Osvobození

"Roku 1945 existoval plán spojenců, zvaný Nemyslitelná operace, který se zdá skutečně nemyslitelný, totiž začít třetí světovou válku těsně po skončení války druhé. Měl jí být útok na Rudou armádu a kobercové bombardování ruských měst - něco na způsob Drážďan, kde za jednu noc zahynulo více než 100 tisíc lidí. (...) Ruský hisotrik V. M. Falin, který se intenivně zabýval II. světovou válkou, uvádí, že 13. 8. 1943 schválili vedoucí činitelé USA a Velké Británie utajovaný plán RANKINE. Přísně utajovaný proto, neboť neměl nic společného se spojenci. V souladu s tímto plánem se připravovalo spiknutí proti Hitlerovi, jeho fyzická likvidace, nebo odstranění z politického života (organizoval Allan Dulles). Tento plán předpokládal, že západní spojenci se spojí s nacistickými generály. Ti měli po vylodění spojenců rozpustit západní frontu a uvolněné útvary wehrmachtu přesunout na východ. Generálové, kteří by přešli na stranu demokracie, by vytvořili podmínky pro výsadky amerických a britských vojsk v Německu, Polsku, Československu, Maďarsku, Rumunsku, Rakousku, Bulharsku, Jugoslávii a k převzetí kontroly nad těmito zeměmi před tím, než jednotky RA dorazí k jejich hranicím. Kruh se uzavírá, území těchto zemí mělo být čisté bez přítomnosti RA, takže bleskový útok RA přes uvolněné Karpaty až do Banské Bystrice a dále na západ nebyl přijatelný. Sovětský svaz překonal všechny překážky, zmařil plány spojenců a osvobozovací misi uvedených zemí zakončil v Berlíně. (...) Plán UNTHINKABLE: Konference v Jaltě skončila 11. února a už v noci z 12. na 13. února 1945 Britské letectvo srovnalo Drážďany se zemí - zahynulo tam stejné množství lidí jako v Hirošimě a Nagasaki dohromady. Brzo poté zničili všechny důležité závody Slovenska a východního Německa, aby nepadly do rukou Rusů. Čtrnáct dní před koncem války srovnaly se zemí Plzeňskou Škodovku. Celou válku vyráběla zbraně pro Němce, ale zničena byla 14 dní před koncem války. A to navzdory dohodě nepřestoupit linii v Jaltě dohodnutou mezi Stalinem, Rooseveltem a Churchillem." (http://blisty.cz/art/72440.html) ___ Jak říkají Francouzi – Za vším hledej ženu. Vztaženo na světové dějiny – Za vším hledej životní prostor a mocenské zájmy. Ideologie je jen nadstavba a zástěrka zcela hmotných potřeb, i když nelze popřít, že osvícení a revoluční intelektuálové Západu i Východu často upřímně věří svým misionářským idejím. Vlastně protivenství Západ-Východ vzniklo ještě v roce 1054 s rozkolem křesťanské církve (viz Velké schizma – http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_schizma) a od té doby zakořenilo v samotných genech přinejmenším národních elit, hlavně těch západních. Misionářství ruských revolucionářů, kteří převzali ideje francouzské revoluce a západních socialistů, již patří do historie. Rusko již ideologii nemá, snad kromě své svéráznosti, velikosti a celistvosti. Avšak idea západní osvícené pravdy a nadřazenosti stále žije a zde je malý důkaz z českých luk a hájů: "Proč nemůže být Rusko součástí Evropské unie? Řečeno velmi jednoduše: protože tam nebyla renesance a osvícenství. A když, tak jenom v omezené míře. Jenomže demokratická a humánní Evropa právě ideově čerpá z myšlenek a idejí humanismu a osvícenství. Bez toho je nepochopitelná a nesrozumitelná. Evropa není jenom onen antický a biblický kořen, ze kterého se Rusko také napájí a čerpá z něho, tak jako celá Evropa, ale je také onen výhonek renesance a humanismu a také osvícenství, který z onoho kořene vyrůstá, ono něco víc, co Rusko nezná a čemu nerozumí. O renesanci a humanismu v Rusku je možné hovořit jenom stěží nebo ve velice omezené míře a o osvícenství rovněž. I ruská carevna Kateřina II. Veliká, která sama sebe považovala za osvícenou a přátelila se s francouzskými osvícenci (Diderota dokonce finančně podporovala), nechala ruského osvícence Radiščeva nejprve odsoudit k trestu smrti, poté mu trest milostivě prominula a poslala ho pouze do vyhnanství na Sibiř – a světe div se, za nic jiného, než za to, že si dovolil kritizovat samoděržaví a nevolnictví, jako jevy nehodné osvícené epochy (mimochodem byl to šlechtic, tak jako Puškin, který zase skončil ve vyhnanství na Krymu a jihu Ruska). Rusové zajisté jsou Evropané, rasově i geograficky, a Rusko zajisté je Evropa (ačkoli sahá až k Tichému oceánu), ale je to východní Evropa, která má jiný civilizační a kulturní kontext, než Evropa západní. A rovněž také, než Evropa střední, i když tady se vlivy Západu a Východu prolínají (viz Velká Morava a mise Slovanských věrozvěstů z Byzance). Neboť co je Rusko? Rusko je Byzanc. Rusko je novodobá Byzanc. Rusko vyrůstá a čerpá z Byzance. Odtud také sklon k mysticismu a asketismu (duchovnímu i vojenskému). Rusko prostě ideově čerpá z Východořímské říše, tak jako Evropa zase z říše Západořímské. A tak jako Byzanc, má i Rusko velkou kulturu, ale příšernou politiku, a to nejenom v době současné (putinovské) a nedávno minulé (sovětské), ale také i carské (samoděržavné). Docela mě pobavilo, když německá kancléřka, «andělská» Angela Merkelová ruskému prezidentovi, «báťuškovi» Vladimíru Vladimíroviči Putinovi vysvětlovala a mírně vytýkala, že Rusko porušuje právo, že jedná protiprávně, když vojensky obsazuje cizí státní území. Ach německá a ženská nevinnosti, jaképak právo v Rusku! V Rusku přece vždycky platilo pouze jedno právo, a to právo silnějšího." (http://blisty.cz/art/72486.html). ___ Inu, osvícenství, kultura, demokracie, racionalita a hédonismus na jedné straně a tma, barbarství, totalita, mysticismus a asketismus na straně druhé. Otázka Evropy, natož Ameriky nezní, kdo je lepší a má pravdu, protože odpověď je jasná, přinejmenším jim samotným. Otázka zřejmě zní – jak s těmi neosvícenými národy na této malé planetě spolu žít a vycházet? Zdá se, že Rusko se stále snaží osvobodit od osvícených kapitalistů a hospodařit si na své vlastní půdě samo. Ach, západní nevinnosti, jaképak právo Rusku a jiným neosvíceným zemím?! Je na čase, aby se Evropa a Amerika osvobodily od iluzí ohledně toho, že lze osvítit neosvícené bez jejích přání. ___ Hraný skoro dokument. (14.03.2014) (méně) (více)

Ruské veledílo na oslavu vítězství ve 2. světové válce, které se točilo bez ohledu na rozpočet a tento fakt je dost znatelný a v porovnání s ostatními válečnými filmy z této doby, Osvobození vyčnívá z davu. Bohužel ani tato série filmů se jako žádný z této destinace a doby nevyhl sovětské propagandě, ač ve výsledku to nehraje takovou roli jako u jiných válečných filmů z této éry. Celá série mně mile překvapila již od počátku, jelikož nabízela nezkreslený pohled na obě strany. Nesnažila se vyobrazit Němce jako válečné nýmandy, kteří se pod sílou Rudé armády rozklepou a zalezou zpátky do Německa, naopak nebojí se je ukázat jak při ofénzívě, před kterou se rozklepají sovětští vojácí, ukáže je při urputném zapálení ve snaze ubránit svoje pozice. Však sověti by byli sami proti sobě, kdyby v tomto filmu zpochybňovali sílu nepřítele, která byla znatelná a to sovětské vítězství ještě více vyzdvyhává. Dalším výborným plusem celé této série je pohled do "zákulisí" obouch stran, kde jednotlivý generálové probírají nadcházející taktiky a dobové hrané dokumenty nejdůležitějších událostí na obouch stranách až na malá zkreslení opravdu odpovídají skutečnosti. Naskytá se nám možnost sledování vývoje války ze všech stran. Film se také nesnaží zpochybňit podíl spojeneckých vojsk na západní frontě a dokumentárními vsuvkami nám vylíčí nejdůležitější okamžiky z této fronty. Obrovský obdiv si zaslouží tým, který vybíral herce do historických rolí, jelikož takovou podobnost všech historických postav v jiném filmu budeme hledat těžko, až neuvěřitelná je podobnost vládců jednotlivých zemí, kde jsem občas nevěřil, že se nejedná o reálné záběry. Výkony Fritze Diezla jako Hitlera jsou neuvěřitelné a jedná se snad o nejpodobnějšího představitele této zrůdy, kterou jsem viděl. Naopak vyobrazení Stalina jako chladného, rozumného a vše vědoucího je až strašidelné, když víte, co bylo za krutého diktátora, kde jeho naprosto nelogická rozhodnutí stála milióny životů. Vyobrazení přesnosti vojenské techniky je dalším nebývalým jevem, který ve filmech často chybí, použitá vojenská technika odpovídá reálným podobám a to víceméně platí i na straně Němců. Bohužel z bojovými scénami je to už horší, hlavně ty tankové vypadají spíš směšně. Na druhou stranu pěchotní souboje mají jistou kvalitu. Vezmeme-li v potaz, že v době natáčení filmů neexistovaly žádné digitální efekty, každý kousek na bojišti je odstřelován a vypadá to reálně, tak film nedopadl ani v této problematice špatně. Takový poslední díl je vygradování opravdu parádní, Náckové do posledních sil brání Berlín a urputné boje o každý metr jsou zde velice zdařile vyobrazeny. Film se bohužel neubránil takovým těm zfanatizovaným a heroistickým scénam, když stál Rus vs Němec, tak se Rus nebál smrti a když ho Němci chtěli propustit, radši se nechal zastřelit, sobouje, které vypadali leckdy komicky jak každý souboj vždy zvítězil Rus. Stejně tak vyobrazení přílišné lidskosti sovětských velitelů, kteří hnali do palby svoje vojáky, neodpovídá přesně skutečnosti a některé zvěrstva, co páchali vojáci Rudé armády jsou také zatajeny. Celkově se jedná o nejlepší hraný film mapující události na kruté východní frontě, které nejsou nijak výrazněji zkresleny, film nás seznámí i s pár vojáky, ale ti nedostali příliš prostoru a spíše se jedná o příběh celých armád. Vždy se mi líbilo jak americké filmy ukazovaly šíleně krutě válku na Západní frontě, ale ta s porovnání s Východní frontou byla procházkou Evropou, i když se nedá zpochybnit význam obouch front. Ztráty na jednotlivých stranách mluví za vše, co dala Evropě tato válka. Toto je snad jediný film, při kterém jsem dlouhé dny po shlédnutí váhal nad jeho hodnocením, nakonec jsem se rozhodl, že přes některé propagandistické prvky a občasnou nudu nemůžu dát této sérii více než 3 hvězdičky. Moje hodnocení 60% (15.08.2011) (méně) (více)