Veronika se rozhodla zemřít

Popsání, proč to dál nešlo, samotný zoufalý akt, záchrana na poslední chvíli a krutá zpráva. Sny jsou dávno pryč, tik tak tik tak. Neoperabilní výduť na srdci, která se jednou protrhne. Úspěšná a zdánlivě spokojená (jinam velmi slušná) Sarah Michelle Gellar se tak ocitá v soukromé psychiatrické léčebně a divák si nepřeje, aby vyběhly titulky, které budou znamenat jediné. Nakonec si pro nás tvůrci přichystali několik překvapení, takže milovníci látek z pera Paula Coelha si přijdou na své. Milé drama o druhých šancích a záchraně jedné duše, kdy se konečně můžeme chovat tak, jak chceme a okolí to musí respektovat. Potěší umírněné herectví, rozumné tempo i délka. Neměl jsem žádná očekávání, o to víc jsem si výsledek užil. (04.09.2017)

Veronika sa rozhodla zomrieť nie je zo začiatku ničím výnimočný príbeh. Rovnako ako jeho knižná predloha aj on pokryvkáva v stupňovaní deja a niektoré podnetné a pekné myšlienky a celkový dokonalý obraz bláznovstva, ktorý je tu vytvorený, tak upadá do veľmi zvláštnej polohy práve vďaka tomu, že sa dej nestupňuje tak ako si to príbeh vyžaduje. Možno práve to robí knihy Paula Coelha také iné a čítané. Lenže ani jedna neprekoná lyrickosť Alchymistu. Veronika sa rozhodla zomrieť nemohla dopadnúť vo filmovej podobe lepšie. Emily Young s neskrývanou precíznosťou a detailnosťou vytvára sondu do hĺbín duše obyvateľov blázinca Villet. Film sprevádza krásna hudba, ktorá ako keby presviedčala diváka, že sa pozerá na niečo výnimočné a skutočné. Sarah Michelle Gellar má veľa svetlých momentov - hlavne ten s klavírom bol asi najsilnejším momentom celého filmu. Potom si to trocha kazí, neustálym chodením, pri zvláštnom čľapote šľapiek, ktorý ju sprevádza všade kam sa pohne. Najvýraznejšou postavou je Tucker, ktorého tichý prejav, je tak dokonale minimalistický a až na záver, kde mu ten plač neverím, hrá dokonale. Všetkých ale hravo strčí do vrecka Thewlis, ktorý nemá ani jednu prázdnu scénu a ako doktor Igor je dokonalý. Film aj napriek tomu, že je pekný a rozhodne vo vás niečo zanechá si nezaslúži plný počet - už len kvôli Gellarovej, ktorá nie všetky scény zvládla ako mala a kvôli zmene prostredia, zo Slovinska na USA. Pre mňa je to rovnako zlé ako keby sa Harry Potter odohrával v Japonsku. (19.02.2010)

Paulo Coelho není můj oblíbený autor, ale možná to je jen proto, že jsem od něj zatím nic nečetl. Vlastně jsem do jedné knihy nahlédl, přečetl několik stránek, řekl si, že by mě to mohlo zajímat, ale už se k tomu nikdy nevrátil. Snad někdy v budoucnu. Téma filmu je rozhodně zajímavé a je provedeno tak, že z toho člověk nebude mít depku dalších 24 hodin. Sarah Michelle dokazuje, že hrát umí, i když si netroufne na všechny polohy. Zajímavý náhle do života lidí, kteří potřebují pomoc. Není to ohromující dílo, ale zaujme. (08.04.2014)

Božská Sarah Michelle Gellar a minimalisticky absolutní ředitel Davida Thewlise mě dovedli k fascinujícímu rozporu. K filmu, který se dech beroucím způsobem rozvypráví, na dlouhou dobu potom zastaví, zdržuje, pocuchává všechna očekávání a přesto skončí tak dokonalou katarzí, že se těžko držím od nejvyššího hodnocení. Nepamatuji, kdy jsem si naposledy tak moc přál, aby nikdy nepřišel konec filmu a nakonec fascinovaně uznal, jak právě závěr dodal všemu řád a lehký punc geniality. Zatím 85% (30.12.2009)

V následujících pár řádcích zřejmě vyzradím či naznačím pár klíčových momentek z děje, takže doporučuji čtení v tento okamžik zanechat. Začnu asi u autora předlohy, který byl jediným důvodem, který mě k tomuto snímku přivedl. S vysokou pravděpodobností i drtivou většinu hodnotících. Jméno Emily Young vám totiž asi nic neřekne, pokud náhodou nejste členem její rodiny. Paulo Coelho je mistr příběhů a moje očekávání se zabydlela hodně vysoko. O co tedy jde? Sledujete příběh jedné zbloudilé duše, která si zcela správně uvědomuje naprostou zbytečnost a nicotnost svého života, a protože v sobě tahle duše má dostatek soudnosti, tak se svoje účinkování na naší krásné planetě rozhodně ukončit. Dle mého názoru je to nejhorší rozhodnutí, jaké člověk v životě může učinit. Zatím to funguje tak, že každý z nás se jednou v prach navrátí, tak proč tomu chodit naproti? Dle mého názoru je i ten nejnuznější život o pořádný maxi kus lepší než život žádný. Nicméně, pro romanopisce je takové rozhodnutí rozhodně vítané. Malá odbočka, název díla je luxusní a rozhodně dovede přitáhnout čtenáře i filmové diváky. Samozřejmě je Verča zachráněna a ubytována v příjemném prostředí psychiatrické léčebny, kterou vede vysoce neortodoxními metodami jeden sympaťák. Sympaťák ji zalže, že Verču čeká posledních pár týdnů života. Následuje značná část stopáže, kdy jsem se topil v nudě. Verča totálně rezignovala na život a režisérka nám sází jeden melodramatický záběr za druhým. Nedovedl jsem se naladit na stejnou emoční vlnu. Verča si postupně začne uvědomovat cenu svého života. To je běžné, spousta lidí si uvědomí cenu něčeho až v okamžiku, kdy o to přijde. Pozor zvrat, Verča se zakouká do místního zombíka. V podstatě to, před čím se snažila utéct ji pohltí. (Tímto narážím na úvodní monolog o rodině a dalších věcech.) Žije tedy tak, jako by měl být tento den dnem posledním. Přesně tak, jak by to mělo být. Tímhle vším jsem proplul absolutně bez emocí. Vsadil bych svoje boty, že kniha by byla bývala rozumnější volba. No, co už nadělám. Pointu znám, četba ztrácí smysl. A právě ta pointa, to rozuzlení, ten šokující závěr je to jediné, co z celého snímku shledávám extrémně vydařeným. Verča ve skutečnosti zatím neumírá. Doktůrek ji tou výše zmíněnou riskantní lží naplněnou pořádnou hromadou lidskosti vlastně dal druhou šanci na život, což se málokomu poštěstí. V ten moment se vám všechny záběry z filmu v hlavě tak nějak spojí. Závěr se mi tedy líbil. I byl velmi pěkně a citlivě natočen. Celkově nemohu hodnotil lépe než slušně, protože jsem nadšením během sledování zrovna neomdléval. Coelho napsal mnohem moudřejší knihy, po kterých sahám výrazně raději, a které, troufám si tvrdit, by si zasloužily filmové zpracování mnohem víc. (14.08.2015)