Dobrodružství Barona Prášila

Obrana fantazie proti rozumářství, a to od naprostého začátku, kdy je titulek „Pozdní 18. století-věk rozumu“ následován výstřelem z děla, po konec - s odjíždějícím baronem na vzpínajícím se oři, jehož silueta se rýsuje proti nebi (což je skvěle využité romantické klišé), který náhle zmizí jako sen. Film napěchovaný vtipem, obrazovými senzacemi , dobrodružstvím a humorem. I když baron, zosobnění fantazie, oblečený do barvitého kostýmu rokokového kavalíra, je občas i směšný a exaltovaný, je přec jen stokrát živější než velitel pevnosti (J. Pryce), zosobnění absolutizovaného rozumu, který je vždy vážný a seriózní a je oděn ve strohý, tmavý oděv byrokrata. Není divu, že v ději pak vystupuje i jako jedna z tváří Smrti. A Umě Thurman to už nikdy tak neslušelo, jako zde v roli Venuše. (05.04.2010)

Čítal som, že film - komerčne neuspel, prepadol, a preto by mal byť najhorší v Gilliamovej kariére ? Na svedomí to má, samotné štúdio - Columbia, ktoré naschvál film potopilo, a pritom tam sami naliali - slušných 46. mil. Vezmite si Občana Kanea, ktorý taktiež v dobe svojho vzniku - prepadol, a teraz sa nachádza v najlukratívnejších rebríčkoch - najlepších filmov. Myslím, že aj barón Prášil patrí medzi také snímky, ktoré sa ocenia až po čase, keď ľudia duševne vyspejú. Mňa najviac zaujal film z viacerých dôvodov. Má neuveriteľnú atmosféru, opulentnú výpravu, pestré kostýmy a vynikajúce masky. Herecky sa zaskveli viacerí zúčastnení, najviac - John Neville ako hlavná postava - barón Prášil. Sarah Polley a Uma Thurman patria k skupine - krásnych žien ( aktuálne ), vtedy možnosť ich vidieť v rolách, ktorými začínali... Koľkokrát sa pýtam samého seba, keď sa pozerám na filmy - režiséra Terry Gilliama - ten chlapík má širokú fantáziu, ktorú vie pomocou spolupracovníkov - previesť na plátno - fascinujúcim spôsobom, alebo čo za svinstvo - to fajčí ? Vôbec si nemyslím, že odfajčiť film, je to správne riešenie, skôr naopak, dať mu šancu, lebo takéto bizarnosti, sa každý deň nevidia. Zaujímavé veci sa tu budú diať... (20.12.2015)

Když Prášilovi chybí prostor a budování atmosféry, je něco v nepořádku přes nespornou řádku vizuálních nápadů. Navíc ani charakter hlavní postavy a poselství příběhů (pocta O.Víznerovi za divadelní zpracování divadla ABC) nevyznívají jinak než jako trochu samoúčelné filmaření. A když navíc chybí přidaná hodnota jako v případě dialogů od Brdečky a Kainara, poznáváme jen další, rozšířenou variantu skečovité pythonovské práce v televizním stylu. 2-3* (28.12.2012)

Tak strašlivé zklamání jsem dlouho nezažil. Můj oblíbený režisér Terry Gilliam si vybral velmi slabou chvilku a natočil příšernou obludnost, ze které se mi málem udělalo špatně. Ve srovnání s českým Baronem Prášilem je tohle tak ubohé, že kdybych nevěděl, že si Gilliam spravil renomé dalšími filmy, tak bych mu asi poslal pár dolarů na přilepšenou, jelikož bych logicky usoudil, že režisér takového skvostu už nenatočí ani infantilní reklamu na Křupy-křup.Jen ze soucitu jsem film nezařadil do odpadu. (18.07.2002)

Další moje šance pro Terryho Gilliama znamená po čase další film, jemuž za sebe víc než 1 hvězdičku nedokážu dát. Po Svatém grálu a Krajině přílivu jsem si už potřetí jsem si potvrdil, že s tímto režisérem a velkou částí jeho tvorby to vážně nijak nedám dohromady, Gilliamovo zalíbení v čemkoliv se až na velmi drobné výjimky obvykle míjí s tím, v čem bych našel v rámci filmu zalíbení já (byť musím uznat, že náměty si vybírá určitě zajímavé a originální nápady mu neschází). Tohle vnímám jako úplný protiklad k filmu Karla Zemana z roku 1961, kde ono kouzlo fantaskního dobrodružného příběhu (na rozdíl od Gilliamovy verze) za mě skvěle fungovalo, včetně vizuálně osobité i podmanivé poetiky. Navzdory opulentní výpravě a velkolepým trikům jsem ze samotného Gilliamovu filmu stejně velkolepý dojem mít nedokázal, spíše srovnatelný s některými současnými blockbustery, které často charakterizuje astronomický rozpočet, obrovská nálož triků a galaktické akce na jedné straně a absolutně nefungující základní atributy dobré žánrovky (pohltivá atmosféra, zajímavě vyprofilové postavy, humor nebo napětí) na straně druhé. Skutečně povedených scén, jakou byl hlavně zjev krásné víly v otevírající se perle a následní nebeský tanec, bylo za ty 2 hodiny na můj vkus strašně málo, byť prakticky zachránily moje hodnocení od té úplně nejspodnější možnosti. Když tak čtu v Gilliamově profilu jeho vyjádření o Karlu Zemanovi: „Budu se muset na jeho filmy podívat znovu, abych zjistil, co všechno jsem od něj vlastně ukradl.“ ...jen si říkám: raději ne, pane Gilliame. Ještě by vás náhodou u toho napadlo zremakovat další mistrův film. Myslím, že jedno zprznění zcela stačilo. [30%] (07.03.2022)