Něžné vlny

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)

Vejdělkovi komerční počiny mam poměrně rád, ale Něžné vlny mi přijdou jako totální přešlap. Sice opět nezklame technická stránka nebo vizuálně krásné interiéry, či exteriéry, jenže sebeironický příběh s hromadou náhod nefunguje. V pozadí blížícího Sametové revoluce vás postavy příliš nezajímavý, přispívá k tomu i fakt, že hlavní herec Robert Cejnar vypadá jak Justin Bieber. 50% (18.12.2014)

Vejdělkův příspěvek na téma "jak jsem přišel o panictví během sametové revoluce". Naštěstí dobrá polovina filmů je vcelku něžná a vypráví o klasické české rodince, ve které maminka (Pauhofová) je ta miloučká a tatínek ten cholerik (Čermák). A samozřejmě vyvolená jejich synátora je samozřejmě zrzavá... (11.05.2017)

Trochu (ne)báječná léta, trošku rozmarného léta, každopádně vtipná podívaná. Vejdělek postupně dávkuje nadsázku (plavba přes La Manche, velké hříbky, zarostlý dědeček, otec "vězněný" na půdě) až k historickému 17. listopadu. Nechte mě projít, nemůžu jít s prázdnýma rukama, karafiáty a svíčky připomínají scénku s Karolínou Kaisrovou, ale do atmosféry Něžných vln zapadají. Vtipná je postava doktora, ale hlavně její podání Janem Hartlem je parádní. A nekalé živly? -"Jaké i se píše živly?" --"Jaký živly?" -"Nekalé." --"Tvrdý." ... -"A po l?" :-D (18.10.2015)

Vcelku příjemné filmové pokoukání. Postavy se mi líbily, zajímavě obsazené a pěkně zahrané. Až na hlavního hrdinu, který působil až moc toporně. Některým postavám bych dopřál více prostoru. Vydařených vtipných scének se tu též pár našlo. Na českou produkci nadprůměrná komedie, která asi bohužel nezůstane moc v povědomí. Místy mi film připomenul "Báječná léta pod psa". Filmy z tohoto období vyznívají asi jinak pro toho, kdo ví, co byla výjezdní doložka a byl na dovolené v Jugoslávii a pro toho, co spatřil svět až po "něžné revoluci". /edit: i na druhé ochutnání se mi to líbilo/ 75% (2x tv) (20.10.2015)