Poklad na Stříbrném jezeře
Der Schatz im Silbersee
Blago u srebrnom jezeru
Le Trésor du lac d'argent
Poklad na Striebornom jazere
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
The Treasure of the Silver Lake
Režie:
Harald ReinlScénář:
Harald G. PeterssonKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Herbert Lom, Götz George, Karin Dor, Marianne Hoppe, Eddi Arent, Ralf Wolter, Sima Janićijević, Ilija Ivezič, Mirko Boman (více)Obsahy(2)
Vinnetou a Old Shatterhand v souboji s bandity o mapu k bájnému pokladu... Ve filmu ožívají známé postavy proslulých indiánek v čele s neporazitelným Old Shatterhandem a jeho rudým bratrem, ušlechtilým náčelníkem Apačů Vinnetouem, kteří doprovázejí mladého Freda Engela a jeho snoubenku Ellen Pattersonovou na cestě za starým indiánským pokladem. Společně se postarají, aby spravedlnost zvítězila a zločinci, kteří chtějí poklad uloupit, byli potrestáni... Nápad adaptovat knižní předlohu z pera Karla Maye se zrodil v hlavě producenta Horsta Wendlandta, který začátkem šedesátých let patřil mezi přední tvůrce komerčně orientovaných snímků. Po sérii kasovně úspěšných adaptací kriminálních románů z pera Edgara Wallace pojal troufalý plán natočit v německé produkci velkolepý dobrodružný western ve stylu klasických hollywoodských snímků, který by do kin přilákal mladé diváky. Ke spolufinancování projektu, jenž svého času byl nejnákladnější německou produkcí, se mu podařilo přesvědčit šéfa distribuční firmy Constantin Waldfrieda Barthela. S ohledem na úsporu tvůrci upustili od původního plánu natáčet v autentických lokalitách v Americe. Namísto toho se produkce přesunula do úchvatných scenérií Plitvických jezer a Grobničko polje v Jugoslávii. Ikonických rolí Olda Shatterhanda a Vinnetoua se zhostili americká hvězda nižší svítivosti Lex Barker a francouzský herec Pierre Brice. Barker sice v USA na přelomu čtyřicátých a padesátých let získal relativní popularitu coby představitel Tarzana, ale nad úroveň béčkových snímků zde nikdy neprorazil. Koncem padesátých let přesídlil profesně do Itálie, kde se objevoval v dobrodružných snímcích, ale můžeme ho vidět také ve Felliniho Sladkém životě. Ještě před přijetím role Old Shatterhanda, která mu alespoň v části světa vynesla ohromnou slávu, již v Německu přijal role v sérii mysteriózních kriminálek o geniálním padouchovi Dr. Mabusem, které režíroval Harald Reinl. Brice po začátcích ve vedlejších partech ve francouzských filmech také přesídlil do Itálie, kde získal relativní popularitu. Díky hlavní roli ve španělském filmu Los Atracadores se dostal v roce 1962 na berlínský filmový festival, kde se s ním náhodou setkal Horst Wendlandt. Ten v něm spatřil ideálního představitele Vinnetoua, jenž se navzdory počátečním hercovým rozpakům stal jeho životní rolí. Stejně jako v ostatních snímcích režírovaných Reinlem byla do ústřední ženské role obsazena jeho manželka, pohledná Karin Dorová. Poklad na Stříbrném jezeře se stal ohromným hitem, dokonce nejnavštěvovanějším německým filmem svého roku. Vedle toho, že svým úspěchem v Německu inicioval natáčení dalších mayovek, byl prodán do desítek dalších zemí a lze ho vidět jako jeden z iniciačních bodů pro celý boom evropských westernových produkcí šedesátých let, včetně věhlasných spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (586)
Jaj, v některých pasážích se skutečně nelze ubránit smíchu. Čas si zkrátka vybral svoji daň. Ovšem tyto technické nedostatky bych se nebál zanedbat, protože prostředí, kde se vše odehrává se vyznačuje vysokou koukatelností. Bohužel mě příliš neoslovil ani samotný příběh, který disponuje přehnanou mírou nudivosti, což mi nemálo vadilo. A úplně se bojím vyjmenovat všechny nelogičnosti v ději, protože bych tak nechtěně mohl všem milovníkům prozradit, do jaké sračky se zamilovali. Tudíž budu předstírat, že se jedná o naprosto skvostný film a vytáhnu všechny příjemné věci, které jsem při sledování zažil. Dobře jsem se najedl, a dokonce jsem u filmu neusnul. To si zaslouží minimálně 2*, i když si stále stojím za tím, že Vinnetou je prostě gay. ()
Naprostá klasika, na které miluju dokonalý soundtrack, překrásné jugoslávské lokace, atraktivní příběh, povedený český dabing, jakož i úchvatný zjev Karin Dor. V určitých momentech (například některé Shatterhandovy repliky) to může být pro dnešního diváka už poněkud úsměvné a film dozajista trpí nesnesitelně častou reprízovaností v televizi, a také bych z něj klidně vypustil otravnou postavu lovce motýlů, ale jinak je to velká filmová nostalgie, které člověk rád leccos odpustí. ()
Po mnoha letech jsem se dnes po práci podíval na POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE. Inu, zaujalo mě na něm hodně věcí... Třeba to, jak pravidelně po ca. 20 minutách mění žánry a cíle v relativně volně pospojovaných epizodách. To, jak neustále vytváří uvnitř těchto epizod dynamiku rozdělováním dějových akcí na dvě linie. To, jak pracuje s hudbou občas skoro leoneovským způsobem (existují dvě skladby, které si začnu samovolně broukat každý týden: Chayennovo téma z TENKRÁT NA ZÁPADĚ a téma padouchů z POKLADU, konkrétně tento žesťový motiv). To, jak se pracuje s fikčním světem, v němž se každý s každým zná. I to, jak je hrdinou filmu postupně se proměňující prostředí. Ovšem nejvíc mě zaujala práce s vyprávěním - a teď přijdou spoilery. ____ Podivoval jsem se jak nad centrální osnovou s mapou a pokladem, tak nad její realizací v procesu vyprávění. Hrdinové mají mapu a padouchové chtějí mapu. Hrdinové - z nichž někteří mapu studovali roky, další je indián, jiný znalec prostředí atp. - sami musejí nad kartograficky přece jen poněkud nemoderním artefaktem dlouho dumat, než ho rozlousknou, přičemž jeden z nich zná (Fred) mapu tak dobře, že ji k nalezení pokladu nepotřebuje. Lze tedy pochybovat, že by si padouchové s mapou vůbec poradili... ovšem to není potřeba, protože je k pokladu krok za krokem dovede Fred. ____ Samotná mapa se tak ca. v hodině filmu stane bezvýznamným MacGuffinem - a napětí se odvíjí od toho, zda se Vinnetouovi a Shatterhandovi povede dostat k jezeru první. Nepovede, padouchové se dostanou k pokladu, umřou a poklad nezíská nikdo (což jistě stařešinu, který ho celý život nesmyslně hlídal, potěšilo). Kde vykřesat napětí? Dlouhou sekvencí útěku Freda a Ellen - jež končí tím, že po minutě vítězného uplavání jsou opět chycení o padesát metrů dál. Co teď? Oběšení Freda, zatímco padouchové už jsou dávno mrtví. Záchrana na poslední chvíli, smutný pohled na zabité padouchy... závěr vlastně bez dlouhodobě motivovaného vyvrcholení. ____ Jinými slovy, ten film je nádhernou ukázkou popření funkční dramatické struktury na jedné straně a její neuvěřitelně účinnou imitací na straně druhé, přičemž dramatická struktura je vlastně jen záminkou. Záminkou pro inscenování různých typů žánrově rozmanitých potěšení, které utkví spíše samostatně: přepadení dostavníku, přátelské atmosféry v saloonu, noční infiltrace do tábora padouchů, osvobozování zajatců, přepadení farmy, souboje u indiánů, road movie, léčky v kaňonu, scény s pokladem. Záminkou pro neustálé zapojování figur do fotogenizovaných scenérií ve velkých celcích: projíždějí krajinou, čekají na břehu, plavou pod vodou, brání se v improvizované skalní pevnosti atd. ____ Není divu, že POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE dokázal v Evropě obstát i v konkurenci westernů jako V PRAVÉ POLEDNE, SEDM STATEČNÝCH nebo NA SEVER ALJAŠKY, protože je vlastně podvracením mnohých norem narativně klasického pojetí westernu ve většině jeho dostupných variací. To už neplatí pro další filmy série, které z různých linií westernových konvencí čerpají mnohem okázaleji, ale POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE coby film o honbě za pokladem, kde nikdo poklad nezíská, a film o hrdinech větších než život, kteří ovšem skoro všechno prošvihnou, je v tomto prostě obdivuhodný. () (méně) (více)
Z oblasti oddechového žánru mám nejraději dobrodružné filmy, vhodné pro mládež. Snažím se na ně stále dívat dětskýma očima a nejraději s dětmi. Řada takových dobrých filmů se točila v 60. letech 20. století. Mezi nimi vyniká několik západoněmeckých děl, z nichž zde uvádím alespoň Poklad na Stříbrném jezeře. Je to nádherná filmová mayovka rakouského režiséra Haralda Reinla, v pořadí první a průkopnická, z roku 1962. Jde zřejmě též o vůbec první, opravdu úspěšný evropský western. Na něj navazuje série s Vinnetouem a Old Shatterhandem, jež si "dobyla svět" (zvláště si získala evropské diváky) a myslím, že už nebude překonána. Vinnetou, to je Pierre Brice, a Old Shatterhand, to je Lex Barker. Vše ostatní už budou jen nedokonalé odvary... Poklad na Stříbrném jezeře nemá žádná hluchá místa a zvláště první polovina filmu je strhující. Nechme se nést na romantických vlnách dobrodružství v „amerických“ prériích, kde dobro, čest, přátelství, spravedlnost vítězí nebo alespoň v závěru tyto hodnoty vždy zůstávají... ()
V detstve som hltal jednu verneovku za druhou, takže na mayovky sa nedostalo. Keď potom v šesťdesiatych rokoch začali premietať jugoš-westerny tak som ich absolvoval iba v snahe nebyť v škole bielou vranou. Chýbajú mi nostalgické spomienky a bez nich sa takýto film nedá pozerať. Včera som sa o to pokúsil, ale mal som pocit, ako pri sledovaní Limonádového Joea, ktorý sa snaží brať sám seba vážne. Traparina na n-tú. Ani som to nedokázal dopozerať. Tie dve hviezdičky sú za Barkera a Bricea, pretože dali vzniknúť ďalšej mýtickej filmovej dvojici. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (76)
- V tomto i v ďalších filmoch série sa objavujú viaceré typy revolverov, ktoré boli vyvinuté až v 20. storočí, takže na Divokom západe nemajú čo robiť. (ČSFD)
- Skladatel Martin Böttcher se natáčení nezúčastnil (stejně jako u ostatních mayovek) a veškeré detaily probíral s producentem pouze po telefonu. První knihu od Karla Maye přečetl až v 78 letech. (mar48)
- Producent Horst Wendlandt sa pustil do filmu na žiadosť svojho syna, veľkého fanúšika mayoviek. (kacer4)
Související novinky
Pierre Brice 1929 - 2015
Po těžké nemoci zemřel v pařížské nemocnici herec Pierre Brice. Představitel legendárního Vinnetoua pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval herectví a v počátcích se živil jako zpěvák. Hereckou… (více)
Reklama