Král rybář

Psychologický film Terryho Gilliama vypráví příběh arogantního diskžokeje, který nepřímo zaviní smrt několika lidí. Při pokusu o sebevraždu se seznámí s bláznivým profesorem, který hledá Svatý grál a bojí se Rudého rytíře. Profesorova manželka byla totiž mezi mrtvými. A tak se diskžokej pokouší profesorovi pomoci a odčinit svou vinu. Při vší té činnosti však objevuje i podstatné věci o sobě samotném. DVD: Trailery na čtyři jiné filmy – bez CZ titulků. (17.05.2020)

Nemohu zazdít fakt, že Terry Gilliam je zručný filmař, obohacující diváka svým zvláštním, fantaskním viděním světa, které mívá nezřídka i hlubší myšlenku. Co mi vadí, je způsob přehánění, jako kdyby chtěl všechny své postavy, náměty, pointy, zvraty, reály i vize (které by samy o sobě mohly být i geniální) vměstnat do jednoho projektu, přitom by se na nich dalo slušně vystavět filmů několik. Důsledkem je všeobecný zmatek, kdy například pochopím, proč je Parry blázen jako když vyšije, ne tak už jeho nenadálý obrat, kdy oděn v bílém distingovaně klábosí u večeře. Nejhůř stravitelná však byla groteskně přemrštěná postava Lýdie, která, krom svých mindráků, nezažila žádný hlubší zásah do psychiky - přehrávaná Amandou Plummer si často počínala ještě cvokatěji, než hlavní cvok. Abych jen nerýpala, výčitkami mučený hrdina v podání Jeffa Bridgese byl skvělou volbou a jediným důvodem, proč vydržet do uklopýtaného konce. Škoda, že totéž neplatí o Robinu Williamsovi - "kterého nemohu vystát a jehož ublekotaný, hřejivý a dobrácký styl hraní mi leze na nervy" - stejně, jako uživatelce Mi Nü-Chai, jejíž slova jsem si s dovolením vypůjčila - líp bych to totiž nevyjádřila :-) (03.10.2009)

No né! Taky mám teď důvod k menší oslavě. Hlásím, že úplně poprvé jsem nadšen z filmu Terryho Gilliama! Dostal ode mě už dost šancí, ovšem nikdy mi jeho styl nesedl a úpřimně jsem většinou nepobral ani případný smysl jeho podivných filmů, na můj vkus formálně přeplácaných a často jakoby ani nedržících pohromadě. Ale Král rybář... to byl úžasný a krásně zpracovaný epický příběh, s nejednou silnou a nezapomenutelnou scénou a skvělými hereckými výkony – Robin Williams se snad pro roli Parryho přímo narodil. :) A nekrátil bych z té dlouhé stopáže snad ani minutu. To jsem si spočátku ani neuměl představit, že by mě tolik chytl děj z prostředí bezdomovců a života arogantního DJe, ale stalo se a bylo na tom skutečně něco fascinujícího. Přes drobnou počáteční nechuť mě brzy ten film uvanul svou lidskostí a také kouzlem jedinečného vyprávění. Už jen ten první střet hlavních postav ve společnosti dvou komunit v zapadlém smetišti nad vodou, který vnáší poprvé do dění originální fantaskní nádech, mě dostal a začal jsem tušit, že sleduji něco hodně výjimečného. Gilliam zmírnil ze své tradiční formy a prošpikoval přímočarý tragikomický příběh svými typicky absurdními výtvarními, komickými i muzikálovými vložky jen v pečlivě zvolených chvílích a já si snad poprvé tyhle Gilliamovy atrakce všechny nesmírně užíval (včetně vrcholné pasáže s červeným netvorem, která svým pojetím zachází až do horroru). Nad plným počtem po skončení ani neváhám. [90%] (09.07.2022)

Skrytá perla, která oplývá Gilliamovskou hravostí a pečlivostí. Milý příběh o přátelství, lásce a naději okořeněný stihomamem i lidským utrpením. Williams je typově přesně obsazený a Jeff Bridges tu s chutí ztvárňuje roli pohodového borce, který spadl do haldy hnoje, ztratil smysl života a snaží se z toho všeho vyhrabat. Rovnováha mezi pohádkovým světem fantazie a realitou je tu znovu velice tenká. Gilliam v nejlepší formě. (23.05.2012)

Dle mého nejméně povedený film od Gilliama. Asi i díky Robinu Williamsovi, kterého nemohu vystát a jeho ublekotaný, hřejivý a dobrácký styl hraní mi leze na nervy. A nad samotným příběhem jsem musela poněkud povytáhnout obočí - přišel mi zbytečně moralizující (nebo jsem prostě na tohle téma přecitlivělá). Líbily se mi jen fantaskní scény - mohlo jich být ovšem víc, na úkor scén "romantických..." (02.01.2007)