29.10.2009)

Jeden z nejdivnějších filmů (a rozhodně nejdivnější s Belmondem) s nejvíce neočekávaným vývojem, co jsem za poslední dobu viděl. Začátek v duchu "o životě sirotka", kterak chlapec roste a v cirkuse se všemu učí se po časové ose rychle zhoupne až do místa, kdy životem ošlehaný a v posuzování lidí se nemýlící Sam vybudoval prosperující filmu. Čekáte zastavení, ale film jde rychle dál, dobrodruh všechno hodí za hlavu a pak se (a tady začíná ta nejzábavnější část filmu) pomalu prostřednictvím zprostředkovatele pokouší získat něco zpět. Platí jedno: Sam Lion si celou dobu hraje. (09.06.2013)

Netuším, jaké je pozadí filmu, nicméně mám pocit, dojem, že tohle bylo napsáno přímo pro Jeana-Paula Belmonda, jemu na tělo, se srdcem a duší Claudea Lelouche, takže nádhera. Příběh Sama Liona na mě ze začátku působil trochu rozkolísaně, časové skoky a střihy mi příliš nesedly, nicméně druhou polovinu filmu jsem si báječně užila. Stárnoucí muž bilancuje, napravuje, co se dá a závěr nemá chybu, slza ukápla i mně... (05.01.2020)