Poklad na Stříbrném jezeře

Z oblasti oddechového žánru mám nejraději dobrodružné filmy, vhodné pro mládež. Snažím se na ně stále dívat dětskýma očima a nejraději s dětmi. Řada takových dobrých filmů se točila v 60. letech 20. století. Mezi nimi vyniká několik západoněmeckých děl, z nichž zde uvádím alespoň Poklad na Stříbrném jezeře. Je to nádherná filmová mayovka rakouského režiséra Haralda Reinla, v pořadí první a průkopnická, z roku 1962. Jde zřejmě též o vůbec první, opravdu úspěšný evropský western. Na něj navazuje série s Vinnetouem a Old Shatterhandem, jež si "dobyla svět" (zvláště si získala evropské diváky) a myslím, že už nebude překonána. Vinnetou, to je Pierre Brice, a Old Shatterhand, to je Lex Barker. Vše ostatní už budou jen nedokonalé odvary... Poklad na Stříbrném jezeře nemá žádná hluchá místa a zvláště první polovina filmu je strhující. Nechme se nést na romantických vlnách dobrodružství v „amerických“ prériích, kde dobro, čest, přátelství, spravedlnost vítězí nebo alespoň v závěru tyto hodnoty vždy zůstávají... (26.06.2007)

Správná směs romantiky, dobrodružství, drsných chlapů a krásných žen se dočkala převodu do HD kvality, který se úplně nepovedl. Při některých delších záběrech kamera švenkuje do oblouku a filmu to dodává pocit papundeklových kulis. Ale na příběhu samotném ani tato piha na kráse nic nemění. Stále je to překrásná pohádka, v níž dobro na celé čáře zvítězí nad zlem. A pohled na mladého svěžího Georga je velice sympatickým bonusem. (28.09.2020)

Jedná se o velmi vydařenou Mayovku. Jako dítě jsem filmy s Vinnetouem a Old Shatterhandem zahlédl v televizi, ale nějak podrobněji jsem si je nepamatoval. A tak jsem se rozhodl znovu zkouknout všechny filmy s Vinnetouem, aby se mi vryly do paměti. Co musím ocenit nejvíce je hudba, která je velmi krásná. Líbily se mi též lokace, kostýmy, ale i scénář a režie. Opravdu vydařený western. (29.08.2023)

Upřímně řečeno, na tohle by člověk potřeboval dvojí hodnocení, protože jde zkrátka o jeden z těch filmů, které by ho v určitém věku jednoduše neměly minout, ale přitom to zároveň rozhodně není bezchybný film. Ba co víc, je to film "chybami" doslova prošpikovaný. Ano, je na svou dobu velmi slušně natočený, byť třeba ty kašírované kameny, jimiž si jednotlivé postavy sem tam dokazují své nekonečné síly, poklad natřený jakousi práškovou barvou, sterilně čistý saloon atp. působí značně nevěrohodně, ovšem největším "kamenem úrazu" je samozřejmě předloha. S historickou pravdou či reálně působícími postavami se tu nesetkáme. Hrdinové jsou nesnesitelně patetičtí, vtipy okaté, lsti ohavné a záporáci odporní. Ze všeho nejvíc se to celé podobá pohádkám pro děti, jenže o to právě jde. O pohádku pro děti, které jsou už dost staré na ty klasické pohádky, ale rozhodně a určitě jim zároveň ještě nelze předložit reálný příběh. Děti zkrátka potřebují jasně vymezené zlo a dobro, hrdiny kteří všechno vyřeší a které nikdo nepřemůže atp atd. Že to je ve skutečnosti jinak, že to je složitější, že historická fakta byla jiná? Na to přece bude dost času později... Celkový dojem: 70%, viděno dětskýma očima asi tak 120%... Prostě tak ;o) (13.09.2014)

V dnešní době obstojí Poklad na stříbrném jezeře asi hlavně díky nostalgii. Pochybuji, že jt fo film, ke kterému by se mohly obracet i nové generace. Zvlášt když zvážím, že přibližně ve stejné době vznikly i Pro pár dolarů, Sedm statečných nebo Butch Cassidy a Sundance Kid. Ve srování s těmito psůobí Poklad na stříbrném jezeře jako záležitost ryze pro děti. Přeci jen vize západu jak nám je předkládána zde se má k historii asi jako Pán prstenů. Navíc i postavy i jejich dialogy působí komicky. Old Shatterhand je takový Mirek Dušín a Vinnetou, lepší že moc nemluví. A pak takové postavy jako např. potulný básník jsou vysloveně na dělo. A navíc film zkrátka působí tak nějak křečovitě německy. Pijani v baru se snaží vypadat nenuceně, ale neumí to. Vysloveně legračně tam vypadá ten černoch, ten se tam strašně nehodí a je to na něm vidět. Ale nostalgie je nostalgie. (02.12.2011)